Maybe I love him..? /L.S./

•twelve•

•L•
,,Liame, jak moc je špatný, že se mi asi líbí člověk, kterého jsem celý ty roky nenáviděl?" vyhrkl jsem na Liama, sotva jsme vyšli z pokoje.
,,Je to Harry?" opřel se zádama o zeď a koukl se mi do očí.
,,Já jsem řekl jméno?" nadzvedl jsem obočí.
,,Ne, ale člověk nemusí být detektiv, aby zjistil, že se ti líbí." uchechtl se, ale přestal když se na mě znovu podíval. Mě moc do smíchu nebylo. Opravdu se mi líbil a bolelo mě, když svojí pozornost věnoval Emmě. Zkrátka už jsem ty city skrýval dlouho..

Bože, chovám se jak nějaká zamilovaná puberťačka

,,Ne, Lou. Promiň, já to tak nemyslel." řekl a objal mě.
,,Já vím. Jen.. nevím co mám dělat. Takhle se budu trápit, ne?" zeptal jsem se ho, když jsme se od sebe odtáhli.
,,Neboj. Dej tomu čas. Ono to nějak dopadne, protože se ještě nikdy nestalo, aby něco nějak nedopadlo." usmál se na mě.
,,Tak dobře. Asi máš pravdu." usmál jsem se taky, protože lepšího kamaráda než je Liam mít nemůžu.

,,Hlavně zamkni. Nechceš aby nám zase uklízečka kradla drobný, jako před dvěma rokama." otočil se Harry na Nialla, když společně ještě se Zaynem vyšli z pokoje.
,,Kámo, kdyby drobný! Mě toho zmizelo víc než pár drobnejch." zaúpěl Zayn.
,,Nojo prosím tě. Děláš jako kdybys dostával bůhví jak malý kapesný." rýpl si Niall do Zayna a klíče od, teď již zamknutého,  pokoje podal Harrymu.
Zayn Nialla jen nakop a Harry se otočil na nás.
,,Jdeme?" zeptal se a společně s Liamem jsme přikývli. Sešli jsme dolů do haly, abychom si vzali boty, které jsme tam měli za povinnost odkládat, abychom do penzionu nenanosili bordel.

Už obutí jsme vyšli před penzion.
,,Tak jo kluci. Já bych to viděl následovně. Teď bychom se rozcvičili, šli si zaběhat a pak bychom seběhli ke takovýmu fotbalovýmu hřišti, kde bychom si zahráli fotbal. Dobře?" vyšel z penzionu Jon a seznámil nás s dopoledním programem.

Při rozcvičování jsem proklínal Harolda za to, že si vzal úplý tričko. Jak se má tady člověk sakra soustředit na to, aby se protáhl, když Harrymu to triko rýsuje jeho břišáky a hruď? Při rozcvičování jsem se snažil koukat jinam, ale prostě to nešlo. Ani další imaginární facky tomu nepomohly.
,,Tak fajn. Myslím, že bychom mohli vyběhnout. Slibuju, že to nebude daleko." vytrhl mě z myšlenek Jon.
,,To říká každej, a pak je to několik tisíc kilometrů." zabrblal Niall a kopl do kamene. Nad tím se Jon jen zasmál a ujistil ho, že to fakt nebude několik tisíc. Že dnes postačí jen jeden tisíc.
,,Tak jo. Teď přejdeme silnici a pak poběžíme." zavelel a my se rozešli poslušně za ním.

,,Louisi?" ozval se Harry, který se najednou vzal vedle mě.
,,No?"
,,Já vím moc dobře, že si na mě při rozcvičování koukal." zašklebil se na mě.
,,Jo, dobrej vtip." prskl jsem a začal pomalu rudnout.
,,Kdyby to byl vtip, tak bys teď nerudnul, ne?" dobíral si mě dál a já měl sto chutí ho nakopat za to, co se mnou dělá.
,,To je z běhu." vybleptl jsem, ale věděl jsem že mi na to neskočí, jelikož jsme šli rychlou chůzí, protože jsme byli na příjezdový cestě k penzionu a běžet jsme měli až za silnicí.
,,Jasně, z běhu. Však jsme ještě nevyběhli, prcku." zasmál se a já ho bouchl svojí malou pěstí do ramene a bylo mi jasný, že ho to nemohlo bolet ani v nejmenším.
,,Sklapni."

•H•
Ani nevím jak dlouho jsme běželi, jelikož mojí pozornost zaměstnával zadek bruneta, který běžel přede mnou. Bože.. připadám si jak nějakej úchyl...
Z mých myšlenek a hlavně čumění mě vytrhlo to, že jsem narazil do těla přede mnou.
,,Sakra Harolde, koukej na cestu." prskl Louis, když se s Liamovou pomocí sbíral ze země.
,,Promiň, Louisi. Jseš v pohodě?"
,,Ale jo. " zamumlal tiše a zrudnul.
Když jsem odvrátil pohled od Louise, který se červenal a byl až nezákonně roztomilý, tak jsem zjistil, že jsme doběhli na menší fotbalové hřiště.