Maybe I love him..? /L.S./

•twenty-nine•

•L•

,,Bráška má rande." poskakovala kolem mě moje mladší sestra snad už od rána.

,,Není to rande, Lottie. Jdeme prostě ven.. jako kamarádi."  odbyl jsem ji a snažil jsem se aby se mi neklepaly ruce. Nechápu, proč jsem tak nervózní, prostě jdeme ven. Co se může zvrtnout? Nic.

Doma byla jen Lottie, rodiče v práci zase dlouho do večera a dvojčata u babičky.

,,Tak já jdu. Vrátím se.. nevím kdy." oznámil jsem ji, když jsem procházel obývákem.

,,Užij si to." houkla na mě nazpět. Přešel jsem do chodby, kde jsem si obul boty a vyšel ven, na zahradu. Jsou přesně tři a Harry na mě čekal u branky. Po tváři se mi rozlil úsměv, hrozně moc jsem byl rád, že ho zase vidím. On mě taky zaregistroval a usmál se na mě svým ďolíčkovým úsměvem. 

Já se k němu rozběhl a objal ho.

,,Ahoj, prcku." zamumlal, když si mě k sobě přivinul blíž. Tak moc jsem byl rád, že ho můžu zase obejmout. Sice jsme se neviděli čtyři dny, ale bylo hrozně ubíjející, když se mi z nějakýho záhadnýho důvodu neozýval. 

,,Kam chceš jít?" zeptal jsem se ho, když jsme se od sebe odtáhli.

,,Já nevím. Do parku a třeba bychom si mohli dát zmrzlinu." pokrčil rameny. Já jsem souhlasil, jelikož netuším, co by se v našem městečku dalo dělat lepšího. 

,,Jakou si dáš?" zeptal se mě, když jsme došli ke stánku.

,,Ne, já si ji koupím sám, nechci abys za mě platil. " protestoval jsem, jelikož jsem měl svoje peníze a nechtěl jsem, aby za mě utrácel.

,,Máš rád jahodovou, že?" ignoroval úplně moje protesty.

,,Jo." řekl jsem naštvaně. Chtěl jsem mu říct, že za mě rozhodně platit nebude, ale to už objednávku říkal slečně za pultem, tudíž moje protesty zůstali nevyslyšeny.

,,Děkuju." řekl jsem, když mi podával moji zmrzlinu.

,,Nemáš za co." usmál se a pustil se do svojí vanilkové. 

,,Je mi blbý, že si za mě zaplatil." přiznal jsem nakonec, cestou do parku.

,,Lou, kdybych nechtěl, tak ti ji nekoupím. Přemýšlej." zasmál se, chytl mě za ruku a propletl nám prsty. 

Došli jsme, ruku v ruce, do parku, kde jsme si sedli na lavičku.

,,Promiň za to, že jsem se neozýval." řekl najednou. ,,Bál jsem se.. že mě odmítneš, nebo tak."

,,Harry, víš že je to blbost, jelikož sám jsem ti na soustředění řekl, že se bojím, že se to mezi náma změní. Bál jsem se, že jsem tě omrzel, nebo tak." řekl jsem mu. 

,,Lou, promiň, já netušil, že tě to až tak vezme." začal a přitáhl si mě k sobě a objal mě.

,,V pohodě, už to nebudeme řešit. " ukončil jsem to a objal ho nazpět.

Celý odpoledne utíkalo hrozně rychle, toulali jsme se po parku a díky našim spojeným rukou se na nás pár lidí tak trošku znechuceně koukalo.

,,Líbí se mi, když si ti lidi, co se nad námi ušklíbají myslí, že jsme pár." zasmál se, když jsme to zakotvili na další z mnoha laviček a on si lehl tak, že si hlavu položil na moje stehna.

Já nevěděl co na to říct, jelikož jsem teď nevěděl, co si o tom myslet. Tím co Harry řekl, mě uvedl dokonale do rozpaků. Co když tohle celý nechce posunout dál a být fakt jen kamarádi?