Maybe I love him..? /L.S./

•thirty-four•

•L•

,,Kluci, bylo to fajn, ale už budu muset." řekl jsem těm dvoum, který na sobě viseli pohledem.

,,Jo, my už taky půjdeme." řekl Liam a zvedl se i s Niallem, který překvapeně vypískl, a pak ho položil na zem.

Vyšli jsme z parku, kde se se mnou oba dva objetím rozloučili a šli na druhou stranu, jelikož Liam chtěl Nialla doprovodit. To mi připomnělo Hazzu, který mě taky nechce nechat jít samotného a doprovází mě. 

Stejně mi tam dneska Hazz chyběl. Byl jsem rád, že jsem se sešel s Liamem a Niallem to jo, mám je rád, jenže jsem se tam cítil trošku "navíc". Ale co jsem taky čekal, žejo, věděl jsem, že těm dvoum tam jdu dělat křena dobrovolně.

Ve svém hlubokém zamyšlení jsem ale do někoho vrazil. Výborně Louisi.

,,Omlouvám se, já vás neviděl." začal jsem se omlouvat a zrudl studem.

,,V pohodě, Lou, to já spíš promiň. Nestalo se ti nic?" uslyšel jsem mě až moc dobře povědomý známý chraplák.

,,Harry!" vypískl jsem šťastně a skočil mu kolem krku.

,,Kde si byl?" zeptal se mě a vyhoupl si mě do náruče, tudíž jsem mu obmotal nohy kolem pasu.

,,V parku s Liamem a Niallem. Co si dělal dneska ty?"

,,Musel jsem zajet někam s tátou a teď mě vyhnal běhat. No a pak jsem vrazil do tebe, což by se dalo počítat jako nejlepší část dne." usmál se na mě a já zčervenal.

Moc neotálel a jemně se přitiskl na moje rty. Já se do polibku usmál a dal jednu svojí ruku na jeho tvář. 

,,Doprovodím tě, chceš?" zeptal se, když jsme se od sebe odtáhli a opřeli si čela o sebe. Já jsem jen mlčky přikývl a stále se jak blbeček zamilovaně usmíval.

Harry mě opatrně postavil na zem a hned mě chytil za ruku, aby si se mnou propletl prsty a vydali jsme se k mému domu. 

,,Díky za doprovod. " usmál jsem se na něj a on se ke mně otočil čelem a přitáhl si mě za můj pas k sobě. 

,,Nemáš za co." pousmál se těkl z mých očí na mé rty a zpět. Pak se na ně opět jemně přitiskl, ale tentokrát to prohloubil. Já mu polibky začal okamžitě oplácet a v tu chvíli mi bylo fakt jedno, že nějakej starší chlap co kolem nás prošel se na nás koukal jako kdybychom páchali ten největší zločin přírody. Zavřel jsem oči a naplno si užíval Harryho rtů a jeho celého. 

,,Všiml sis toho chlapa?" zeptal se mě, když jsme se od sebe odtáhli.

,,Jo. Koukal na nás, jako kdybychom páchali ten největší zločin na světě." zasmál jsem se a ulevilo se mi, když se Harry zasmál se mnou.

,,Díky tobě jsem tohle naučil ignorovat. Zkrátka, když mám někoho rád, neměl bych se za něj stydět." řekl, jenže pak rozpojil oční kontakt a s takovým zvláštním výrazem se podíval do země.

,,To si řekl hezky." ignoroval jsem to, a ukradl si malinký polibek a následně jsem se ukryl v jeho objetí. Pak jsme se rozloučili a s posledním zamáváním jsem vstoupil do domu.

•H•
 "Zkrátka, když mám někoho rád, neměl bych se za něj stydět" řekl Harold a měl chuť si dát pěstí.

Tohle byla bezpochyby ta nejhorší věta, co jsem mohl tomu stvoření kdy říct. Je mi ze sebe fakt na zvracení. Tohle řeknu, jenže pak ho stejně zapírám před tátou. 

,,Jsem doma." řekl jsem, když jsem přišel domů. 

,,Zaběhal sis?" přišel táta asi z kuchyně.