Maybe I love him..? /L.S./

•twenty-six•

•L•

Předposlední noc tady. Opět nespím, jelikož se mi až moc myšlenek honí hlavou. Těším se domů, na mamku, tátu, dokonce i  na sestry. Zároveň se ale bojím, jak to bude mezi mnou a Harrym po návratu domů. Co když to bylo z jeho strany jen nějakej chvilkovej zkrat a když se vrátíme domů, začne se chovat tak, jako předtím?

Převalil jsem se z boku na záda a frustrovaně vydechl. Chci spát. Prostě a jednoduše spát.

,,Louisi, děje se něco?" ozval se najednou vedle mě Liamův hlas a já málem vyletěl z kůže.

,,Ehm.. ne." vybleptl jsem šeptem a posadil se na posteli, abych na něj líp viděl.

,,Kdyby se nic nedělo, neházel by si sebou v posteli, tak že by mě to probudilo." zašeptal a koukl na mě.

,,Promiň, já tě nechtěl vzbudit." 

,,To neřeš. Proč ve dvě ráno nespíš?" mávl nad tím rukou a vylezl ke mně na postel.

,,Protože.. prostě nemůžu spát." odpověděl jsem mu, když se posadil vedle mě.

,,Nespíš kvůli němu?" ukázal pohledem přes tmu v pokoji zhruba do místa, kde spal kudrnáč.

,,Je to možný.." přiznal jsem šeptem a zabodl pohled na svoje ruce v klíně.

,,Co se děje , Lou?" pohladil mě po rameně a povzbudivě na mě koukl.

,,Prostě.. bojím se, že tohle celý byl nějakej Harryho zkrat. Že až se vrátíme domů, tak se zas bude chovat úplně stejně, jako předtím." vydechl jsem. 

,,Lou.. já taky doufám, že to nebyl nějakej zkrat." koukl mi do očí a bez váhání mě objal. ,, Ale jak vás dva tak pozoruju, hodně bych se divil." uchechtl se, když se odtáhl.

,,Liame, no tak." zaúpěl jsem potichu.

,,Neboj, ono už to nějak dopadne. A teď běž spát." usmál se ještě na mě a odebral se k sobě.

,,Snad máš pravdu. Dobrou." zašeptal jsem do tmy.

,,Já vždycky. Dobrou." zašeptal nazpátek a určitě okamžitě usnul. Já otočil na břicho a uchýlil se k počítání oveček, jelikož už teď bylo něco kolem čtvrt na tři ráno, takže se mi bude zase vstávat dokonale.

*

Počítání oveček evidentně zabralo, jelikož když jsem se probudil, bylo v místnosti už světlo. Vytáhl jsem mobil zpod polštáře a zjistil jsem, že je půl sedmé ráno. Koukl jsem po pokoji, a všichni ještě spali. Pokusy o usnutí jsem vzdal, jelikož to prostě nešlo, takže jsem se jal toho, projíždět instagram.

,,To už si vzhůru?" ozval se Harryho ranní chraplák, který bych mohl poslouchat donekonečna.

,,Asi už půl hodiny. " odpověděl jsem , odložil mobil a protáhl se.

,,Vyspal ses?" otočil se na bok a podložil si hlavu rukou, aby na mě lépe viděl.

,,Ale jo, docela." posadil jsem se, abych na něj viděl ještě líp. ,,A ty?" 

,,Taky celkem dobře. Já se tak těšim domů na svojí postel." zasmál se.

,,Jo, to já celkem taky." řekl jsem, a stále doufal, že po návratu domů se mezi náma nic nezmění k horšímu.

,,Jedeš někam ještě teď v létě?" změnil najednou téma.

,,Já.. asi ne. Ty?" 

,,Taky už nejspíš ne. Mohli bychom se někdy sejít, co říkáš?" navrhl najednou, což mě zaskočilo. Nevědomky se mi rozlil úsměv po tváři, jelikož nejspíš nechtěl, abychom se po příjezdu nebavili.