Louis a Harry. Dvě rozdílné osoby, které ale mají stejný cíl a vášeň. A tou je judo. Oba dva už tento bojový sport dělají nějakou dobu, a milují ho. Ovšem se navzájem nemůžou vystát, což jim ale jinak jejich oblíbený sport, trochu ztrpčuje. Změní se...
•H• Rozloučil jsem se s Niallem a šel za tátou do auta. Hodil si tašku s kimonem na zadní sedadlo a šel dopředu. ,,Harry, já vím že mezi tebou a mladým Tomlinsonem je to občas dost vostrý, ale nesmíš tohle dělat. Judo děláš nějakej ten pátek, mohl bys to vědět." vracel se ještě k tý situaci v šatně. ,,Já vím. Byl to prostě zkrat." sklopil jsem zrak na svoje ruce v klíně. ,,Ty zkraty máš nějak často. Děje se něco, Harry?" začal dělat starostlivýho rodiče. ,,Ne, všechno je fajn." povzdechl sem si. Jo něco se děje. Jo, něco se děje v mojí hlavě..
Dojeli jsme naším křápem, co si snad ani název auto nezaslouží k naší bytovce. Mlčky jsem vystoupil z auta, popadl tašku a šel ke dveřím. S tátou jsme stoupali do třetího patra, kde jsme bydleli. ,,Harry za patnáct minut se jde běhat, jasný?" houkl na mě táta, ještě než jsem zmizel ve svém pokoji našeho malého bytu. ,,Hm." odpověděl jsem neutrálně a odolával pokušení si lehnout na postel, jelikož bych se pak už nezvedl. Vyndal jsem kimono z tašky a pověsil ho přes židli u psacího stolu. Pak jsem se šel převlíct do sportovního. Pohled mi zabloudil na komodu, kde jsem měl fotku s mámou a sestrou někde u moře. Poslední naše společná dovolená před tím, než se máma s tátou rozvedli a máma si našla práci někde jinde. Odešla, když mi bylo deset. Vzala s sebou Gemmu, jelikož táta si mě tady chtěl nechat kvůli tréninkům a judu. S mámou a sestrou se sice vídám, volám si s nimi ale tak moc bych si přál, aby bylo vše jako dřív. Koukl jsem se na mobil, abych zkontroloval čas. Fajn, jde se běhat.
Běželi jsme ulicemi, které teď osvětlovali už jen pouliční lampy. Já jsem byl jen ztracený ve svých myšlenkách, takže jsem ani nezaregistroval, že za chvíli proběhneme kolem domu mého největšího rivala, nebo jak ho táta nazval 'mladého Tomlinsona'. Totiž můj táta a Tomlinsonův táta jsou velcí kamarádi snad už od střední školy. Rozdíl je v tom, že jeho fotr je za vodou a dokázal zabezpečit celou rodinu, kdežto my.. Ale to je jedno. Proběhli jsme kolem onoho luxusního domu a já začal očima šmejdit po zahradě. Na zahradě byla postavená hrazda a na ní byl zavěšený brunet menšího vzrůstu a dělal schyby. Byl ke mě otočený zády, bez trička a vypadal, že nevnímá nic. Očima jsem zabloudil na jeho holá záda. Táhl se přes ně rudý šleh, který jsem mu způsobil já. Možná jsem to fakt trochu přehnal, je to docela vidět.. Pohledem jsem zabloudil níž. Proč jsem si nikdy nevšiml, jak moc má dokonalej zadek? Počkat co? V duchu jsem si dal pár imaginárních facek. Jak můžu vůbec přemýšlet nad něčím takovým? Však je to Tomlinson! Můj největší rival, úhlavní nepřítel.. a tak dále, a tak dále. Pustil jsem myšlenky tohohle typu z hlavy a snažil jsem se doběhnout tátu.
•Third person's POV• Dvě osoby běží domů. Když se podíváte na staršího z nich, můžete si všimnout, že jemně kulhá. Ano, nikdo mu nijak jinak neřekl, než Styles starší. Bývalý mistr světa v judu. Judistická jednička. Pan judista. Všemi vážená osoba. Ale vše se může změnit během lusknutí prstů a že všeho může být nic. A to vše kvůli nepozornosti. Možná by vše bylo jinak, kdyby tenkrát Stylese staršího někdo nevybrzdil a on neměl vážnou dopravní nehodu, kde bojoval o nohu. S profesionálním judem musel nadobro skončit. A když nemohl závodit, začal svoje dlouholeté zkušenosti předávat. Stal se hlavním trenérem a naděje začal vkládat do syna. I když po odchodu Harryho matky se neměli moc jako na zámku, oba dva Stylese spojovala vášeň pro tento sport. Oba dva ho milovali.
Stejnou vášeň sdílel u brunet menšího vzrůstu, který si právě oblékal tričko a mířil do domu. Judo viděl poprvé jako šestiletý kluk v televizi, a chtěl si ho zkusit. Jeho táta si myslel, že to bude chvilkové období, kluk si to zkusí, přestane ho to bavit a půjde hrát hokej. Aspoň takhle si to Louisův táta představoval. Zavolal Stylesovi staršímu, že si chce jeho syn zkusit judo. Znali se už od střední školy a byli to kamarádi. Jenže Louis si judo zamiloval a nechtěl s ním skončit. Dostával se stále výš a výš. Ale od mala se neměl rád s Harrym. Nikdo nevěděl proč. Nikdo už nevěděl kdo tuhle nekončící válku mezi nimi začal. Ale i když byl Louis několikrát svým tátou naváděn aby opustil judo a šel hrát hokej, vždy odmítl. Měl pevnou vůli.
•L• Nevím proč, ale dnes mě nějak vzalo to, jak se ke mě Harry choval. Nikdy mi to nepřišlo líto. Ach Bože Louisi. Nad čím to zase přemýšlíš? Nadával jsem si v duchu. Ucítil jsem na sobě pronikavý pohled. Pustil jsem se hrazdy a natáhl se pro triko, abych se oblékl. Otočil jsem se směrem do ulice a přes roušku tmy jsem viděl dvě vzdalující se postavy. Jedné z nich kolem hlavy poskakovaly neposedné kudrliny. Že by ten pronikavý pohled patřil Harrymu? To je blbost, co by na mě viděl? Možná se kochal mým krásným šlehem na zádech. Protočil jsem nad tím oči v sloup a šel do domu.
Náš dům je, díky tátovi, celkem luxusní. Bydlí nás tu celkem šest. Já, mamka, táta a moje tři sestry. Já jsem nejstarší. Po mně je Lottie, který je čtrnáct a chodí do deváté třídy. Pak dvojčata, Daisy a Phoebe, kterým je jedenáct. Ale naštěstí je nás dům velký, takže si ani moc nelezeme na nervy.
,,Lou, za patnáct minut je večeře." oznámila mi mamka z prostorné kuchyně. Celá v tomhle novém domě září. V listopadu to bude 3 roky, co tady bydlíme. Nechtěli jsme bydlet v našem starém domě, jelikož.. ale to je jedno. Důvod, našeho stěhování ví z mých přátel jen Liam.
Ale zpět do reality. V mém pokoji jsem popadl nějaký tepláky a šel si dát sprchu. Po tréninku a schybech, který jsem si dal navíc neuvěřitelně bodla. Vylezl jsem ze sprchy, natáhl si čistě boxerky a tepláky a šel dolů na večeři.
Šel jsem ze schodů a cinklo mi upozornění z instagramu.
*@liam.payneVás označil/a v příspěvku*
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Liked by@horan.nialler, @zaynee and 50 others
@liam.payne after training with bro 💪🥋 @tommo.louis
S Liamem jsme pořád přidávali na instagramu fotky nás dvou. Hlavně z tréninků. Za ty roky vzniklo celkem dost fotek, a aspoň tak máme hezký vzpomínky. A že jich je za těch několik let opravdu dost. Nejvíc jich vznikalo na soustředění. Na soustředění jsem se vždy těšil. Chata, hory, deset dní bez rodičů a sester. Dokonce i s Harrym se tam dalo jakžtakž o něčem bavit. Možná ten horský vzduch, nevím. Vždy byli pokoje po dvou, maximálně po třech. Což mě vyhovovalo, jelikož jsem byl vždy s Liamem a nemusel jsem poslouchat Harryho kecy. Ten byl na pokoji s Niallem a Zaynem. Zayn je v pohodě, taky se s ním dá bavit. Chodí s Haroldem taky do druháku, ale naštěstí ne se mnou a s Liamem do třídy. Díky bohu ho dali do béčka. Niall chodí taky s náma do školy, ale jelikož je o půl rok mladší, chodí do prváku. Teď mě tak napadá.. Proč jsou Harryho kamarádi v pohodě, jenom on je takovej kretén? No co, jsou otázky mezi nebem a zemí, na který není odpověď. Mezi nima je například: kdy se my dva k sobě začneme chovat normálně? Ne moment, to je otázka s jasnou odpovědí: nikdy.
. . . . . Ahojjj! Druhá kapitola je tu! Líbí se Vám? :333 Doufám, že se máte fajn, a že přežijete dalšítýden:) A dneska taky slaví 8 let Take Me Home! Hrozně to letí co?
