Maybe I love him..? /L.S./

•seven•

•L•
,,Hej kluci, asi bychom měli jít, ne?" ozval se Liam ze svojí postele. A jelikož byl za sedm minut nástup, tak by to bylo vhodný.
,,Jo. To je dobrej nápad." řekl a Harry a zvedl se ze svojí postele, dávajíc si mobil do kapsy kraťasů.
,,A asi bychom měli vzbudit Nialla." zastavil jsem kluky, protože jsem zaregistroval, že Niall spí jako zabitej.
,,Ten kluk je neuvěřitelnej." zamumlal si pro sebe Harry a zatřásl se spícím Niallem.
,,Ty irskej skřete vstávej. " zvýšil hlas Harry, když to s ním nic nedělalo.
,,C-co? Hoří?" vyšvihl se do sedu rozespalý Niall.
,,Ne, ale pokud přijdeme pozdě na nástup, hořet bude." zakoulil očima Harry.
Niall se vyhrabal z postele a mohli jsme jít.

,,H-Harry?" dostal jsem ze sebe přiškrceným hlasem, když jsme scházeli schody.
,,Hm?" vydal ze sebe Harry a koukl na mě.
,,Víš já.. Proč si na mě na pokoji tak upřeně koukal?" vychrlil jsem ze sebe. Ale vážně mě to zajímalo.
,,Víš, že na to samý se můžu zeptat já tebe, protože si na mě koukal v jídelně." uchechtl se Harry, a já se nad tím začervenal.
,,Moc si nefandi. Na tebe jsem nekoukal." řekl jsem mu.
,,Tak to se asi budu muset víc snažit." zamumlal Harry tak, abych to neslyšel. Jenže já to slyšel, a moc dobře.

Vyšli jsme před penzión, ale poslední jsme naštěstí nebyli. Poslední byl Will a Styles starší mu dal dvacet kliků.
,,Takže. Program bude následující. Moje a Thomasova skupina postaví tatami. Jedno bude tady za mnou, druhé uděláme ve společenské místnosti a třetí támhle na volejbalovém hřišti. " oznamoval trenér a ukazoval rukama na místa. Malý děcka ze skupiny Jane šli hrát něco do altánu a my jsme se nahrnuli pro žínenky, abychom je mohli začít skládat.

Asi po hodině jsme měli tři místa pro tréninky v kimonu hotový. Nic lehkýho to nebylo, zvlášť když Harry a já jsme měli rozdílný názor, jak se to staví. Ten kluk musí mít rozdvojenou osobnost, jelikož ještě ráno jsme byli v pohodě, před hodinou jsem měl v jeho přítomnosti zvláštně příjemný pocit, a teď bych ho nejradši kusem tatami přetáhl po hlavě.

,,No, hádám že se vám pracovalo celkem dobře." mrkl na nás pobaveně Roger, který celý naší hádce jen přihlížel a smál se.
,,Fajn. S pořádnýma tréninkama začneme zítra. Teď máte až do večeře volno, dělejte si co chcete." oznámil nám Styles starší a pustil nás na pokoje.

,,Kluci? Co si takhle zahrát ping pong?" navrhl Liam a já jsem s ním souhlasil. Zayn a Niall se přidali, ale Harry řekl že jde na pokoj. Pokrčil jsem nad tím rameny, a řekl jsem si že je to vlastně jedno, jelikož ještě před pár minutama jsme se zase pohádali. Ale jedný části ve mně to bylo líto. Ta část byla malá, ale už teď jsem věděl, že se bude zvětšovat. Občas jsem svoje pocity nesnášel. Nesnášel jsem to, když jsem si začal pomalu uvědomovat, že k vysokému chlapci s kudrnatými vlasy a krásné zelenýma očima začínám něco cítit.

•H•
Potřeboval jsem aspoň na chvíli být sám. Začínám k Louisovi něco cítit, to je jasný. Vypadal hrozně roztomile, když se vztekal, že to tatami stavím blbě. Vypadal jako rozčílený štěně. Lehl jsem si na postel a přemýšlel jsem o tom, jestli mám vůbec u něj nějakou šanci. Jestli kope za stejný tým, jestli by mě po tom všem byl schopen mít rád, nebo dokonce milovat.
Bože, kam jsem se to až dostal. Tomlinson by ke mně nikdy nic necítil.. ale co když.. jo?
Zatřepal jsem hlavou a abych vyhnal tyhle myšlenky z hlavy.

Z přemýšlení mě taky vytrhlo to, že někdo vstoupil do pokoje. A ten někdo byl Louis.

,,Co ty tady?" nadzdvihl jsem obočí a snažil jsem se nekoukat na jeho zadek, když lezl po žebříku palandy k sobě na postel. Bylo to celkem těžký, protože jeho zadek je.. dokonalej.

Měl jsem chuť si vlepit facku.

,,Uhm.. Jakoby na deset dní tady takřka bydlím." odpověděl a vzal si do ruky mobil.
,,Tak to je mi jasný, ale jak to, že nejsi dole s klukama?" začal jsem se zajímat.
,,Nevím, nějak mě to tam nebavilo." pousmál se na mě a v očích se mu zablýsklo.
Rozhodl jsem se ho trošku poškádlit.
,,Nedošáhl si na pingpongový stůl a proto si odešel?" ušklíbl jsem se.
,,Co tím chceš říct, Harolde?" odložil mobil a začínal být v bojovné náladě.
,,Že seš malej." zamumlal jsem pro sebe.
,,Cože jsem?" seskočil z postele a objevil se přede mnou.
,,Seš prcek. " zasmál jsem se a postavil se přímo před něj.
,,Nejsem." zavrčel a vypadal roztomile. Měl svoje ruce semknuté v pěst, vystrčenou bradu a hlavu zakloněnou, aby mi viděl do očí.
,,No jasně." uchechtl jsem se a poplácal ho po hlavě.
Louis na mě chtěl zaútočit, ale jelikož ho mám jako soupeře přečtenýho, tak jsem ho chytil za ruce a s podkopnutím jeho nohou jsem ho povalil pod sebe na postel. Jeho ruce byli za zápěstí uvězněný vedle jeho hlavy v mých dlaních a má kolena byla vedle jeho boků. Koukali jsme si do očí a já těkal pohledem z jeho krásných očí na jeho rty, které jsem chtěl znenadání ochutnat.

Kdo ví, co by se stalo dál, kdyby do pokoje jako velká voda nevtrhl Niall. Okamžitě jsem se zvedl a Louis se vyhoupl do sedu.
,,Nenechte se rušit, jen jsem si sem šel pro mobil." zaculil se na nás ten blonďatej hajzlík a mrkl na mě. Začal jsem rudnout, ale oproti Louisovi to nebylo nic.
Niall opustil pokoj a já se podíval na Louise, který byl rudý jak rajče.

,,Jsi roztomilej." vypadlo ze mě a měl chuť si dát pěstí.
,,Díky." podíval se na mě překvapeně Louis. ,,A sklapni." dodal ještě aby se neřeklo a odebral se zpět na svojí postel.

Pak už ani jeden moc nemluvil. Každý si hleděl svého, i když jsem občas vycítil pohled modrých očí na mě. Hrál něco na mobilu a dost se rozčiloval.

,,Co hraješ?" zeptal jsem se zvědavě a vzhlédl k němu.
,,Proč?" odsekl a dál se soustředil na displej mobilu.
,,Protože se vztekáš, jako když jsme stavěli to tatami." řekl jsem pobaveně a přešel k jeho posteli.
,,Tak za prvé Harolde: to tatami si stavěl blbě ty, a neříkej mi že nevíš jak se staví. Musíš to vědět, judo děláš o rok dýl než já, takže si ho stavěl schválně špatně jen aby si mě naštval. A za druhý: ta hra se jmenuje Rider" prskl a soustředil se na mobil. ,,Blbej level." zamumlal pro sebe.
Uchechtl jsem se a vylezl k němu.

,,Co děláš?" koukal na mě s lehce pootevřenými rty.
,,Jdu ti pomoct." ušklíbl jsem se a sedl si vedle něho.
,,Nepotřebuju." ohradil se a začal hrát. Samozřejmě o pár sekund později  znovu prohrál.
,,Ukaž. Dej mi to." řekl jsem a sebral mu z rukou mobil.
,,Hej Harolde!"
,,Ticho a koukej na profesionála." ušklíbl jsem se znovu a začal hrát. Po asi dvou minutách jsem ukončil úspěšně na první dobrou level, který mu dával zabrat.

,,Jak?" vykulil oči a mobil mi zase sebral.
,,To někdo musí prostě umět." vyplázl jsem na něj jazyk a on mě bouchl svojí malou pěstičkou do ramene.
,,A to mělo být co? " opáčil jsem na jeho "ránu".
,,Harolde neser." procedil a koukal mi do očí.
,,Nebo?" nadzvedl jsem obočí a chytl ho za zápěstí a zase ho uvěznil pod sebou.
,,Harolde ty idiote. Pusť mě!" začal křičet, ale smál se.
,,A co za to?" pousmál jsem se a koukal do těch modrých pomněnek.
,,Možná tě neuškrtim." prskl a pokusil se znovu o útěk.
,,Ale Harry fakt, už mě pusť." zklidnil se.
,,Fajn, ale co za to?" nenechal jsem se odbýt.
,,Říkám, neuškrtim tě až mě pustíš. "
,,Připomenu ti později to, jak jsem  byl velkorysý a pustil tě." vyplázl jsem jazyk a pustil ho.
,,Debile." prskl Louis ale nevypadal že by mu to vadilo.
Opět se uvelebil vedle mě a střídali jsem se v hraní té hry, co Louise dováděla k šílenství.

.
.
.
.
.
.

OI OII! Vaše oblíbená autorka je zpět s novou kapitolou jeeej! :DDD (Jsem to ale vtipná duše, což?) No, co na ní říkáte? Doufám, že se Vám aspoň trošku líbí, budu ráda za votes, nebo komentář.. však to znáte:33

Btw. Dneska 7 let od vydání Midnight Memories. Nikdy bych neřekla, že už sedm let, ale je to tak. Taky jsem moc ráda za Harryho, jelikož má tři nominace na Grammy! A taky je mi celkem líto Nialla, jelikož on si tu aspoň tu nominaci za Heartbreak Weather zasloužil..
Ale Harrymu držím moc palce, aby aspoň jednou tu Grammy vyhrál. :33

A jak se máte vy?

xx