Maybe I love him..? /L.S./

•thirty-seven•

•H•

Vší silou jsem nakopl dveře od skříně. Super, Harry, právě sis rozbil vztah svojí hloupostí. Zlomil si někoho, komu bys nikdy nedovolil aby mu někdo ublížil. Přitom si mu ublížil ty sám, jak ironické, že?

Vyšel jsem z pokoje se slepou nadějí, že tam třeba ještě Louis je. Ale kdepak. Po Louisovi ani památky, jen táta v kuchyni.

,,Louis odešel?" zeptal jsem se na zjevnou skutečnost a otočil se na něj.

,,Jo." řekl jednoduše. ,,Harry.. stalo se něco? Vím, že jsme nikdy moc o takovejhlech věcech nemluvili ale.. poslední dobou jseš na ránu." pokusil se o vtip, jenže když viděl že se nesměju, přestal.

,,Vlastně.. je tu jedna věc, kterou jsem ti asi měl říct už dávno." řekl jsem a setřel si slzu. Naposledy jsem snad brečel, když mi jeden kluk na závodech spřerazil nohu nějakým chvatem z karate. Prý si to spletl.

,,Povídej." vyzval mě. Já se opřel o kuchyňskou linku a chystal jsem se mu říct věc, kterou jsem mu měl říct hned ten den, kdy jsem to Louimu slíbil.

,,Víš tati já.. já jsem gay. A ta holka, o který jsme se bavili, ta s těma krásně modrýma očima jak jsem ti říkal.. nebyla logicky holka. Ale je to kluk. Je to Louis... teda spíš.. byl." řekl jsem a bylo mi úplně jedno jak na to zareaguje. Co jsem mohl ztratit? O Louise už jsem přišel.

Táta na mě koukal. Chvilku se nic nedělo, ale pak se zvedl a šel do skříňky pod dřezem. Tam si schovává flašku něčeho tvrdšího pro 'všechny případy'. Otevřel lahev vodky a nahnul si z ní. Mě začal přepadat strach. Za chvíli mu dojde úplně, co jsem mu řekl. A díky tomu, že má v ruce z větší části plnou skleněnou flašku vodky mi do karet moc nehraje. Buď ji po mně mrští, nebo ji roztříská o hranu linky.

Když spolkl ten jeden lok co měl v puse, koukl se na mě. Já se začínal třást. 

,,Harry.." řekl tiše a rozešel se ke mně.

Nevěděl jsem co čekat, jen jsem nechal slzy ať se samovolně spouštějí a čekal na ránu.

,,Harry ani nevíš jak se mi teď ulevilo." řekl a objal mě. Moment.. cože?

,,Celý dny jsi vypadal, že mi chceš něco říct. A víš jak jsem se bál, že mi řekneš, že chceš odletět za mámou do New Yorku, jak ti to tenkrát nabízela, když ti volala o narozeninách? Bál jsem se, že ty roky snažení se o to, abych tě dostal do péče byly k hovnu. Ale ty mi řekneš jen to, že jsi gay. Ani nevíš, ty kluku pitomej, jak se mi ulevilo." vydechl a objal mě silněji.

,,Takže mě.. nevyhodíš z bytu?" ujišťoval jsem se objal ho taky.

,,Jenom proto, že se trošku lišíš? Harry, seš sakra můj syn, já bych se tě nedokázal vzdát ani kdybys mi řekl, že.. no prostě tě budu mít vždycky rád." zasmál se a poplácal mě po zádech. ,,Jsou přece horší věci než to, že seš gay." koukl na mě a v očích jsem mu viděl náznak slz.

,,Díky tati." řekl jsem a opět ho objal.

,,Víš.. slyšel jsem jak jste se s Louisem hádali. Stalo se něco?" zeptal se, když mě pustil a já se opět vrátil nohama na zem.

,,Jo.. lhal jsem mu, čímž jsem mu.. ublížil. A teď nevím jak to dát dohromady." svěřil jsem se mu a žmoulal prstama lem trička.

,,Běž za ním. Vyřeš to hned ať vidí, že nechceš, aby to s váma skončilo. Ať od tebe vidí nějakou snahu. Louis je hodnej kluk, rád by ti odpustil, jenže musí vidět, že ty o to stojíš." řekl mi a poplácal mě po rameni. Musím uznat, že takhle dobrou radu, mi ještě nikdy nedal.