Avengers + Jessica

29. První mise jako Avenger

Thor nám vysvětlil, že se sem k nám na zemi dostal jeho bratr Loki, bůh lstí falše a mnoha dalších špatností.
„Zmocnil se mocného Teseraktu, který má obrovskou sílu." řekl Thor.
I když to co nám sdělil, bylo vcelku dost naléhavé, i přesto jsme museli nejprve splnit již zadanou misi, která byla plánovaná již několik měsíců. A tak Kapitán Thorovy vysvětlil, ženám tedy nejdříve pomůže s touto misí, a my pak jemu s jeho bratrem.
A tak jsme letěli dále. Letěli jsme asi ještě další dvě hodiny, protože naše mise byla v Evropě ve Švýcarsku ve městě Bern. Už na mě začala padat obrovská nervozita z toho, co se bude dít, a jestli se něco nepokazí. Ale během toho co jsem seděla a byla ponořená do svých myšlenek ke mně někdo přisedl. Chytl mě za ruku oběma rukama a svým značně větším palcem, než byl ten můj, mnul hřbet mé ruky, aby mě uklidnil. Pohlédla jsem do jeho očí a uviděla v nich klid. A to mě také dost uklidnilo. Jen jsem se pořádně nadechla a poté vydechla a všechny nervy byly pryč.
„Už jsme skoro tu, začněte se připravovat." zahlásala Nat od řízení, a tak se všichni odpoutali a připravili se na to, že budeme vyskakovat. Nat nás vyhodila blíž, ale letěla zaparkovat kousek dál, aby nás naši protivníci nevyhmátli. Nejprve vyskočil Kapitán, jako náš velitel. Poté začali skákat ostatní. Až na mě a Wandu, my jsme si jako frajerky hezky slétly na zem a nic nás nebolelo.
Dnešní úkol byl zachránit zajatce, které pár stoupenců Hydry drželo v jednom opuštěném hradě. Naštěstí byl hrad asi 10 kilometrů daleko od města, a tak si nás nikdo nemohl všimnout, jelikož jsme přistáli v lese nedaleko.
Po chvilce se k nám připojila i Nat, ale Banner zůstal v quinjetu, aby ho jednak hlídal a kdyby bylo potřeba zavolat zelený kod. Pomalu jsme se plížili lesem, až jsme dorazili k samotným hradbám. Bylo mi vcelku podezřelé, že tu nejsou žádné stráže nebo něco podobného. Ale přeci jen to byl opuštěný hrad, ale i tak u Hydry nikdy nevíte.
Stark ve svém obleku vzlítl nad hradby, aby se podíval, jestli se tam někdo nenachází. Při naší smůle na něj hned začali pálit. A tak se skryl hned zpět. „Je tam asi 50 ozbrojenejch chlapů, asi už zjistili, že jsme tady, tak si myslím, že nemá cenu se schovávat." pronesl Stark. A tak i já s Wandou jsme vylétli k němu a pomohli mu odlákat pozornost, aby ostatní mohli nerušeně proniknout dovnitř areálu.
Z pohledu 3. osoby
Na balkoně jednoho z pokojů hradu stál muž s tmavými vlasy. Zahleděný na bitvu, která se odehrávala u hradeb. Všiml si jedné dívky, která lítala nad hradbami a nad jeho vojáky které snadno porážela obrovskou silou. Muž jí byl naprsto ohromen, ne jen její silou ale i její krásou. Začala ho ona dívka velice zajímat, a proto nařídil svým vojákům ať se dívku pokusí zajmout, ale že jí nesmějí zkřivit ani vlásek. A tak si mu pomyslel, že by bylo velice úžasné, kdyby byla na jejich straně. A tak dále v hlavě vymýšlel plán.
Jessika
S Wandou jsme byly výborný tým na to, abychom odháněly pozornost. Mezitím se Stark od nás odpojil a ve svém systému vyhledával, jak se nejkratší cestou dostane Kapitán k zajatým lidem z Shieldu. „Kapitáne teďka musíte vlevo a pak rovně po schodech nahoru a pak dvakrát vpravo a budete tam." navigoval Stark Kapitána. „Dobře děkuji Starku"
Poté co jsem spolu s Wandou zajistila posledních pár těžkooděnců, tak jsme slétli na zem a běželi podle instrukcí za ostatními. Ale při naší smůle vyběhlo dalších 20 mužů se zbraněmi přímo chodbou na nás. Jen jsem se koukla na Wandu protočila oči a kývla na náznak toho, že jdeme na ně.
Každá jsme měli půlku, ale jakmile jsme je svými schopnostmi a já i chvílema lukem spacifikovaly, tak začali přibíhávat další, a tak mě to přestalo už bavit, a tak jsem udělala mířenou tlakovou vlnu do chodby, kam jsme zrovna chtěli jít. Jenže se při mém štěstí na konci té chodby objevil Pietro a já ho málem sejmula. Naštěstí má svou superrychlost a tak stačil uhnout do uličky a tím pádem se vyhnul i mé střele.
„To si beru osobně Jess, ty jsi mě chtěla snad sejmout nebo co?" řekl s úsměvem na rtech Pietro. „To ne Pietro to ty tu nemáš tak rychle pobíhal jinak tě někdo jako například já sejme. Jsi prostě moc hrr." Odpověděla jsem taktéž s úsměvem na rtech.
Poté jsme se všichni společně rozeběhli k ostatním. Když jsme sek nim dostali tak jsem viděla, že Clint má na sobě pár škrábanců, ale že je v pohodě. A tak jsme zajatce začali odvádět ven z hradu. Odváděla jsem jednoho našeho vědce, šli jsme jako první, a tak jsme zahnuli úplně někam jinam, než jsme měli. Vedla jsem ho potichu za sebou a pak jsem ucítila obrovskou ránu a najednou byla černo černá tma.
Clint
Viděl jsem jak Jess odvádí jednoho z našich vědců jako první ven z místnosti. A tak jsem byl rád, že dorazí v pořádku ke quinjetu. A tak jsem čekal, až všechny vyprovodíme. Odcházel jsem jako poslední, a hlídal skupinu zajatců zezadu. Plížili jsme se neslyšně chodbou. Všiml jsem si kapičky krve ve vedlejší uličce, kde jistě vím že nikdo nešel a pak ještě náramku. Byl Jess, pomyslel jsem si, že ho tu musela vytratit, když bojovala, a tak jsem ho vzal a chtěl jsem jí ho dát zpět na ruku.
Šli jsme lesem až ke quinjetu, kde jsme naložili všechny zajatce a začali po nás střílet, a tak jsme museli okamžitě odletět. Šel jsem až k Nat, která pilotovala a myslel jsem že tu vedle ní bude sedět Jess. Ale neseděla tu a tak jsem jí začal hledat zeptal jsem se všech ale všichni jí viděli naposledy ve stejnou dobu jako já. A tak jsem zahlásal do vysílačky její jméno, ale ani hláska se neozvala jen ticho.
A pak jsem si všiml že nemáme ani profesora, a tak mu to všechno docvaklo, ta krev tam v té chodbě byla jistě její a jeho zajali s ní. Začal jsem panikařit a křičel jsem přes celý quinjet že nemáme Jess. Najednou jsem na rameni cítil pevný stisk. Byl to Steve, „Neboj se najdeme jí, ale nejdřív musíme odvést je." Řekl klidným hlasem Steve. Jeho klidný hlas mě trochu uklidnil, ale i tak jsem byl ve smrti co se mohlo stát. A tak jsme letěli až na Helicalier.