Avengers + Jessica

15. Zůstaneš se mnou?

Jakmile jsem otevřela oči spatřila jsem Clinta, který nade mnou stál s vyděšeným výrazem a lesklýma očima. Jakmile jsem ho spatřila, jediné na co jsem se zmohla bylo jediné slovo, které jsem zachraptila až skoro neslyšně, ale vím, že mne slyšel: ,,Clinte?"

Okamžitě jak jsem toto slůvko ze sebe vydala si mě k sobě přitiskl až na doraz. Celkem mě jeho objetí bolelo, ale když jsem věděla, že mě drží pevně záměrně, tak mi to přišlo příjemné.

Po pár minutách mne konečně pustil a já se snažila mu vysvětlit co se stalo, ale nechtěl mne nechat, a tak mi přiložil prst na mé rty a řekl: ,,Šššt, nic neříkej."

Nevím proč to řekl, ale bylo mi to jedno, teď tu se mnou byl jen on a jeho zářivě blankitné oči, ve kterých při každém pohledu do nich, jsem se ztrácela.

Začala jsem z této situace panikařit a tak jsem radši Uhla pohledem po místnosti, kde na každé straně ležel Steve a Bruce, okolo nich byli střelí a přišlo mi, že leží ve střepech.

Okamžitě jsem se zvedala a nohy spustila k zemi a snažila se zvednout, ale mé nohy mne neuposlechly a já skončila na zemi. Při mém štěstí jsem o nějakých těch pár střepů zavadil a, a tak se mi jich par dostalo do ruky. A také jsem to nestihla rukama zbrzdit a poškrabala jsem si také obličej.

Ale štiplavý bolesti jsem si vůbec nevšímala, protože mne více trápilo, co se stalo Stevovi a Brucovi.

Okamžitě jsem se zmátořila a vstala. Dostala jsem se ke Stevovi, kterému jsem nahmatala tep a tak jsem se ho snažila zvednou, ale mé svalové schopnosti mi to neumožnilo, a tak jsem použila své telekinetické schopnosti a zvedla jak Steva tak i Bruce, kterého pravě zvedal Clint.

A oba jsem je donesla vzduchem, na stůl, kde jsem ležela před několika minutami já. Nejdříve jsem prozkoumala jednoho, jestli nemá nějaké povrchové zranění a pak jsem zkontrolovala druhého. Clint mne jen v tichosti pozoroval.

Najednou se do místnosti přiřítila Nat, která se strachy bez sebe vrhla k Brucovi. ,,Myslím, že jsem oba v pořádku, ale pro jistotu je projedeme tím Brucovým scanerem, či co to je." řekla jsem se stále chraplavým hlasem, ale věřím, že mi ostatní rozuměli.

Vzala jsem nejdříve Bruce jelikož tu byla Nat a ta by mne nejspíše zavraždila, kdybych ho nechala jako prvního. Myslím si, že spolu mají nějaký vztah, když se o něj tak bojí, ale přesto, že jsem tu krátce, tak to poznám.

Naštěstí Brucovi nic nebylo jen měl par odřenin a také mírný otřes mozku a byl v bezvědomí, ale za to Steve, ten má ten otřes mozku horší. Se divím, že vůbec tu ránu přežili, ano vím, že je to kvůli mě, už jsem přišla na to, že je to z mých snů, mé sny se realizují, ale vše co se děje v těch snech buď dobré nebo zlé, děje se mi to i v reálu. Vím, že to všichni ostatní ví, protože jsem se Brucovi, když má ten otřes mozku koukla do hlavy, jestli náhodou jí nemá nějak poškozenou.

Vím, že bych to neměla dělat a obvzlášť mým jediným přátelům, ale já musela pro jeho dobro. A také jsem to udělala i u Steva, a tím jsem si to potvrdila. Nejsem zas až taková kráva, abych mu koukala do jeho osobních věcí, ale na tohle jsem se kouknout musela. Abych je všechny uchránila před sebou.

Po zjištění jejich zranění jsem je odvedla do jejich pokojů a tam je pro jistotu nechala zaměřit přístrojema a Jarvisem.
Pak jsem odešla za ostatními do našeho patra a nechala je se pořádně prospat, přeci jen dostaly velkou šlupku. A to ode mě, beru za to zodpovědnost a také je to má chyba, měla bych se ty mé pocity naučit ovládat, ale to mi vůbec nejde už jako malá jsem byla příliš emocionálně založená.

I když jsem se jako mladší koukala na komedii, vždycky tam byl moment, u kterého jsem řvala, jako kdybych si ublížila, ale byli to jen filmy. Ale v reálu je to horší a hlavně když ztratíte milovanou osobu.

Dorazila jsem do Avengers patra a všichni se ke mě nahrnuli a stále se vyptávali, ale já jsem na to neměla vůbec žádnou sílu, a tak jsem jim všem řekla: ,,Oba dva jsou v naprostém pořádku. Jsou o dvě patra níže a jsou připojeni k přístrojům, jen, kdyby se něco dělo a Jarvis nám všem oznámí, až se vzbudí. Teď mne prosím nechce na pokoji, neměla jsem moc dobrý den."

Okamžitě jsem malým davem prošla do kuchyně, kde jsem se napila a bez nějakého jídla odešla na svůj pokoj. Hlad jsem vůbec neměla z toho všeho mi bylo spíše na zvracení.

V pokoji jsem se rozhodla, že si dám vanu, abych zarelaxovala alespoň na par chvil vypla celý můj mozek.

Začala jsem si napouštět vanu a dala jsem si na věšák na ručníky župan, který jsem si na sebe hodlala vzít po vaně.
Vslékla jsem se a vlezla do horké vany, ze které šla pára.

Ponořila jsem se až skoro celá a uvelebila jsem se tak jak se mi v tu chvíli zalíbilo. Ležela jsem a pouze hlava mi vykukovala z vody a já jsem opatrně zavřela svá ztěžklá víčka.

A začala jsem i se zavřenýma očima přemýšlet o mých snech a také o tom co jsem provedla Brucovi a Stevovi.

Proč zrovna já jsem musela takhle dopadnout? Proč nedokáží ovládat své sny? A sakra proč to bylo tak intenzivní ta tlaková vlna? Nechápu jak jsem to dokázala ale nějakým záhadným způsobem určitě.

Ale stále mi hlavou vrtá proč vládne zabili mé rodiče? Vím, že tam něco hledali, ale co? To budu muset zjistit, až skončím základní výcvik. A budu zas pokračovat v úplné zničení Hydry, která ohrožuje nejen mě, ale také lidi, které mám ráda. A také konečně pomstím své rodiče, i když možná to mou ztrátu nesrovná, ale musím to udělat, slíbila jsem jim to.

****

Po nějaké hodině konečně vylézám z vany a beru si na sebe ten župan.
Jdu do šatny a tam vyhrabávám pyžamo, které si oblékám a jdu zpět do pokoje, kde samozřejmě na mé posteli sedí Clint a jako vždy mne vyleká.

,,Co tady děláš?" zeptal se. ,,Jen jsem se přišel ujistit, jestli jsi v pořádku."
,,Aha. Jsem ráda, že máš o mě takovou starost, ale neměl bys jí mít, protože ti mohu něco udělat, i když to nebudu chtít."

Clint se zvedl z mé postele a kráčel ke mě. Přímo když stal u mé maličkostí se naše pohledy opět střetli a on pronesl:
,,Ale tohle neříkej, nějak to spolu vymyslíme a zvladneme."

Okamžitě jak to řekl jsem se uklidnila, jeho hlas je tak příjemný na poslech a jen to ho mít u sebe tak blízko je samo o sobě uklidňující. Kývla jsem a on mi dal pusu na čelo. Objala jsem ho a pak jsem byli nějakou tu chvíli v obětí. Když jsem začala zívat, protože jsem byla unavená, tak řekl: ,,Pojď ukaž já tě uložím." usmal se na mě tím svým překrásným úsměvem a přešel k posteli, kterou odestlal.

Já jsem následně po sledování Clinta k němu přistoupila a lehla si do postele.
On mě přikryl a dal mi pusu na čelo. ,,Hezky se vyspí." řekl svým tichým hlasem a chtěl odejít, ale ja jsem ho chytla za ruku a držela ho. ,,Zůstane s se mnou?" zeptala jsem se ho a jen se otočil a šel dal. Myslela jsem, že se mne záměrně bojí, ale když se odkryla peřina na druhé straně postele, tak jsem se v duši zaradovala a otočila se na Clinta, který teď už ležel jen v trenkách v mé posteli. Abych tak pro upřesnění, tak mé pyžamo obsahovalo tílko a krátké šortky.

Nejdříve jsme leželi tak, že jsme si hleděli do očí a povídali si o všem možném, následně si lehl na záda a řekla ať se přitulím. Neváhala jsem a lehla jsem si hlavou na jeho hruď a kolenem jsem se dotýkala jeho nohy a prstama na noze jsem si jezdila mezi jeho prsty. Bylo to tak spirituální a příjemné a ten jeho tlukot srdce, byl tak uklidňující, že jsem dokonce usla do bezedné noci.