Avengers + Jessica

31. Co to s ní je?

Wando? Tady jsem já Jess, jsem ve Stutgardu na hradě."

Bolest byla obrovská a tak jsem se jen tak tak držela na nohou.

Jess, bože to jsem ráda že jsi v pořádku, Jess?

Snesla jsem se na zem a Pietro mě hned chytal abych nespadla a neudělala si nic. Pietro se mě hned ptal co se stalo. ??To byla Jess spojila se se mnou je v pořádku a vím kde se nachází."

,,Jarve? Mohl by jsi nás hned vzít k Avengers?" řekla jsem okamžitě v rozpacích. Pietro mě zvedl opět na nohy a já jsem se narovnala a podívala se do jeho očí, ve kterých měl stejný vyděšený výraz jako já.

Jarvis naštěstí všechny svolal do obývacího pokoje, a tak tu všichni byli, tedy až na Clinta, který byl v pokoji a byl tam od té doby co jsme ztratili Jess.

,,Nazdar lidi, stala se teď před pár vteřinami věc, kterou jsem nečekala. Ve výtahu se se mnou spojila Jess prý je Ve Stutgardu na hradě. Měli by jsme co nejdříve vyrazit pro ní."

Natasha

,,Já to běžím hned říct Clintovy a vy ostatní se mezitím připravte na záchrannou misi Jess." řekla jsem a okamžitě se rozeběhla ke Clintovu pokoji.

,,Clinte?" zeptala jsem se u dveří a zaťukala. ,,Jdi pryč, nikoho tu nechci tak jdi." ,,Ale Clinte je to o Jess. Víme kde je." okamžitě se s trhnutím otevřeli dveře a v nich stál sešlí Clint s nadějí ve tváři. ,,Opravdu Nat?" zeptal se s trochu úskostně zabarveným hlasem. ??Ano Clinte, sama se spojila s Wandou myšlenkami, je ve Stutgardu, a tak hned vyrážíme, koukej se obléknout a nebuď pořád v pyžamu. Za 10 minut vyrážíme." zavřel za sebou hned dveře a já jsem okamžitě šla k sobě do pokoje, kde jsem se převlékla.

Clint

Z té zprávy co mi přinesla až ke dveřím mého pokoje Nat jsem byl moc šťastný, ale zároveň jsem se bál toho v jakém stavu bude moje Jess, jestli jí snad mučí a nebo něco podobného, to nepřekousnu jestli jí něco provedli. Zničím je.

Okamžitě jsem vytáhl ze skříně svou uniformu a převlékl se a běžel na střechu odkud jsme hned odlétali.

.......

Už letíme nějakou tu druhou hodinu a já už začínám být každou chvílí čím dál tím víc nervoznější a nervoznější. Najednou Nat od pilotování zahlásá, že už se nacházíme v Německu. Do toho Bruce zvedne hlavu od tabletu a říká, že za necelých dvacet minut můžeme přistát.

Dvacet minut uteklo jak voda a my jsme přistáli na mýtině za lesem. Přes který jsme se okamžitě dali na cestu k hradu ve kterém údajně byla Jess. Procházeli jsme lesem který byl tak hustý, že jsme skoro neviděli ani denní světlo. Ale naštěstí, to už nebylo daleko od hradu.

Došli jsme nakonec lesa, kde na nás čekal výhled na obrovský starý hrad, celkem udržovaný a tak jsme se k němu zkoušeli nějak dostat. Ale jakmile jsme se vydali k branám hradu začala všude znít siréna a začali se dít věci.

Tony tedy vzlítnul, aby měl velký rozhled, ale jakmile vyletěl nad hradby sejmula ho modrá zářivá koule neznámo kam. Pomyslel jsem si že to bude nějaká jejich nová obranná síla. Přeci jen jsme cestou zjistili, že objekt patří Hydře.

Poté Wanda prorazila dveře do hradu a nám všem se naskytl pohled na něco velice nečekaného, Ty koule ovládala sama Jess, bylo to k neuvěření, nikdo z nás nevěřil vlastním očím. Byla to Jess, které sestřelila Tonyho. A tak jsem vyběhl z úkrytu a snažil se k ní dostat co nejblíže, ale vystřelila na mě. Naštěstí se tu hned během chvíle objevil Kapitán, který si přede mě stoupl a odrazil kouli zpět k útočníkovi, kterým byla Jess. ,,Co to s ní je? zeptal se Steve. Poté jsme se domluvili, že jí všichni obklíčíme a budeme se jí snažit zpacifikovat všichni společně. Když už jsem se konečně dostal trochu blíž a všiml jsem si že má jiné oči, má je úplně světle modré. Přitom Jess jakou znám má své oči nádherně smaragdové. Do komunikátoru jsem to všem řekl ', aby byli v obraze a také jsem jim řekl ať odlákají její pozornost a já se potichu přiblížím zezadu.

Jenže ona všechny během chvíle odhodila svou mířenou tlakovou vlnou, jakoby máchla rukou, když kolem ní lítají otravné mouchy kterými jsme byli právě my. A tak si mě hned všimla a já jsem ztratil svou chvíli překvapení, ale i tak jsem se rozeběhl směrem k ní. Použil jsem nejdříve svůj luk, kterým jsem vystřelil jeden šíp směrem k ní. Ale stihla se vyhnout a můj šíp přišel na zmar. Hned poté na mě vystřelila svou modrou sílu, ale já jsem jí chytil lukem a držel na místě, jako bych i já měl nějakou schopnost. ,,Jess to jsem já tvůj Clint." pronesl jsem s nadějí, že by snad mohla rozpoznat můj hlas a přestat do nás pálit. Z ničeho nic přestala její obrovská síla vyvíjet tlak na můj luk a já padl na zem přímo svým obličejem zrovna na nos, nebudu lhát bolelo to.

Podíval jsem se na ní a doufal že to zabere. V tom jsem viděl jak se její oči začali přeměňovat na černé, ale náhle pak hned zmodrali zpět. V tom po ní Wanda střelila svou sílou, a Jess odletěla neznámo kam.

Hned jsem k ní běžel a zjistil jsem, že se uhodila do hlavy. A tak jsem jí otevřel víčka a její oči byli najednou zase zpět tak krásně smaragdové. Vzal jsem jí do své náruče, byla celá bezvládná. A šel jsem pomalu k ostatním. Všichni stále bojovali, ale když mě viděli, tak mě jen bránili a pak jsme se dostali z toho hradu pryč. Hned jsme mířili k našemu Quinjetu a vyrazili do Toweru. Celou cestu jsem měl její hlavu na klíně a hladil jí ve vlasech. Byl jsem konečně rád, že jí mám opět u sebe.

Dorazili jsme do Toweru a odnesli jí hned do Laboratoří k Bennerovi do laborky na postel a zapojili jí všechny různé přístroje, jak na výživu, tak i na pozorování jejího zdravotního stavu. Jakmile jsme jí zapojili, tak Bruce řekl že by měla být v pořádku, jen že se praštila do hlavy, Ale to mi neřekl vůbec nic nového. Vím že se praštila do hlavy, protože mám její krev na své ruce, od toho jak jsem jí hladil celou cestu ve vlasech. A tak jsem si umyl ruce a sedl si na židli k ní a sledoval jak spí. Až jsem z toho já sám odešel do říše snů.