Avengers + Jessica

20. Zpátky doma

Probouzím se do čista vyspalá a pak si vzpomínám, že jsem sii ukradla tu složku o mě a mých rodičích. Okamžitě jsem vystřelila z postele a hned jsem vyběhla do šatny, kde jsem nechala kombinézu, ve které jsem měla složku. Otevřela jsem jí a začala číst.

Rodina Blackových

Paní Elizabeth Blacková a pan Georg Black, jsou vědci, kteří se zabývají vesmírnými věcmi, a také kvantovou technikou. mají dceru Jessicu Blackovou, která chodí do normální školy a o svých rodičích neví vzkutku nic.

Momentálně se zabývají výzkumem n eznámého oběktu, který je velice nebezpečný, ale Hydra ho chce využít na čerpání nespoutané energie z vesmíru. tento předmět musí být převzat .

Dočetla jsem článek, a další informace jsem tam nenašla. Rozhodla jsem že si zaletím prozkoumat, můj starý dům, jestli tam něco nenajdu a pak se vrátím, do dvou hodin maximálně budu zpátky.

Převlékla jsem se do jiné uniformy, jelikož tamta byla umazaná od krve, jek mé tak i Clintovi. za opasek jsem si dala dvě zbraně , dala jsem si vlasy do vysokého culíku, jako to nosím na každou jak trénink, tak misi a vylezla jsem z pokoje. Bylo teprve osm hodin ráno, a tak tu ještě nikdo nebyl až na pár agentů, ale v našem patře všichni spali.

Vyjela jsem do patra s heliportem a vlezla do quinjetu, který jsem nastarovala a vzlétla. Doletěla jsem během asi půl hoďky tam, kde stával dříve můj starý domov, kde jsem dříve vyrůstala. Jet jsem nechala kousek od domu, teda od trosek co z něj zbylo.

Procházela jsem troskami a hledala něco, co by mi pomohlo v objasnění mé minulosti. Procházela jse zrovna bývalým obývacím pokojem, na který jsem vzpomínala. Pak jsem vcházela do bývalé kuchyně a najednou jsem si všimla dveří, kterých jsem si v životě nevšimla a to proto, že před nimi dříve byla knihovna.

Zoušela jsem je otevřít, ale nějakmi to nešlo, a tak jsem to zkoušela znova a pak jsem si vedle dveří všimla číslic na kod. Že mě to nenapadlo hned jsem úplně pitomá řekla jsem si pro sebe a zkoušela tam naklikat různé variace čísel. a pak mě to napadlo. Datum mého narození. Konečně se oběvila zelená barva a dveře povolili. Že mě to nenapadlo.

Otevřela jsem dveře a spatřila schody, které vedly někam pod zem. Najednou se rozsvítilo a já jsem se trochu vylekala. Najednou jsem zaslechla hals, velice mi povědomí hlas, byl to hlas mé matky. ,,Ahoj Jess, jestli tohle slyšíš, tak už tu nejsme. Abych ti vše vysvštlila, tak jsme byly vědci, kteří studovali anatomii vesmírného předmětu, který je velice nebezpečný. Když jsi byla malá, tak se stala jistá nehoda. jednou jsi za náma přicupitala do laboratoře a když jsem tě spatřila, tak jsem ten předmět shodila na zem, a on spadl na zem, z prvu se nic nestalo, ale jakmile jsi se ho dotkla, tak celý předmět splál a zmizel ti v náručí. Ten předmet ti dal svou veškerou moc, ketá se ti ještě zatím neoběvila. Ale věřím, že už ji máš, a jsi silná i bez nás. Neboj se celou dobu tvého vyrůstání jsem tě pozorovala a sledovala a také zkoumala, jestli ti ten předmět nijak neuškodil, ba naopak jsi byla silnější a silnější."

dořekla máma a mě ukápla slza když jse po tak dlouhé doně slyšela její hlas. Máma zase začala mluvit, tedy její nahraný hlas. ,,To co tu bude Hydra hledat, je ten předmět, ale niko neví, že jsi to ty. Věděl tojen tvůj otec a já. My jsme byli jediní. Je tu pár složek, která by jsi si měla vzít, aby jsi se lépe dozvěděla co jsi zač, ale věřím, že už to sama víš. A jsou tu také informace o tom, jakjsem tě zkoumala jestli ti nic ten předmět neudělal. Prostě celý náš výzkum. Byla bych moc ráda, kdyby jsi si ho vzala. Protože jakmile odejdeš, tak se laboratoř zavře a zničí nadobro. Máme tě moc rádi."

Hlas mé matky utichl a já jsem se hned vydala hledat ty složky. našla jsem tu obrovskou tažku, do které jsem naházela veškeré složky co mi přišly jako že by s tím souvysely a dokonce jsem tu našla i nějaká videa. Které jsem taky vzala, abych mohla své rodiče pozorovat dokola a dokola. Jelikož jsem si už nepamatovala jejich tváře.

Tažku jsem si hodila přes rameno a začala vyšlapávat chod po schodu. jakmile se zavřely dveře na kodu se objevil odpočet a já jsem se snažila co nejrychleji dostat do jetu. Kde jsem rychle dala tažku na místo zpolujezdce a sedla si na místo řidiče a vzlétla. Jakmile jsem byla ve vzduchu, tak jsem uslyšela výbuch.

Když jsem se vrátila zpět do Toweru, tak jsem přijela v půl desáté a okamžitě jsem šla do svého pokoje. Naštěstí jsem nikoho z týmu nepotkala. Rychle jsem vlezla do pokoje a tažku ukryla do šatny mezi oblečení a schovala jí.