Avengers + Jessica

13.Fyzička a Kapitán

Ocitám se kde si ve tmě plné různých strašidelných zvuků. Netuším kde jsem a proto začínám křičet do prázdna a doufám, že se někdo ozve.,,Haló je tu někdo?. Haló alespoň někdo odpovězte."

Žádné odeznění, žádná odpověď. Začínám mít větší a větší strach, protože slýchám velice podivné zvuky, které se rozléhají kolem mě. ,,Alespoň někdo??"
Nic. Stále žádná odezva. Najednou v hluboké tmě spatřím dvě obrovské červené oči. Které jsou zcela jistě opřené na mou vyhublou osobu. Oči se zvětšují a já začínám panikařit. Nevím jestli se mám hnout a nebo radši pro jistotu stát jako solný sloup. Nevím nic.

Oči, které byli zprvu obrovské, tak teď už jsou ještě větší než předtím. Jsou velké jako já samotná. Teď už začínám pomalými nehybnými krůčky ustupovat před čím si přede mnou. Nakonec, když záhadné červené oči, jako ta nejrudší krev na světě jsou již přímo u mne se vydávám na úprk. Běžím, ale oči mne stále dohání. Dokonce slyšlím i obrovský dupot obrovských tlap a zrychlené funění za mými zády. Je to až velice nepříjemné, ale bojím se otočit. Nestíhám ani křičet z té paniky, a tak jen utíkám.

Stále běžím, až když se ke mě nejspíše zvíře přibližuje, tak se najednou pevná zem pod mými nohami propadá a já padák bůh ví kam. Do temné jámy nekonečna.

S trhnutím se probouzím a rychle vstávám do sedu. Zaslechnu chlapský hlas, který je slyšet za mými zády a starostlivě se mne ptá: ,,Copak se děje?"
Otáčím se a následně zjišťují, že je to Clint. A že tu opět zůstal přes noc.
Zrychlené dýchám a odpovídám: ,,Noční můra." přikyvuje a nabízí mi svou hruď k obejmutí.Neostýchám se a okamžitě se tisku k jeho svalnaté hrudi.

Hladí mne na zádech a já se cítím v bezpečí po tom co se stalo v mé noční můře. V obětí trávíme několik minut. Když v tom jako bych to nečekala někdo vtrhne do dveří a je to Wanda. Která vykulí oči a okamžitě řekne co se děje. ,,Chce tě Steve za patnáct minut, aby jsi šla s ním běhat."

Kývnu a Wanda co nejrychleji zase zavírá dveře. Stále jsme s Clintem v obětí, za což jsem ráda, že mne neodstrčil, když přišla Wanda.

Ačkoliv se mi z jeho obětí vůbec nechce, přesto musím a odmotávám jeho ruce a usmívám se naň. Samozřejmě že chápe a kývne a odchází z mého pokoje. Jakmile zavře dveře jdu do koupelny a udělám ranní higienu. Následně si česu své vlasy a splétám do jednoho zaplétaného copu, který si hadů na jednu stranu. Pak vcházím do šatny, kde si oblékám černé legíny, sportovní podprsenku a volné černé tílko.

Pak se jen shlédnu v zrcadle a odchazím si dat své oblíbené muisli s mlíkem.
V jídelně samozřejmě už všichni sedí a já si dovolují se uculeně usmát na Clinta. Nevím, jestli ma ke mne stejné city jako já k němu, ale jistě vím, že nějaké city k němu chovám. Konečně jsem si to dokázala připustit. On je ta jedniná osobou co mne momentálně dokáže vrátit k životu. Po tom co mi zemřeli rodiče, jsem na nic jiného než pomstu nedokázala pomýšlet, ale on mi dal naději, že není jen pomsta. Možná díky tomu k němu nějaké city chovám, ale nemyslím si, že to tak bude.

Už jen to jak se na mě vždy usmívá a ty jako blankytně modré oči. Svalnaté ruce a nejvíce miluji jeho vystouplé žíly na rukou. To já prostě miluji. Ale nejvíce mne vždy školí ten jeho čistý úsměv k mé osobě. Ano přiznavám si to cítím k němu city, které jsem ještě nikdy k nikomu jinému necítila.  Ale dost přemýšlení. Teď se jde snídat.

***

Loučím se s ostatními a po boku Steva odcházíme nejdříve ven. ,,Kam si půjdeme zabývat?" zeptám se a on se zahleděně dívá na stěnu výtahu a odpovídá: ,,K Washingtonovu monumentu, tam to mám rád." kyvnu a my sjíždíme výtahem až do garáží, kde se přesouváme k jeho motorce. Podává mi helmu a sedan si za něj. Vyjíždíme z garáží. Jedeme několik minut, až nakonec parkujeme u u monumentu a slézáme z motorky. Oba se nejdříve protahujeme a následně bok po boku běžíme kolem vody a míjíme stromy.

(Poz. autora: když si tak uvědomuji, Washingtonův monument je ve Washingtonu D.C a Avengers Tower je v NYC tak to berte jako kdyby to bylo v jednom městě.😄)

*****

Po dvou hodinovém běhání nasedáme zpět na motorku a odjíždíme do Avengers Tower. Kde jdeme do tréninkového centra. Kde se nejdříve pořádně rozcvičujeme a pak se pouštíme do boje z blízka. Steve mě chválí, vzhledem k tomu, že už jsem se něco málo naučila od Nat v mynulých dnech. Ale přesto mi Cap dává zabrat. Ani jednou jsem ho zatím ne složila na zem, což mě velice štve.

Ale když udělá jedno zásadní chybu, kterou neměl dělat a to, že se na malou chvíli otočil zády a já toho samozřejmě využila. Rozeběhla jsem se a skočila jsem naň. Přímo na jeho záda a držela jsem se tam dokovaď mě nesundal, ale to už jsem to měla předem vymyšlené, jakmile se nade mnou nahnul, tak jsem se ho chytla nohama a převrhla pod sebe. Což zřejmě nečekal a já měla tu šanci nad ním vyhrát.

Ale to by nebyl Steve kdyby se okamžitě nezmátořil a nesetřásl mě ze sebe. Ale to jsem čekala a měla jsem další eso v rukávu, i když jsem žádné rukávy neměla. Pokrčil nohy a a já jsem na jedno stehno šlápla a chytla jeho hlavu v sevření mých stehen. následně jsem sebou houpla a dostala ho k zemi. Samozřejmě, že to nečekal a tak jsem nad ním konečně mohla stanout jako vítěz.

Usmála jsem se nad ním, když ležel na zemi a podala mu ruku, abych mu pomohla vstát. Naštěstí mé gesto přijal s já mu pomohla vstát. Následně mas čekala posilovna. Zvedali jsme činky různými způsoby a také jsme dělali různé cviky na břicho a na nohy, abych nebyla jen kost a kůže, ale také nějaký ten sval.

Trénink skončil, a tak jsem si vzala své pití a chtěla odejít, ale nejdříve jsem chtěla dat Stevovi pusu na tvář, jako dík za výpočetní tuků. Seděl na lavičce, kde se zvedají benčpresy a já k němu skoro až přihopsala a náhlá se, tak jako že mi dám pusu na tvář, ale on se otočil mým směrem a naše rty se spojili. V tu chvíli někdo rozrazil dveře a já jsem se leknutím odtrhla od Steva a spatřila Clinta jak na mě nevěřícně hledí.

V tom momentě jsem nevěděla co dělat, ale mé city ke Clintovi byly stále stejné se Stevem to byl omyl, který neměl vidět a ani vědět nikdo. Ale opět se vše obrátilo proti mě. Clint se sklamaně a velice nasupeně otočil a odcházel. Mě nic jiného nenapadlo, než se okamžitě rozběhnout za ním. Běžela jsem co mi nohy stačily a když jsem ho nakonec dostihla tak jsem naň zavolala:
,,Clinte?"