Avengers + Jessica

33. Steve?

Jess

Cítila jsem na své tváři letmí vánek, který doprovázela lehká vůně jara. A tak jsem pomalu otevřela oči. Ale musela jsem se nejdříve rozmrkat, jelikož mi přímo do očí svítilo slunce. A tak jsem se porozhlédla, byla jsem v nemocničním pokoji. Neskutečně moc mě třeštila hlava, a tak jsem se jednou rukou podepřela a druhou se chytla na čele. Posadila jsem se do úplného sedu a promnula si spánky. Trošku se mi ulevilo a tak jsem se rozhlížela a přemýšlela jak jsem se sem dostala a co se mi to vlastně stalo. 

Mé myšlenky proudily svižnými proudy, takovým způsobem, že jsem netušila co se vůbec děje a ani jsem si na nic zásadního nemohla vzpomenout. Pak jsem ucítila nějaký pohled na mé osobě, a tak jsem se otočila ke dveřím a tam jsem spatřila muže s hnědými vlasy a modrýma očima. Muž se ke mě rozešel a já jsem s obavami v hlase řekla: ,,Kdo jste? muž se na místě zastavil a jeho úsměv, který měl na rtech zmizel a do toho promluvil: ,,Jak kdo jsem, já jsem Clint." hned jsem mu na jeho větu odpověděla, protože udělal další krok mým směrem. ,,Jděte pryč, já vás neznám, co ode mě chcete!" dost jsem se bála, ale muž vypadal, že je ještě více vyděšený než já. Muž se znovu rozešel ke mě a to už jsem se neudržela a začala házet rukama  na svou obranu.  Poté jsem ze svých rukou ucítila tlak a muž se vznesl a narazil na stěnu proti mě. Pohlédla jsem na svou ruku a nevěřícně na ní hleděla. 

Následně přiběhl další muž, který se ke mě rychle přiřítil s jehlou v ruce, kterou mi píchl do ramene. Během pár sekund jsem začala pociťovat nátlak sedativ. Při usínání jsem si vzpomněla na Steve. A tak jsem jeho jméno nahlas vyslovila: ,,Steve."

Clint

Zvedl jsem se ze země ode zdi a opucoval se od prachu. ,,Co to sakra do ní vjelo Bruci?" ,,Clinte, nenapadlo mě, že by mohla mít Amnesii, ale mozek měla naprosto neporušený, problém bude někde jinde. Ale neboj zjistím to." promluvil muž s tmavými vlasy a trochu mě utěšil. ,,Teď si jdi odpočinout, muselo to pro tebe být docela náročné." odpověděl ještě tichým hlasem a mnul si své brýle o bílí plášť. Já jsem tedy poslední pohled věnoval její nádherné tváři a odešel jsem do našeho patra. 

Vyjel jsem tedy výtahem do našeho patra, kde se přede mnou otevřeli dveře, ale já jasem neměl náladu na to vylézat ven. Chtěl jsem tam zůstat a být sám. ,,Pane Bartone, měl by jste vystoupit blokujete výtah." oznámil mi Jarvis, a tak jsem tedy ač s velkou nechutí vystoupil. Čekal mě pohled na Avengers, kteří se rozvalovali po gauči a bavili se. Uslyšel jsem své jméno, které vyslovila jedna z dam: ,,Clinte? Stalo se něco?" zeptala se mě Nat, která na mě zrovna hleděla a na můj skleslí obličej. ,,Nepamatuje si mě." ,,Kdo si tě nepamatuje Clinte?" zeptal se mě Pietro. ,,No Jess, má Amnesii, z toho jak se praštila do hlavy. Nepamatuje si nikoho z nás. Tedy až na Steva. Příjde mi to dost divný, když já jsem s ní byl tehdá v nemocnici, než jsme jí přivedli k nám, ale ona si pamatuje jeho. To nemá vůbec žádnou logiku." naštvaně jsem rozhazoval rukama a pak jsem se otočil na patě a odešel. 

Pohled třetí osoby

Situace byla velmi závažná, všichni členové Avengers hleděli za Clintem, který plouživou a smutnou chůzí odcházel do svého pokoje. ,,Musíme něco vymyslet." pronesl Steve ,,Ale co, nemůžeme nic udělat přeci." odpověděla mu Wanda. ,,Ona si musí vzpomenout sama, ale můžeš alespoň ty Steve zjistit co si o tobě vůbec pamatuje. Takže by jsi za ní měl jít a promluvit s ní." navrhla Nat, a všichni na její nápad kývli. 

Steve

Zvedl jsem se tedy z gauče a jel do patra, kde byla Jess na pokoji. Přišel jsem k jejím dveřím, které byli otevřené, a tak jsem si sedl na křeslo které bylo u okna a vyčkával než se Jess vzbudí, jelikož spala. 

Jess

Cítila jsem na sobě něčí pohled, ale má víčka byla příliš těžká, a tak jsem je ještě nechávala zavřené.  Po několika minutách jsem se konečně odhodlala, jelikož to bylo celkem nepříjemné. Otevřela jsem oko jedno po druhém. Spatřila jsem Steva jak na mě kouká a sedí naproti mé posteli v křesle. Můj obličej se začal měnit v radostný a já se hned zvedla z postele a řekla: ,,Steve, ty jsi tady?" Steve se usmál a kývl hlavou ,,Ano jsem tu Jess. Ale ty mi musíš něco povědět." půj pohled se změnil na velice přemýšlivý, co tím asi chtěl říci. 

,,Musíš mi říct, na co všechno si pamatuješ." rty jsem nastavila do jedné rovné linky a nevěřícne na Steva koukala. ,,Jak jako co si všechno pamatuju." ,,No co si pamatuješ naposledy, co si pamatuješ o mě a tak." promluvil svým medovým hlasem. ,,Aha, no dobře, naposledy si pamatuji, jak jsem spolu byli v té treninkové hale a já jsem tě políbila. Poté jsem šla v chodbě a tam jsem upadla do tmy. To je všechno co si pamatuji. " Steve na mě trošku zvláštně hleděl. Z jeho pohledu nebylo k rozeznání, co si o tom mohl myslet. ,,Jess promiň že ti to teď takhle vpálím najednou, ale to co si pamatuješ naposledy, je už před třemi měsíci. Máš totiž Amnesii to je že se ti dočasně vytratí paměť, ale nemáš žádné poškození mozku, takže by jsi si měla časem vzpomenout. " vykulila jsem na něj oči a nevěřila svým uším, které právě přijímali podivné informace o mé osobě. 

Dala jsem si tvář do dlaní a spustila v nefalšovaný pláč. ,,To si jako nepamatuji 3 měsíce svého života? To není možný." pohlédla jsem s rudýma a oteklýma očima na Steva a zpět zabořila svou tvář do dlaní. 

Pohled třetí osoby

Clint se rozhodl, že když je Jess v umělém spánku, tak jí bude moci alespoň pozorovat při tom jak dřímá. Protože nemohl usnout, trápila ho spousta věcí. Přicházel k pokoji, ve kterém byla Jess a proudilo z něj na chodbu tlumené světlo. A tak Clint přišel až ke dveřím, a že vstoupí, ale jeho pohled se koukal na to co nikdy nečekal. Jeho milovaná dívka objímala Steva a poté se mu podívala do očí pohladila mu tvář, a políbila ho. Clint se nemohl dívat na tuhle situaci, a tak okamžitě utekl. 

Mezitím se Steve odtáhl od Jessici, která na něj nechápavě koukala. ,,Co jsem udělala špatně?" Steve chytl Jess za ruce a pohlédl jí do očí. ,,To že jsi mě políbila. To co si pamatuješ naposledy je jen část toho co se doopravdy stalo. V tvých vzpomínkách jsme se políbila, v mých také, ale poté co jsi to udělala vešel tam tvůj přítel a ty jsi za ním běžela mu vysvětlit, že to bylo nedorozumění, jelikož jsem to byl já kdo to zapříčinil. Ty jsi mě chtěla políbit na tvář, ale já se otočil a tak se naše rty spojili." Jess nevěděla co na tohle říct, a tak sklopila svůj zrak a omluvila se Kapitánovi za to že ho políbila.