Probouzím se někde a nevím kde, všude kolem mne je tma, ticho a zima. Vstávám z velice bolestivé a nepohodlné polohy, ve které jsem nejspíše spala celou noc.
Zjišťují po následném rozmrkání se a rozhlížení, že vůbec neležím v nějaké posteli či co, ale na zemi a místo polštáře mám kámen. Bolí mě celé tělo. Dozvídám se, že jsem v nějaký jeskyni.
Po nějaké menší chvíli se konečně rozhoduju a vstávám. Jdu po malých krůčcích až tam, kam mě nesou nohy.
Jdu už par minut a stále žádný konec nebo malý náznak světla. Cítím se tu jak v pasti nevím kam mám jít, ani kde jsem. Přijde mi jako bych chodila v kruzích. Ale přesto jsem šla jen za nosem a ve stále stejné chodbě. Jako kdyby to byl nekonečný tunel tmy, chladu a neskutečné obavy o to co je kolem Vás, když tam nevidíte.
Už jdu nějakých dvacet minut stále ve tmě. Zahlédnu malou tečku, někde v dály v chodbě. Tak k ní kráčím co nejrychleji dokážu, abych konečně vypadla ze tmy.
Tečka se pomalu přeměňuje na větší kruh a následně jsem osvětlena obrovským světlem. Nedokážu vidět ani na krok, jak mne to světlo osvěcuje až si musím zakrývat oči rukou, aby mne to nepálelo do očí. Po nějaké době co jsem si z části zvykla na světlo zjišťuji, že jsem se dostala na nějakou velice obrovskou plochu, u které je ve velice velké blízkosti slunce. Až se jeho paprsky viditelně dotýkají povrchu na kterém stojím.
ČTEŠ
Avengers + Jessica
FanficAhoj jmenuji se Jessica Black. Jsem sirotek, protože mé rodiče zavraždila Hydra. A já se jí teď pokouším celou zničit. V tomto příběhu to bude trochu jinak než ve filmu. Např. Clint nemám rodinu a Pietro žije a Visiona sem vůbec nedal. Obsazení: Jes...
