Po hodině se vrátíme do školy. Přežiju ještě jednu hodinu a pak se vydám na oběd. Vezmu si něco a sednu si k holkám. ,,Ahoj, tak co bižule?" Zeptá se Sam. ,,Jo dobrý." Usměju se a pustím se do jídla. ,,Jo zkoumání mechů je nuda, ale dělat z nich lek-." ,,Léky, chtěla říct léky." Zasměje se nervózně Isa. ,,Aha, léky z mechu? To slyším prvně, ale je to zajímavé." ,,No to víš, tohle je hodně zajímavé město." Dodá Sam. ,,V pohodě docela jsem si zvykla, já jsem taky trochu divná." Křečovitě se usměju. ,,Ale notak, každý jsme tak trochu divný." ,,Rebecco." Okřiknou ji holky a ona se zašklebí. ,,No jsem trochu ukecaná." ,,Ne ty nejsi ukecaná, ty tu klapačku nezavřeš." Namítne Sam a my se s Isou zasmějeme. ,,Jejda." Zasměje se a nakonec se přidá i Sam. Co už jsem stihla pochopit, tak Sam je v této trojici ta nejvíc dominantní, pak je Isa jako takový mozek skupiny a Becca ta je posila. Jsou trochu divné, ale to jsem tak trochu i já, jsem ráda, že mě tak rychle vzaly pod křídla. ,,No co máš dneska v plánu Rory?" Zeptá se Isa a já se trochu zarazím. Nemůžu jim přeci říct, že chci prozkoumat co znamená ten symbol a ty kameny. ,,No nic moc, asi se učit a pak se projít po okolí." ,,Aha, tak o víkendu je tu jedna párty, tak jsi zvaná." ,,Oh, super přijdu ráda." Tak jo mám asi tři dny na to to pořádně zjistit. Pomalu dojím, zvednu se a odnesu tác. Otočím se, že si dojdu pro věci ke stolu, ale někdo do mě strčí. Naštěstí mě ten někdo stačí chytit, než se můj obličej setká se zemí. ,,Dávej pozor." Vytáhne mě na nohy Shawn a než stačím cokoliv říct odejde. Dojdu si pro věci, rozloučím se s holkama a doběhnu k autu.
Pomocí GPSky dojedu k místní knihovně. Je opravdu stará až taková strašidelná. Zaparkuju před ní na malém parkovišti a vystoupím. Zvědavě si prohlédnu starou budovu a okolí kolem ní. Vezmu si batoh, zavřu dveře, zamknu a vydám se dovnitř. Hned jak vejdu mě do nosu praští zápach prachu a zatuchliny. Což mi osobně nijak nevadí ba naopak podle toho soudím, že bych tu mohla najít něco vhodného. Pozdravně kývnu na paní, tak kolem čtyřiceti. Docela mladá na knihovnici. ,,Dobrý den slečno hledáte něco konkrétního?" Zeptá se s lehkým úsměvem a já na ni chvíli jen tak koukám. ,,No vlastně ano. Hledám něco o tomto městečku, historii a tak." ,,Ahaaa? Podle vašeho zájmu soudím, že jste tu nová." ,,Ano to je pravda, ale jak-" ,,Obyvatelé toho vědí dost, na co by jsem historie byla." ,,To máte pravdu, já jsem do historie a záhad blázen." ,,Tak to jste tu správně. Tohle městečko je jedna velká záhada." Zvedne se od svého velkého vyřezávaného stolu a vydá se někam do uzkých uliček velké a tajemné knihovny. ,,Víte sem jezdí hodně nadšenců do záhad, ale jak jste se sem dostala vy? Tedy jestli se mohu zeptat?" Trochu se zarazím. Vypadá mile, ale dá se jí věřit? I tak stejně by to asi k ničemu nepoužila. ,,No vlastně jsem se sem přistěhovala ke strejdovi, moji rodiče zemřeli a já do sedmnácti žila nedaleko Phoenixu v dětském domově a teď jsem tu." ,,Ach tak. No tady je to velice zajímavé." Řekne a podá mi pár knih. ,,Děkuji. Tohle bude stačit na uspokojení mé zvědavosti." Trochu se zasměju a ona s úsměvem kývne. ,,Klidně si je nech, odtud stejně nikoho takové knihy nezajímají." ,,Opravdu? Děkuji vám." Usměju se, rychle se rozloučím a doběhnu k autu, nebudu lhát, ale ty knihy jsou docela těžké.
Dám knihy do auta a chci si sednout, ale zastaví mě pocit, že mě někdo sleduje. Rychle se otočím k lesu za knihovnou. V lese mezi stromy a křovím uvidím něco se mihnout. ,,Hej?!" Rychle se tam rozběhnu. Z křoví vyběhne šedý vlk s modrýma očima a v rychlosti se rozběhne hlouběji do lesa. Rychle se rozběhnu za ní. ,,Hej počkej?!" Vykřiknu mezi tím co se vyhýbám větvím. Celá udýchaná doběhnu k nějaké skále opět porostlou mechem. Rozhlédnu se do všech stran, ale po vlkovi jako by se slehla zem. Zaujme mě až jaký si symbol na skále. Přijdu trochu blíž a uvidím deset oblázků a uprostřed nějaký medailon s různými symboly. Vytáhnu telefon a nafotím si to. Proč si myslím, že tenhle znak má spojitost s těmi kameny v lese poblíž školy. ,,Hm zajímavé." Rychle schovám telefon a vrátím se k autu. Dojedu domů. Vezmu si tašku a nějak do ní nacpu ty knihy. Zamknu auto a vejdu do domu. ,,Ahoj strejdo, jsem doma!" Zakřičím v předsíni a sundám si boty. ,,Ahoj Rory, jak bylo ve škole?" Ozve se strejdův hlas z kuchyně. ,,Jo dobrý." Sundám si bundu a dám ji na věšák. ,,Máš hlad?" ,,Nene, já jedla ve škole, ale děkuju." Rychle vyběhnu nahoru. Ještě zaregistruju strejdovu odpověď než zavřu dveře od pokoje.
Sundám si batoh, dám ho na postel a vyndám všechny knihy. Vezmu si tu, která mě zaujme nejvíce, sednu si ke stolu, kde mám i svůj starší notebook a začnu si pročítat. Je to docela zajímavé, ale moc se toho zatím nedozvídám. Je tu spíš hodně o založení městečka. V knize mě zaujme jedno datum. Rychle zapnu svůj počítač a vyhledám to datum. Nic moc mi to nevyhledá. Po hodině se celá zoufalá zvednu a vydám se dolů. Mám pět knih a ve dvou jsem se dočetla jenom o tom jak bylo městečko založeno. Dojdu do kuchyně a natočím si sklenici vody. ,,Učíš se?" Zeptá se strejda a já leknutím nadskočím. Vůbec jsem si ho nevšimla. ,,Ano učím, na test a taky zkoumám mechy na biologii." ,,To je zajímavé." ,,Ani nevíš, jak moc zajímavé." Odsunu si židli a sednu si. ,,No popravdě je to velká nuda. Radši bych psala nějakou esej." Zasměju se a strejda semnou. ,,To chápu, ale stále lepší než zpívat." ,,Ach, to taky nemusím, já chápu, že by se to mamce s tátou moc nelíbilo, ale kdyby mě slyšeli, raději by mi řekli ať už nezpívám." Znovu se zasměju. ,,No jo, v tomhle jsi holt po mně. Já taky krákorám jak kohout po ránu." ,,Ale strejdo." Usměju se a napiju se.
,,Strejdo?" ,,Ano?" ,,Mám otázku znáš les nedaleko školy?" Zeptám se a pevně sevřu sklenici zv ruce. ,,No tak trochu, ty jsi tam byla?" Zeptá se a nadzvedne obočí. ,,No byla, se spolužákem pro mech." ,,No byl, myslíš asi ty kameny, jsou to menhiry, které něco značí, ale nikdo neví pořádně co. Někdo říká, že to sloužilo jako místo pro keltské rituály, někdo zase, že se tam konaly slety čarodějnic, jiní zase, že je to brána do jiného světa. Všichni něco tvrdí a nikdo netuší co to může znamenat a ani se na to nikdo nesnaží přijít, tato místo je někdy dost záhadné a trochu nebezpečné. Lidé se tu k sobě někdy chovají nehezky. Takže ti neradím si někoho poštvat proti sobě. Raději si toho člověka nevšímej." Řekne a já kývnu. Ale co, když právě člověk co mi přijde tajemný a nebezpečný mě něčím přitahuje.
Tak jo, po dlouhé době je tu další kapitola, omlouvám se, že teď hrozně dlouho nic nevychází, je docela pravda, že mě psaní nebaví už tolik jako před tím, přemýšlela jsem nad tím dlouho, ale prostě moc nápadů nemám, takže buďte se mnou trpělivý, snad se do toho zase vrátím, děkuji všem za podporu❤️
Bára💞
ČTEŠ
Meeting Mystery
FanfictionDorothy Bakerová je osmnáctiletá dívka, která přijde při letecké nehodě o rodiče a proto musí opustit svoje rodné městečko a vydává se do Sansettownu za svým strýčkem Kirkem. Tady nastupuje na místní střední školu, kde potkává čtyři tajemné kluky. I...