Meeting Mystery

🕸First Day🕸

,,Rory večeře!" Zavolá na mě strejda a já odložím svou rozečtenou knihu. Otevřu dveře od pokoje a seběhnu schody dolů do kuchyně.   ,,Objednal jsem pizzu. Tak se posaď vem si." Řekne a já se posadím na jednu ze židlí u jídelního stolu. Vezmu si kousek pizzi a pustím se do ní.   ,,Tak co těšíš se do nové školy?"  Zeptá se mě strejda a já spolku sousto co mám v puse.

,,No, abych pravdu řekla. Tak mám docela strach hlavně tady nikoho neznám. Ve Phoenixu jsem, alespoň měla kamarády a tak znala jsem tam hodně lidí, ale tady. Jako chápu to, ale jsem z toho trochu nesvá, ale jsem realistická a optimistická takže věřím, že to bude dobrý." Řeknu a usměju se. Navenek se snažím působit pozitivně, ale uvnitř mě docela ubíjí moje minulost a přítomnost.

,,No jasně, ale tak uvidíš, že to bude dobrý. Moje neteřinka si vždycky poradí." Řekne a usměje se. Strejdu mám hrozně ráda takže mi nedělá problém tady být, ale rodiče jsou nenahraditelný. Vždycky když si vzpomenu když jsem jako malá sedávala u jídelního stolu, kreslila si různé obrázky a mamka s taťkou si zpívali nejrůznějších árie při vaření večeře.

Tohle jsem milovala nebo když mi maminka zpívala před spaním. Milovala jsem její hlas a to jak se s tatínkem doplňovali a ladili k sobě.    ,,No nic děkuju za večeři, ale já už půjdu spát nebo budu zítra jak chodící mrtvola." Řeknu s úsměvem a zvednu se od stolu.   ,,Jasně tak dobrou noc a hlavně hezký sny."   ,,Tobě taky strejdo." Řeknu a dám mu pusu na tvář.

Moje kroky míří rovnou do koupelny, kde se umyju a převléknu se do pyžama. Vyčistím si zuby a vlasy si rozpustím z culíku. Pak už se vrátím do pokoje a zalezu do postele. Po náročném dní mi ani netrvalo dlouho a já usnula. Ráno mě probudí otravný zvuk budíku. Naštvaně ho zaklapnu a posadím. Rozhlédnu se kolem sebe.

Docela mě překvapí, když uvidím, že venku prší.   ,,Aha no asi si budu muset na zdejší počasí zvyknout." Řeknu si pro sebe a vstanu z postele přejdu ke své skříni. No dobře mám tu spoustu věcí spíše do letního počasí jak jsem zvyklá na prosluněný Phoenixu. Nakonec moje volba padne na obyčejné bílé tričko a světle modré mrkváče.

Dojdu do koupelny, kde se upravím. Vyčistím si zuby, učešu si vlasy a trochu se nalíčím. Potom si vezmu čisté spodní prádlo a obléknu se. Vrátím se do pokoje a vezmu si svoje věci. Na nohy si vezmu svoje pevné karamelově hnědé boty a ještě si ze skříně vytáhnu svou tmavě zelenou bundu.

Seběhnu schody a dojdu do kuchyně.   ,,Dobré ráno strejdo." Pozdravím ho s úsměvem a položím si na židli svoje věci. V rychlosti si udělám svačinu a potom si vezmu svojí připravenou snídani.   ,,Děkuju za snídani." Řeknu a pustím se do jídla.   ,,Není za co. Ty jo dneska je tam tak hnusně."     ,,Jo jo já vlastně na takovéhle počasí nejsem moc zvyklá takže."  

,,No jasně ve Phoenixu moc neprší tady buď prší nebo sněží, ale teplo je tu taky jenom ho v těhle měsících nečekej." Řekne a usměje se.      ,,To chápu neboj se já si časem zvyknu." Řeknu a usměju se.    ,,Tak jo pojď já tě odvezu do školy." Řekne a já v okamžiku do sebe rychle naházím všechno co mám na talíři.

Zapiju to vodu a posbírám si svoje věci. V rychlosti si na sebe natáhnu bundu a na hlavu si dám kapuci. Strejda otevře dveře a já vylezu jako první na zápraží. Trochu se zamračím na nepřestávající déšť.    ,, Za pár dní si tady na to zvykneš." Dodá strejda a dojde ke svému autu. On na to asi musí být zvyklí z parků a rezervací chodit v dešti a ve sněhu. Jenom se ušklíbnu a seběhnu asi pět malých schodů k autu. Rychle otevřu dveře u spolujezdce a vlezu do auta. Strejda si sedne za volant a nastartuje. Já se v rychlosti připoutám a on sjede z příjezdové cesty na silnici.