Meeting Mystery

🕸Runes🕸

Zvednu a lehce zakloním hlavu, abych viděla s kým mám tu čest.  ,,Shawne." Vydechnu a podívám se mu do očí.   ,,Co tu děláš, tak brzo?"   ,,Na to stejné se můžu zeptat i já." Řeknu a Shawn se uchechtne.   ,,Jasně, po ránu jsi docela drzá."   ,,A ty se chováš jako debil, každý den. Takže nic nového." Trochu ho popíchnu a nevinně se usměju.   ,,Hele, ty jsi docela čmuchalka. Radím ti, nestrkej nos do něčeho, o čem nic nevíš, nevíš s čím si zahráváš Dorothy." Řekne trochu naštvaně. Najednou si všimnu jak jeho oči zalije černota. Asi jsem ho hodně naštvala. Hned couvnu, z nějakého důvodu z něho sálá strach, ale na druhou stranu, mě něčím přitahuje a je to silnější než strach. Mezi námi je značné napětí. Shawn se nadechne a já čekám co řekne.  ,,Máš tu esej o mechu co jsi měla zkoumat?" Řekne úplně v klidu a mě se sevře žaludek, neví proč, ale čekala jsem úplně něco jiného.  ,,No vlastně mám, ale ne tak docela." Řeknu trochu nervózně.  ,,Takže to nemáš."   ,,Mám, ale chybí mi závěr. Proto jsem přišla dřív, abych to dodělala, potřebuju do školní knihovny, se na něco podívat." Zastrčím si pramen za ucho a nervózně si přešlápnu na druhou nohu."    ,,Myslel jsem si to, proto jsem přišel, aby se tě zeptal, jestli nechceš pomoct." Je to opravdu divné, podle mě si to nemyslel, ale jasně to věděl. Ten kluk, je mi čím dál tím větší záhadou.   ,,Jo, jasně, tak to budu ráda, když mi pomůžeš, alespoň to bude rychlejší." Usměju se, Shawn přikývne a společně se vydáme do školní knihovny.

Dojdeme ke dveřím školní knihovny. Shawn jako správný gentleman, mi podrží dveře a nechá mě vejít jako první. Děkovně se usměju a začnu se rozhlížet. Je to malá útulku místnůstka s několika policemi plné knih. Něco je na ni, ale zvláštní, zdánlivě mi připomíná tu knihovnu, ve které jsem nedávno byla.  ,,Budeš tu jen tak stát a zírat? Nebo se pustíme do práce?" Vytrhne mě z myšlenek Shawnův hlas.  ,,Jojo, jasně." Rychle najdu nějaké knihy, sednu si ke kulatému stolu a položím tam svoje papíry. Nalistuji stranu, kde jsou informace o mechu, který zrovna zkoumáme a na papír začnu vypisovat to podstatné. Je to menší podvod, ale nás tíží čas. Snažím se maximálně soustředit, ale nejde to, když vedle vás sedí kluk, se kterým jste málem spala ve svém snu.  ,,Jsi v pohodě? Hrozně jsi zrudla."  No výborný, takže se teď červenám kvůli němu.   ,,No víš, mně je hrozný horko a jak jsem přišla z venku a tam je zima jak někde v Rusku a teď tady je zase teplo, tak se mi to asi začervenání rozlilo v obličeji. Jak je mi horko." Tak tohle byla ta největší blbost, jakou jsem, kdy řekla.  ,,Aha, tak si sundej tu bundu, bude ti líp." Řekne trochu starostlivým hlasem, on a starostlivej? Jestli tohle je další sen, tak hned co se probudím, tak odjíždím. Vzdechnu a pomalu si sundám bundu. Moje tělo hned polije zimnice. Rychle si bundu přehodím přes ramena. Shawn se tomu zasměje a já mám sto chutí se propadnout.

Před začátkem hodiny se vrátíme na svá místa a já si hned sednu k Sam. Na prezentaci už jsme zase jedna třída a ty naše referáty budeme před všemi prezentovat.  ,,Ahoj." Pozdraví mě Sam a usměje se.  ,,Ahoj." Usměju se.  ,,Co děláš dneska po škole?"   ,,Noo, já se musím učit. Proč?"   ,,Nechtěla by jsi s námi někam zajít?"   ,,Jo, tak klidně. Kam půjdeme?"    ,,Asi do města, na nákupy a tak."   ,,Tak jo."   ,,Super, tak po škole." Usměje se Sam a já ji úsměv oplatím. Škola uteče docela rychle. Ve zkratce Shawna jsem od společné prezentace našeho projektu už neviděla. Zvláštní, jako kdyby se mi nějakým způsobem vyhýbal. Přijde mi, že čím větší je moje touha, ho lépe poznat, tím více on se mi vzdaluje, i když jsme ráno byli spolu.  ,,Rory jdeš?" Zamává mi Sam rukou, před obličejem. Rychle zamrkám, usměju se na ni, zvednu se, dám si věci do tašky a společně s ní vyjdu na chodbu, kde už čekají holky.  ,,Tak jdeme." Vypískne nadšeně Becca.  ,,Jo, jsem tu autem, tak vás svezu."   ,,Super, tak jdeme, potřebuju nové šaty." Pronese Isa a společně dojdeme k mému autu.   ,,Páni to je hustá kára." Řekne Sam a sedne si dopředu, holky si sednou dozadu, já dám všechny naše věci do kufru, zamknu ho, sednu si a rozjedu se do města.  ,,Nevěděla jsem, že jsou tady i obchoďáky."    ,,No, ono to nejsou obchoďáky, spíš něco jako sekáče, ale dají se tam koupit luxusní kousky za slušnou cenu."    ,,Ahaa, tak to já jsem v dětském domově, od patnácti dostávala vždycky na konci měsíce kapesné a ještě jsem měla peníze z brigád a vždycky při vycházce jsem si šla koupit oblečení, to co nám dávaly vychovatelky, bylo fakt hrozný, musela jsem nosit třeba klučičí trenýrky, jako kraťasy na spaní." Řeknu a holky se tomu zasmějou.   ,,Juj, to já bych si Mattovu mikinu vzala hned." Trochu zasněně Becca vzdechne. Kouknu se na ni ve zpětném zrcátku. Při vyslovení jeho jména, nabrali její tváře barvu ruměnce. Usměju se a dojedu do města.

Asi po třech hodinách, dorazím úplně vyčerpaná domů. Vezmu si věci a vejdu dovnitř, opřu se o dveře a s námahou si skopnu boty. Došoupu se do kuchyně.  ,,Ahoj strejdo."   ,,No nazdar." Pobaveně se zasměje.   ,,Mám hlad jako vlk."  Řeknu a sesunu se na židli.  ,,Tak v troubě jsou lasagne." Oznámí strejda ani by zvednul oči od novin a moje oči se hned rozzáří, já mám takovej hlad. Rychle se zvednu, vezmu si talíř s lasagnemi a ještě rychleji se do nich pustím. Ani ne za deset minut je mám v sobě.  ,,Páni, ty jsi měla asi hodně velkej hlad."   ,,Měla." Zvednu se a umyju ten talíř, otřu ho a dám na jeho místo. Natočím si vodu do sklenice.  ,,Jsem unavená, jdu si odpočinout." Dám strejdovi pusu na tvář, popadnu svoje věci a vyběhnu nahoru. Klasicky hodím tašku do rohu pokoje, sednu si ke stolu a pustím si film. Nakonec mi to nedá a začnu jen tak listovat tou knihou se symbolem. Moc ani nevnímám co na těch stránkách je. Když listuji zaze z konce na začátek jednu stránku nechtěně natrhnu. Docela mě překvapí, že ta stránka je dvojitá. Rychle vezmu nůžky a ostřím, podélně stranu rozříznu. Na skryté stránce, je stejný symbol, ve tvaru kruhu s vrbovými větvičkami, zapletené do sebe a uprostřed jsou nějaké runy. Rychle stopnu film a začnu hledat podobný obrázek, ale nic nenajdu. Sakra, to o tom nikde nic není. Jediné místo kde si můžu ověřit souvislost s tím první symbolem co jsem našla, je to místo, kde jsem to našla. V lese, kde stojí deset kamenů, co mají postavení jako při nějakém rituálu. Pod symbolem, jsou nějaké nápisy, ale jsou psány v runách, takže musím najít někoho, kdo v nich umí číst.

Máme, tady další kapitolu, docela mě to začalo bavit, tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží, ale určitě ho dopíšu 🙏 jinak děkuju všem, co tenhle příběh čtou❤

Bára💞