Meeting Mystery

🕸Wolf🕸

Celá udýchaná doběhnu domů. Odemknu vchodové dveře a rychle zalezu dovnitř. Další symbol, jak mám věřit, že to není jenom sen.  ,,Není to sen." Ozve se hlas, který jsem čekala.  ,,A co to je?" Otočím hlavu ke Cameronovi.  ,,Tak to ti bohužel říct nemůžu."   ,,Proč? Sakra, já potřebuju vědět co se tu děje?! Všichni jsou tu hrozně divní, všechno je tu divné, dokonce i ty." Přivřu oči a ukážu na něho prstem. 

,,Za prvé, neukazuje se." Odstrčí můj prst, takže moje ruka klesne jako leklá ryba.  ,,A za druhé, já nejsem ten, kdo ti to má říct a navíc, ještě neznáš celou tu pravdu."   ,,Jakou pravdu? Camerone mluv." Procedím skrze zuby, dost naštvaně.   ,,Fajn, jenom ti řeknu, že neodháněj od sebe lidi co ti chtějí pomoct a kdyby jsi se v přítomnosti někoho cítila špatně, uteč."   ,,Co to plácáš?"   ,,Pravdu, věř mi, jsem ze všech nejstarší, vím co se tu děje, ale na to musíš přijít ty sama."

,,Rory?" Uslyším hlas strejdy, škubnutím se probudím a rozhlédnu se.  ,,Jak jsem se dostala do auta?" Promnu si unavené oči.  ,,Utíkala jsi po ulici a vypadala vyčerpaně. Taky začalo pršet. Tak jsem tě nabral a teď už jsme doma." Vypne motor a vystoupí.   ,,A-aha?" Zmateně vystoupím a rozhlédnu se. Takže další divnej sen.

Počítám, že jich bude ještě hodně, šest určitě.  ,,Jdeš? Už tak jsi promočená." Vytrhne mě z myšlenek strejda. ,,Navíc zítra máš školu."   ,,Jojo, já vím, už jdu." Rychle zapluju dovnitř a rozhlédnu se, jestli se tady objeví ten trouba, tak se půjdu zastřelit.

Jako na trní vyběhnu nahoru. Rozhlédnu se. Nevím proč, ale mám pocit, jako kdyby mě někdo sledoval. Dojdu do pokoje a sundám si mokré oblečení. Dojdu k oknu, chci zatáhnou žaluzie, ale všimnu si stojícího Shawna přes ulici, který kouká přímo na mě. Vykulím oči, rychle se schovám a vy kouknu jenom z poza zdi.  ,,Cože?" Otevřu okno a rozhlédnu se. Nikdo nikde, jenom pár projíždějících aut. Jsem paranoidní. 

"Nebo taky zamilovaná" Pecka ty jsi tu chyběla Cheryl. Ano moje podvědomí se jmenuje Cheryl.  ,,Nejsem zamilovaná." Řeknu potichu, aby mě strejda neslyšel. Už mi začíná hrabat z toho všeho.  "No, buďme k sobě upřímné, tobě hrabe už dlouho, nemyslíš?" To jako vážně? Bych jí zastřelila nejraději. "Hele ten kluk je hezkej, jak asi vypadá úplně nahej? Hmmm?"  ,,Shawn je pro mě největší záhada a ty už mlč." Super už si povídám sama se sebou.

Do jedné ruky vezmu mokré oblečení a do té druhé svoje pyžamo. Dojdu do koupelny a pro jistotu se zamknu. Sundám si i spodní prádlo a hodím všechno mokré oblečení do pračky. Pustím vodu a vlezu si do sprchy. "Chceš mít intimčo? Nechybí ti něco? Nebo spíš někdo?"   ,,Ne fakt ne." Stoupnu si pod proud a pomalu se začnu uvolňovat.  "Ale notak, kdo by nechtěl prcačku ve sprše?"  Ježiši to jsem fakt potřebovala, poslouchat moje zvrhlé podvědomí.

"Ale tak si to přiznej. Chtěla by jsi ho"   ,,Ježiši sklapni." Bezva už jsem fakt magor, když myslím na takovéhle kraviny. Vezmu si šampon a začnu si umývat vlasy.  "Ale chtěla by jsi ho zítra ve škole potkat. Mně je to jasné, je to kus krasavce" Naštvaně zabručím a smyju si všechnu pěnu. Nakonec si vezmu sprchový gel a umyju si tělo.

"Dáváš si záležet? Tady někdo chce být hezká, čistá a voňavoučká"    ,,Já jsem fakt magor."    "Jo to jsi"   ,,Mlč." Vypnu vodu, vezmu si ručník, který omotám kolem sebe a vylezu ven. Vyčistím si zuby, udělám svou večerní rutinu, obléknu si pyžamo a vrátím se do pokoje.

Lehnu si do postele a zadívám se do stropu.  "No a třeba-"   ,,Ne, zalez jde se spát." Utnul svoje myšlenky, zhasnu lampičku na nočním stolku, otočím se k oknu a zavřu oči. Jsem zvědavá co mě zítra čeká. Po chvíli bloumání se propadnu do říše snů.

Ráno mě probudí řinčení budíku. Doprdele já si vlastně nastavila budík, aby mě nemusel strejda budit. Naštvaně ho shodím na zem. Posadím se a chvíli jen tak koukám před sebe. Mrzutě odhodím peřinu, obléknu se, dojdu do koupelny, kde se upravím a vrátím se zpátky do pokoje. Vezmu si tašku, hodím si ji přes rameno a seběhnu dolů. Strejda šel už do práce. Jenom si vezmu svačinu a přeběhnu do auta.

Zaparkuju před školou, vezmu si tašku a doběhnu ke své skříňce.   ,,Ahoj jsi v pohodě?" Uslyším za sebou hlas Isy. Leknutím se otočím.  ,,Ahoj, jo, jsem, děkuju."    "Ach jo, já myslela, že to je ten frajer"   ,,Dneska nám odpadly dvě hodiny."    ,,Super, děkuju, já si to moc nezjišťovala, tak tu, alespoň nebudu pobíhat zmateně, jak lesní včela." Řeknu a obě se zasmějeme. 

,,Můžu se tě zeptat?"  ,,Jasně ptej se." Chtěla bych se zeptat na tolik věcí, ale asi ještě nepřišel ten správný čas.  ,,Co máme teď?"   ,,Dějepis."   ,,Super, děkuju." Vezmu si sešity a společně s Isou se vydáme do třídy.

Sednu si na svoje místo a rozhlédnu se po třídě. "Není tu, to je smutné, ale vem si, když na něho budeš jenom myslet, tak ho nikdy nebudeš mít a nikdy nebude"   ,,Nic nebude a mlč." Řeknu nahlas a Isa na mě vykulí oči.   ,,Ježiši to bylo nahlas?"   ,,Noo, děje se něco?"   ,,Ne, asi jsem se jenom blbě vyspala. Já, když jsem nevyspalá tak většinou plácám blbosti." Nervózně se zasměju. Díky Cheryl ty jsi tu chyběla.   ,,V pohodě. Na mě je toho v poslední době taky moc."   ,,Ahoj." Přijdou holky a my naši konverzaci přesuneme jinam.

Po konci poslední hodiny se společně s holkama vydám na oběd. Rozhlédnu se, ale jeho ani ostatní tu nevidím. Kde asi jsou, je to divný.  ,,Ježiši holky musíme jít." Zavelí Sam a rychle se zvedne.  ,,Ahoj zítra Rory." Řeknou všechny tři najednou a odejdou. Pomalu dojím a zvednu se od stolu. Můj zrak upoutá zlatý náramek pod stolem. Musel upadnout Sám vím, že takovej měla. Zítra jí ho vrátím. Rychle ho zvednu a strčím ho do tašky. Odnesu tác s jídlem a vyjdu před školu, moje kroky však vedou jinam, než k autu.

Vejdu do lesa, který ale působí temněji než kdykoliv, před tím. Nepřijdu si tady bezpečně, ale potřebuju zjistit jestli se další symbol objevil na kameni. Jediné co slyším je praskání větviček pode mnou. Je to divné, žádné zvuky ptáků, větru, stromů. Zastavím se u velkého dubu. Ticho jako v hrobě prolomí strašidelné zvuky. Otočím se a vykulím oči na mohutného černé vlka. On vycení svoje velké a děsivé zuby.

Kouknu se do jeho černých očí a hned se dám na útěk. On se rozběhne za mnou. I přes můj mírný náskok je o něco rychlejší.

Jediné co slyším je můj dech, jeho funění a křupání větví pod nohama. Z ničeho nic zakopnu o kořen stromu a spadnu na zem. Můj teď už nepravidelný dech se zrychlí. Koukám z očí do očí stvůře, která stojí jenom pár metrů odemne. Najednou se lehce přikrčí a vyběhne přímo na mě. Rukou si zakreju oči, ale tak, abych napůl viděla.

Najednou z křoví vyskočí o něco větší hnědý vlk a srazí toho druhého k zemi. Jenom z povzdálí sleduji jak ti dva spolu bojují. Ten černý kousne toho hnědého do zad a do pravé přední nohy. S tichým zakňučením však bojuje dál.

Když ho zazažene, otočí se na mě. Všimnu si něčeho co mě překvapí. Jeho oči krásné hnědé, jako kdyby nebyli ani vlčí. Ten černý vlk měl ty oči tak bezcitné, ale on ne, jako kdyby v něm převládal i kousek citu. Zaklepu, hlavou a rozhlédnu se, ale po něm ani stopy.

Tak jo, máme tu další kapitolu, snad se líbila a doufám, že brzy vydám další

Bára 💞