Meeting Mystery

🕸Mystery opens🕸

Rychle knihu zavřu, dám ji do batohu a rychle seběhnu dolů. ,,Strejdo, já jsem něco zapomněla ve škole a nechci to tam nechávat na víkend, tak si pro to zajedu a za chvíli jsem zpátky." Rychle zavřu dveře, než stačí strejda cokoliv říct. Doběhnu k autu a rozjedu se ke staré knihovně, odkud ty knihy mám, třeba se v tom ta knihovnice vyzná. Rychle tam dojedu a zaparkuju. Popadnu svůj batoh a vystoupím. Zamknu auto a rychlím krokem dojdu do vnitř. Do nosu, mě praští tipický zápach zatuchliny. Rozhlédnu se po knihovně, ve snaze najít tu paní. Začnu se procházet mezi policemi a v tu chvíli, kdy procházím třetí řadou si všimnu, malých dvířek, přiblížím se, ale přeruší mě tiché odkašlání. Leknutím se otočím na osobu, která stojí za mnou. ,,Hustý, takže sem chodíš hledat odpovědi?" Zeptá se Nash a na tváři mu pohrává lišácký úsměv. ,,Nashi? Co..co tady děláš?" Trochu ze sebe vykoktám tu větu. Docela mě překvapuje, že je tu právě on. ,,To samé co ty. Hledám odpovědi." ,,Jaké odpovědi?" ,,Na tohle." Jemně mě přitlačí na jednu z polic. Zadívám se do jeho průzračně modrých očí. ,,Jsi, docela hezká, ale hrozně zvědavá." Přiblíží se k mému obličeji. Naše rty dělí prakticky milimetr.

,,Rory." Ucítím na zádech strejdovu ruku. Rychle se narovnám a zmateně se rozhlédnu po pokoji. ,,Jsi v pořádku? V poslední době usínáš nad učením." Cože? Nad učením, ale ta knihovna? Co se tady děje? ,,Cože, ne nic se semnou neděje, jenom jsem dneska měl náročnej den." ,,Myslíš včerejší den." Řekne strejda a trochu se zasměje, já jenom vytřeštím oči, ani jsem si nevšimla, že skrze mé okno v pokoji, prostupuje denní světlo. ,, Dole je snídaně, tak za chvíli přijď." Pohladí mě po rameni a odejde. Znovu se zmateně rozhlédnu. Symbol, sen, knihovna. Musím najít další symbol. Musím zjistit, jestli ty symboly spouští ty sny, nebo jsem jenom blázen. Jenže, kde hledat další symboly. Počkat, vlastně vím, tam kde jsem našla ten první, možná najdu i zbylé další. Rychle vstanu od stolu a tělem mi projede ostrá bolest. Au, jsem celá zlomená, musím se konečně vyspat ve vlastní posteli. Rychle si vezmu na sebe nějaké starší džíny, tričko a mikinu. Do zadní kapsy kalhot si dám stránku se symbolem. Seběhnu dolů i s menší kabelkou. Sednu si ke stolu a pustím se do snídaně. Strejda už odešel, takže nebude zbytečné vyptávání.

Rychle dojím, dám talíř do dřezu, vezmu si bundu a dojdu k autu. Nasednu a rozjedu se k tomu lesu, kam mě vzal Shawn, když jsme zkoumali ty mechy. Dojedu tam a zaparkuji na nějaké lesní cestě, vystoupím, vezmu si kabelku a rozběhnu se směrem k louce, na které jsme začínali, odtamtud si tu cestu k deseti kamenům pamatuji. Po několika minutách pomalejší ho běhu, spíše rychlejší chůze, dojdu na louku a rozhlédnu se. Tak jo, teď nebo nikdy. Dojdu k cestě, která mi přijde, jako ta, kterou se vydal tenkrát Shawn. Jakmile vstoupím do lesa, moje vzpomínka na to se začne vracet na ten den, kdy jsem tudy šla poprvé. Miluju tu vůni lesa po dešti. Zelený mech a kapradí. Na chvíli se zastavím a zavřu oči. Je pravda, že tenhle les je fakt kouzelný. Po chvíli oči otevřu a hned zatajím dech. Stojím uprostřed těch kamenů. Otočím se dokola a prohlédnu si všechny kameny. Zastavím se u známého symbolu, je to úplně ten první symbol. Co mě, ale zaujme víc je kámen vedle toho druhého. Na prázdno otevřu pusu. Rychle z kapsy vytáhnu tu stránku se symbolem a porovnám ho s tím na kameni. Je úplně stejný, takže je to další symbol. Ale co to znamená, co se stane až získám ty další? Mám miliony otázek. Ale kde hledat odpovědi. Prsty přejedu po symbolu, vyrytém v kameni. ,,Musím zjistit co je na těch ostatních." Rychle z kabelky vytáhnu malej nožík, přistoupím ke kameni vedle a začnu seškrabávat mech, ale ten začne nově kámen porůstat. Vykulím překvapeně oči. Proč to nefunguje? Rychle to zkusím znovu, ale stane se to samé. Najednou začne silně pršet a v dálce zaburácí hrom. Rychle hodím nožík do kabelky a rozběhnu se k autu. Vyběhnu z lesa a rychle zalezu do auta. Do stromu nedaleko mě uhodí blesk. Rychle nastartuju a rozjedu se. Jediné co si přeji, je být co nejrychleji doma.

Dojedu domů, když parkuju vůbec neprší. Vystoupím a zakloním hlavu, abych se podívala na nebe, to je sice zatažené, ale na déšť a už vůbec ne na bouřku to nevypadá. Zamknu auto a vyběhnu nahoru do pokoje. Sundám si mokré oblečení, dám ho na sušák v pracovně, dojdu do koupelny, kde si dám horkou sprchu. Vylezu, omotám kolem sebe ručník, dojdu do pokoje, obléknu se do teplého oblečení, seběhnu dolů a udělám si horký čaj. Vrátím se do pokoje, vezmu si další knihu, ze které vypadne obálka s rozlomenou pečetí, rychle otevřu tu obálku, kde je druhá půlka. Dám obě půlky k sobě a ony se jako kouzlem spojí. Můj dech se zrychlí, znovu se zadívám na pečeť, je tam zase to vrbové proutí a něco jako starodávný flakonek na parfémy. Rychle začnu na počítači hledat ten symbol. Musím je najít všechny a zjistit co se stane.

Pohled třetí osoby
,,Pane?" Ozve se hlas muže v kápi, přistoupí ke svému pánovi a poklekne na pravé koleno. ,,Zastavili jste ji?" Promluví k němu hrubý mužský hlas. ,,Ne můj pane." Poraženecky sklopí pohled ke špicce své boty. ,,Jste hlupáci. Už má tři symboly, až najde ten čtvrtý to už jí dojde, kde je těch posledních šest. Jestli získá všechny." ,,Nezíská pane. Já a můj tým ji v tom zabráníme." ,,Váš čas běží. Za chvíli bude silnější než my. A jestli se tak stane." ,,Nestane." ,,Přestanete mě přerušovat?!" Z jeho hlasu jde slyšet chlad. Muž klečící před ním náhle stuhne. ,,Ta dívka je silnější než si myslíte. Budu se o to muset postarat sám."

Tak máme tu další kapitolu, je o trochu kratší, ale to nevadí, snad do úterý stihnu další, ale kdyžtak bude ve středu, moc děkuju, že to nevzdáváte a čtete dál ❤

Bára 💞