Meeting Mystery

🕸Welcome to Sansettown🕸

Každý z nás zkrýváme v sobě tajemství. Někdo menší někdo větší. Doposud jsem žádná tajemství neměla, ale ode dne co moji rodiče tragicky zahynuli při letecké nehodě jsem si tajemstvím vytvořila klec, která mě chrání, před návalem otázek. Do svých sedmnácti let jsem žila tady v menším městě nedaleko Phoenixu, jenomže teď se o mě nemá kdo starat a jelikož mi není dvacet jedna nejsem ještě zákonně dospělá takže nemůžu tady zůstat sama. Dneska je to přesně měsíc co rodiče umřeli a mně je dneska osmnáct takže to znamená jediné, že se musím odstěhovat protože v dětském domově nemůžu zůstat.

Ale asi bych se nejdříve představila a potom řeknu kam jedu. Takže jmenuju se Dorothy Bakerová. Docela zvláštní jméno. Moji rodiče byly totiž operní pěvci. Andreas a Diana Bakerovi. Jenomže když letěli na vyprodaný koncert v Italské Laskale jejich letadlo se nad Alpami zřítilo. Nikdo pád nepřežil naštěstí se všechna těla našla takže, alespoň dostali svůj klid. Ale zpátky ke mně jsem malá brunetka s hnědými oči.

Jsem docela chytrá, milá, veselá a optimistická. Jsem spíše introvert uzavřený do sebe. Taková jsem vždycky bývala i když ještě rodiče žili, ale teď co umřeli jsem se do sebe uzavřela ještě víc. Rodiče mě vždycky vedli ke zpěvu, ale já to nikdy moc nemusela. Mě vždycky lákaly záhady a legendy, ale to je jedno. Kam vlastně jedu no to já ani sama pořádně nevím. Do nějakýho městečka v Kanadě tak jsem na to zvědavá. Ale docela se na strejdu Kirka těším hrozně ráda jsem u něj byla na prázdninách když ještě bydlel přímo ve Phoenixu.

,,Dorothy už máš zabaleno?" Přijde na pokoj Hanna. Jedna z mých nejoblíbenějších vychovatelek.   ,,Jo mám jsem připravená jet." Řeknu a usměju se. Vlastně ani se mi tam moc nechce.    ,,Tak pojď odvezu tě na letiště." Řekne a já si vezmu svůj kufr a vydám se za ní. Ještě se rozloučím se všemi a potom už dojdu k autu kam si dám svůj kufr. Sednu si do auta a připoutám se. Hanna nastartuje.  

,,Neboj se holčičko najdeš si tam kamarády."   ,,Ale Hanno ty víš, že s tím mám problém a navíc jedu docela daleko odtud. Vůbec se mi tam nechce, nemůžu zůstat tady prosím?"    ,,Dory to nejde a ty to víš."    ,,Jo máš pravdu promiň."
,,To je v pořádku bude to dobrý za týden si na nás ani nevzpomeneš."     ,,Na vás nikdy nezapomenu." Řeknu, když už Hanna parkuje na parkovišti před letištěm.   ,,Tak jo zvládneš to sama?" Zeptá se je mi jasné, že se musí vrátit, protože jich je tam na takový počet dětí málo. 

,,Jasně neboj." Řeknu usměju se a pevně jí obejmu. Vystoupím z auta, vezmu si svůj kufr a ještě Hanně zamávám než odjede. Z mého malého batůžku si vytáhnu všechno potřebné. Dojdu k terminálu na odbavení. Letadlo mi letí sice až za necelou hodinu, e ty kontroly trochu času zaberou takže nebudu muset tak dlouho čekat. Projdu kontrolami, které netrvají moc dlouho takže mám ještě půl hodiny. Let do Kanady trvá něco málo přes hodinu takže to je dobrý.
Sednu si na lavičku a do uší si dám sluchátka. Plně se zaposlouchám do písniček.

Trochu se vylekám, když před sebou uvidím docela hezkého kluka. Sundám si jedno sluchhátko.   ,,Ahoj." Pozdravím ho a on si sedne vedle mě.    ,,Ahoj nevadí ti, když si přisednu?"    ,,Ne vůbec." Řeknu a ztiším si hudbu v sluchátkách.   ,,Já jsem Austin. Rád tě poznávám."     ,,Dorothy taky tě ráda poznávám. Kam pak letíš?" Zeptám se a on se usměje.    ,,No já letím domů do Birminghamu. A ty?"    ,,Aha to je moc hezké místo. No já letím do nějakého Sansettownu."     ,,Co tam?"      ,,No vlastně se tam stěhuju za svým strýčkem."    ,,Aha tak to jo na prázdniny?"    ,,No vlastně napořád."   ,,Aha no tak se drž."    ,,Počkej proč mi to říkáš?"    ,,No Sunsettown je hodně opředený záhadami a nic dobrého tě tam nečeká. No nic letí mi letadlo tak zlom vaz." Řekne a vydá se ke svému terminálu.