Meeting Mystery

🕸Shadow game 🕸

,,Co?" Vydám ze sebe ztěžka, když se snažím popadnout dech. ,,Zjistili jsme, kde se ukrývá ten devátý symbol. Stalo se něco? Vypadáš, jako kdyby tě někdo honil." ,,Taky, že ano, byla jsem se Shawnem a najednou se na nás vyřítila smečka krvelačných vlků. On tam zůstal a pustil se do boje s nimi. Co, když se mu něco stane, tak to bude moje vína, nechala jsem ho tam samotného." Do očí se mi nahrnou slzy. Sam ke mně hned přiskočí a obejme mě. ,,Neboj, on to zvládne, je chytrý a hbytý. Bude to dobrý ano?" Jenom kývnu na souhlas. ,,Tak jo, my teď máme jiný úkol. Musíš, získat ten devátý symbol ano?" ,,Dobře, jak ho získáme?" Zeptám se a holky se po sobě kouknou. ,,Co je? Má to nějaký háček, žejo?" ,,No, vlastně ano." Začne Sam. ,,Pojďme se posadit do obýváku." Namítne Isa a společně s Beccou a Sam se vydá do obýváku. Promnu nervózně prsty a dojdu k nim.

,,Tak jo, tahle cesta nebude snadná." ,,Dobře? Holky tohle já nezvládnu, víte, že jsem strašpytel." ,,Ale zvládneš." ,,Dobrá a co to je?" ,,Hra stínů." ,,Hra stínů a proč se tomu říká hra stínů." ,,Přesně o půlnoci na hřbitově vstávají mrtví ze svých hrobů a provádí takzvanou hru stínů. Navíc se i úplně neznámý lidé mění na duše zemřelých, které znáš, nebo jsi znala. Cesta bude dlouhá, ale tvým úkolem je, projít hřbitov až na konec k největší hrobce, kde už po dlouhá staletí jsou pohřbeni tvoji předci, včetně tvých rodičů." Překvapeně vykulím oči. ,,A ani jednou se nesmíš ohlédnout, musíš se stále koukat před sebe, na svůj cíl, nesmíš se nechat svést z cesty." Doplní ji Isa. ,,A nesmíš dát najevo své emoce." Dokončí Becca. Jenom mlčky kývnu. Nejsem si jistá, zda jsem připravená. ,,Super, tak dneska v noci vyrazíme. Zavelí Sam a já nervózně polknu.

Celé to čekání je pro mě jako horor. Stále myslím na Shawna, jestli je v pohodě, taky mi přijde, že se čas zastavil a já stále musím čekat na půlnoc, která nepřichází. ,,Myslíš na Shawna?" Přijde za mnou Sam. ,,Ano, doufám, že je v pořádku." ,,Jak už jsem říkala, on si určitě poradil a je v pohodě, nemusíš se toho bát a radši se běž připravit." ,,Dobře a co, když to nedám?" ,,Ty to zvládneš, mysli na to, že tohle je poslední část ke splnění rituálu." Usměje se na mě Sam a já kývnu. Dojdu se převléknout a připravit. Dole počkám na holky a pak se společně vydáme na místní hřbitov. Vystoupíme z auta a hned mě poleje studený pot. ,,Tak jo, jdeme na to, bude to vzrušující!" Vypískne nadšeně Becca a zajásá jako malé dítě. ,,Jdeme, my ti otevřeme hrobku a ty tam vejdeš. Pamatuj, že se nesmíš otáčet, musíš se dívat před sebe a neprojevit-" ,,Žádné emoce, já vím, budu se snažit to nepokazit." Usměju se na holky, i když mi moc do smíchu není, ale pro ně to udělám. Musím. Nadechnu se a otevřu velkou železnou bránu. Když stanu na půdě hřbitova, naskočí mi husí kůže.  ,,Tak jo, hrobka číslo dvě stě dvacet dva. Dorothy jdeš?"  ,,Ano, už jdu." Pomalu se rozejdu a napjatě se rozhlížím, přijdu si jako v hororu a hlavou mi lítá klasická věta "nechoď tam, nechoď tam" je to šílený a já jsem tu. 

,,Tak tady to je dámy, jdeme na to, provedeme kouzelnou formuly." Zavelí Sam, holky se chytí za ruce a začnou pronášet formuly, při které se objeví fialový záblesk a hrobka se otevře. ,,Dobře, máš deset minut na to se tam dostat, projít, vzít věc se symbolem a vrátit se než se hrobka zavře."   ,,Dobře, tak já jdu na to." Nadechnu se a pomalu sejdu po strmých schodech až dolů. Hned mě do nosu praští silný zápach zatuchliny, prachu a všeho možného. Můj pohled upoutá velká kniha na stojanu. Pomalu se k němu rozejdu. Hlavní je dívat se stále před sebe. Udělám dva kroky a kolem mě začnou šumět hlasy, hlasy které poznávám i hlasy, které slyším poprvé.
,,Ahoj Dorothy." Ozve se hlas mé pratety Daisy. Pamatuju si, že jsem u ní jednou byla na prázdninách. Všechny hlasy jsou vlídné a spíš mě uklidňují. To se, ale začne měnit s každým krokem, všechny hlasy se promění na hluboké a zlé tóny. Hlasy, které zní jako hlasy démonů z těch nejhorších nočních můr.  ,,Zlatíčko." "Mami?" Z
Řeknu si v duchu a zarazím se. Její hlas je vlídný a laskavý přesně tak jak si ho pamatuju.   ,,Zůstaň tu se mnou, zůstaň tu s námi zlatíčko naše." Nadechnu se a dojdu ke knize.   ,,Neotvírej ji, můžeš být s námi, bude ti tu lépe, věř mi." Nebudu lhát, slyšet její hlas, je jako ta nejlepší ukolébavka, nejraději bych ji objala a řekla ji, jak moc mi chybí a jak moc bych je chtěla mít tady, ale nejde to. Vím, že moji rodiče na mě dávají pozor tam nahoře a tady mám kolem sebe spoustu lidí, kteří mě mají rádi a potřebují mě stejně tak, jako já mám ráda je a potřebuji je.

Prsty se dotknu knihy, která je vázána z kůže a má pozlacené okraje. Pomalu ji otevřu a začnu v ní listovat. Nerozumím tomu, co je ten symbol, vůbec ho nemůžu najít. Poleje mě nepříjemné teplo a na čele se mi objeví kapičky potu. Začnu listovat v knize jako šílená. Nemám už skoro žádný čas a nemám ani ten symbol sakra. Zadní strana je vydlabaná a je v ní knížka, je to knížka, kterou si pamatuju, teda tohle musí být její o dost starší verze a pak si toho všimnou, stejné lemování z vrbových proutků a uprostřed je erb nejvyšších strážců symbolů, který jsem viděla v jednom z mých snů. Rychle ji popadnu přiložím si knížku k tělu, zavřu oči a otočím se. Svůj pohled soustředím na schody a znovu se snažím neposlouchat ty hlasy, které se mě snaží zlákat.  ,,Dorothy musíš rychle pryč hrobka se začíná zavírat." Zakřičí na mě holky a já se rozběhnu, rychle vyběhnu schody a moje nohy se jen tak tak setkají s pevnou půdou.  ,,Dorothy." Vyjeknou holky najednou a obejmou mě.  ,,Dokázala jsi to." Vyjeknou nadšeně.  ,,Holky!" Odtrhneme se od sebe, když se k nám přiřítí udýchaní kluci.  ,,Co se děje? Vypadáte jako kdyby vás honil duch." Zasměje se Isa.  ,,Kdyby alespoň to. Ale oni tam míří, chtějí zničit kameny, musíme rychle provést rituál."

Bára💞