MÁM TU NOVEJ DÍL. JSEM SI VĚDOMA TOHO, ŽE SE TATO POVÍDKA MOC NEČTE. NENI VŮBEC DOBRÁ. ALE I PŘESTO JI PÍŠU, PROTOŽE DOUFÁM V LEPŠÍ ZÍTŘKY. TĚM CO TO ČTOU MOC DĚKUJU! LOVE YOU!
*stejný čas konzertu 1D*
Pohled Nikol
Právě jsme se připravovali na další konzert. Byla jsem docela mimo a skoro na nic jsem se nesoustředila. Liam mi odjel a já se bojím, že to zase nebudu zvládat a že se zase někde zhroutim. Ano mám tu holky, ale stejně. Hrozně mě to bolí, že mě podvedl. Stejně tak mě bolí i to, že jsem ho vlastně podvedla první a on mi to vlastně tímto vrátil. Já vím, můžu si za to sama, ale právě proto mě to tak bolí. Sice jsem si ze začátku našeho vztahu myslela, že ho nemiluju, ale zamilovala jsem se do něj až po uši. Prostě bez něj už nemužu bejt. To, že jsem řekla Liamovi, že Niall byl chyba, nebyla až tak moc pravda. Ale i přesto jsem se s nim dala dohromady.
"Nikol?" šeptla na mě Perrie. "No?" odpověděla jsem jí. "Jsi v pořádku?" zeptala se mě. "Jojo. Jen jsem se zamyslela nad tím jak to mezi mnou a Niallem bude." "Zlato neboj. To bude v pohodě." řekla mi. "Jo, bude. Já vím." řekla jsem sklesle.
Koncert proběhl docela i dobře. Naštěstí jsme jeli okamžitě po konzertě hned na hotel. Zalezla jsem si do peřin, vytáhla mobil a zavolala Liamovi.
"Ahoj zlato!" Ozvalo se, když mi to zvedl. "Ahoj." odpověděla jsem mu. "Tak jak je? Jak si zvládla koncert?" zeptal se starostlivě. "Jo ušlo to." kňukla jsem. "Copak je?" vyptával se dál starostlivě. "Nic neni. Je mi akorát smutno. Stýská se mi po tobě. A je mi furt moc a moc líto to co se stalo. Liame já mam strach, že se s tím nesmířím. Že to nedám." začala jsem mu vzlykat do telefonu. "Lásko, ne. Nebreč. To bude v pořádku. My to zvládneme. Uvidíš. Hlavně to vydrž na tour." uklidňoval mě. "Snažím se." vzlykla jsem znovu. "Zlato, kdyby to šlo tak jsem s tebou." "Škoda, že to nejde." odpověděla jsem. "Asi už jsi unavená, že?" zeptal se. Nevidí mě a stejně ví o mě vše. "Jsem. Všechno mě to vyčerpává." odpověděla jsem mu. "Dobře. Tak běž spinkat. Kdyby cokoliv volej. Je mi jedno kdy. Klidně mě vzbuď. Jsem tu pro tebe." řekl. "Děkuju. Jsi zlatíčko moje. Tak dobrou noc." řekla jsem mu. "Papa. Miluju tě!" zašeptal. "Mám tě ráda." odpověděla jsem mu. On už si jen povzdechl a zavěsil. Je mu líto, že mu taky neřeknu, že ho miluju, ale já nemůžu. Pořád miluju Nialla.
Hned jak jsem si vzpoměla na Nialla, bylo mi zase do pláče. Otočila jsem se směrem ke zdi, zachumlala jsem se do peřiny ještě víc. Ale ne a ne usnout. Liam, Niall. Tydle mě jména mě teď pronásledují všude. Honí se mi hlavou pořád. Právě teď mě napadlo zavolat Niallovi. Ale co mu řeknu? O čem bych s nim měla mluvit? Netuším.
Pohled Niall
Byl jsem Liamovi vděčnej. Miluje ji. Já ji ublížil a on mi přesto pomáhá.
Zrovna jsem se chystal spát, když mi začal zvonit mobil. Na displeji svítilo "zlatíčko <3"
"Nikol? Co se děje?" řekl jsem hned jak jsem jí to zval. Nic. Jediný co bylo slyšet byly vzlyky. "Neplakej. Já se ti moc omlouvám. Byl to můj zkrat. A moc toho lituju. Chápu, když mi neodpustíš. Ale musím ti to říct. Já se opil. Ani nevím proč. Prostě než jsem měl letět mě kamarád pozval do baru, protože chtěl pokecat. Dlouho jsme se neviděli. A zvrtlo se to. Já vím, že jsem to posral. A omlouvám se." povídal jsem dokud jsem mohl. Pořád mlčela. Vzlykala. "Prosím. Neplakej. Vše bude ok." řekl jsem a v tu chvíli zavěsoůa.
Co to mělo bejt? Proč mi volala? Nechápal jsem to. Ale byl jsem rád. Aspoň jsem věděl, že je v podstatě v pořádku.
Pohled Nikol
"Prosím. Neplakej. Vše bude ok." zašeptal. V tu chvíli jsem to zavěsila a rozbrečela jsem se na plno. Mrzí ho to, ale já nemám sílu mu odpustit. Já vím. Taky mi odpustil. Taky bych mu měla odpustit. Ale asi jsem svině. Nedokážu to. Nejsem tak silná jako on. Miluju ho, ale nedokážu mu zatím odpustit.
Znovu jsem vytočila číslo Liama. Okamžitě mi to zvedl.
"Copak? Zlý sny?" ozval se hned. "Ne. Ani jsem neusnula. Volala jsem Niallovi." vyhrkla jsem ze sebe. "Proč si mu volala?" zeptal se. "Protože jsem ho potřebovala slyšet. Nebyla jsem mu schopná nic říct. Jen jsem mu brečela do telefonu." řekla jsem. "Zlatíčko. Nevolej mu. Akorát se trápíš. To nemá cenu. Opravdu." řekl starostlivě. "Já vím." odpověděla jsem mu svou častou odpověď. "Omlouval se mi. Prý byl opilej. Prý ho nějkej kamarád pozval do baru před tim, než měl letět. Prý to přehnal a pak to dopadlo tak jak to dopadlo." pokračovala jsem a vzlykala jsem. "Já to všechno vím. On mi to říkal. Ale neomlouvá ho to. To snad víš ne?" promlouval mi do duše. "Vím. A nebudu nějakou dobu schopná mu odpustit." kňukla jsem. "Já vím." "Zkusím zase usnout. Tak pa." snažila jsem se vykroutit z dalšího rozhovoru. "Dobře. Pa." řekl a zavěsil.
Znovu jsem se snažila usnout. A po chvilce se mi to konečne povedlo.
Pohled Liam
"Dobře. Pa." řekl jsem a zavěsil jsem. Nemohl jsem spat tak jsem šel do kuchyně. Byl tam i Niall.
"Nemužeš spát? Jak ti vůbec je?" zeptal jsem se ho. "Nemůžu. A je mi hrozně smutno. Ona mi volala. Jen mi brečela do telefonu. Snažil jsem se jí to vysvětlit. Ale ona neřekla ani slovo." "Já vím. Pak volala i mě." řekl jsem mu po pravdě. "Aha." odpověděl mi sklesle. "Nialle, promiň." "Ne v pohodě. Nic se neděje. Prostě věří víc tobě než mě." řekl a odešel do pokoje pro hosty.
Ještě chvíli jsem tam tak seděl a přemýšlel. Co bude dál? Jak to bude mezi mnou a Nikol? Co bude s Niallem? Jediný co vím jistě je to, že Niallovi Nikol jen tak nedám. Ano vím, že jsem říkal, že chci aby byli zase spolu, ale co jsem mu měl říct? On by se jinak neuklidnil. Zkrátka a dobře. Todle byla milosrdná lež a já to prostě musel udělat. Ale Nikol miluju a když už jí mám, tak se jí nehodlám jen tak vzdát, dokud ona sama neřekne.
