V tom mluvení se opravdu hodně rozjela. Je zajímavý jak ženský umí být ukecaný. Zvlášť o nějakých věcech.
"Ne, já myslim, že v pohodě." řekl jsem jí a usmál se.
"Ne, to neni v pohodě. Já moc kecám. Neměla bych. Asi jsem sem neměla lezt." řekla zvedla se a jala se k odchodu. Hned jsem vyběhl za ní.
"Nikol počkej!" zakřičel jsem na ní. Byla v předsíni a obouvala si boty. Chytl jsem jí za ruku. "Nikol." zašeptal jsem.
"Co je? Neztrapnila jsem se už dost? Už tam nepůjdu! Já jsem měla držet hubu." řekla.
"Zlato, nech toho. Neztrapnila si se. Jen si řekla svůj názor. A věř nebo ne Soph neni taková. A vím, že si s ní budeš dobře rozumět." řekl jsem s úsměvem.
"Dobře." řekla a objala mě. V zápětí přišel Liam.
"Vše v pohodě?" zeptal se nás.
"Jo. Už jo. Liame můžu si s tebou promluvit?" řekla Nikol. Nevěděl jsem proč, ale pochopil jsem, že chce být s ním sama tak jsem šel do obýváku.
Pov. Nikol
Cítila jsem se hrozně divně. Bylo mi trapně. Přišel Liam. Jo, potřebovala jsem s nim mluvit. Hlavně se mu omluvit za to co jsem řekla.
"Vše v pohodě?" zeptal se nás.
"Jo. Už jo. Liame, můžu si s tebou promluvit?" zetpala jsem se ho a na Nialla koukla pohledem alá nech nás osamotě a nežárli. Beze slova odešel.
"Liame, já..." začala jsem, ale nenechal mě domluvit.
"Nech to být. Je to v pohodě. Když si to řekla, tak jsem si uvědomil, že je to asi pravda. Možná.....asi...." řekl a já na něj koukala s otevřenou pusou.
"Ne, Liame. To ne. To jsem nechtěla. Já jen řekla svůj názor. A nemyslela jsem......." zase jsem to nedokázala doříct. Přerušil mě. Přerušil mě polibkem.
"Co to..." chtěla jsem se zeptat když jsme se odtrhli.
"Já nevím. Prostě jsem to chtěl udělat. Prostě jsem to chtěl udělat už od doby co jsem tě poprvé uviděl. Jenže pak si tě vybral i Niall a já mu nechtěl stát v cestě. Nechci aby byl dál nešťastnej. Je to muj brácha. Promiň." řekl a hned odešel.
Je to trochu kratší díl. A tak trochu o ničem, ale doufám že se líbí. :) Hvězdičky a koment potěší. :) Love u :)
