Liamův pohled:
SAKRA!!!! Todle se nemělo stát. Fakt nikdy. Právě jsem políbil Nikol při tom ona chodí s Niallem. Co já jsem to za vola. Ano takle jsem si nadával, když jsem směřoval k sobě do pokoje. Já jindy nejzodpovědnější z kapely jsem udělal takovou kravinu. Ještě k tomu nejlepšímu kamarádovi. BRÁCHOVI!!! Já sem takovej vůl!!!!
Když jsem došel do pokoje hned jsem za sebou zamknul a zhroutil jsem se na postel. Ovšem se to neobešlo bez Nikol. Začala klepat na muj pokoj.
"Liame, prosím otevři mi." začala potichounku a jemně povídat za dveřmi mého pokoje. "Prosím, jdi pryč. Já... todle jsem nikdy neudělal... je to hroznej pocit... nechci aby si se mnou po tomdle mluvila...." říkal jsem mezi vzliky. "Ale no tak Liame, dyť se nic nestalo. To, že si mi dal jednu pusu nic neznamená." pokračovala s klidem. Neodpovídal jsem. "No tak Liame, otevři ty dveře."
Vzal jsem svojí koženou bundu, sluneční brejle a klíče. Beze slova jsem z prudka otevřel dveře a šel jsem pryč. Pryč z tohodle domu. Do baru. Ano, do baru. Vím že nemám pít, ale já dneska prostě musím. Musím se opít.
Pohled Nikol
Z prudka se otevřeli dveře a beze slove z nich vystřelil Liam. Vyrazil dolu a pak už jsem jen slyšela bouchnutí vchodových dveří. Šla jsem dolu. Kluci, krom Liama, seděli na sedačce v obýváku. "Nevíte kam šel?" zeptala jsem se jich. "Asi do baru. Vždycky, když takle někam na rychlo zmizí je to do baru a je pak zlitej jak doga." řekl Zayn. "Aha. A to se ho nesnažíte nějak zastavit? Dyť určitě víte, že nesmí pít!" vyjela sem na ně."Kotě, klid. On sám říkal, že muže. Jen někdy, ale muže. Každej chlap potřebuje vypnout. On to udělal asi tak přibližně před pul rokem, takže se o něj neboj." řekl mi Niall a přišel ke mě. "Dobře. Budu se snažit." řekla jsem a padla Niallovi okolo krku.
Dalších několik hodin jsme jen blbli. Ale mě ne a ne se podařit dostat z hlavy Liama. Dokonce jsem si zjistila kam chodí normálně do baru. Měla jsem o něj strach. Je to tak moc? Niall to na mě poznal, ale nechal to být. Jen na mě někdy hodil smutnej pohled. Ale nakonec to nevydržel.
"Niky, mohla by jsi se mnou do mího pokoje?" zeptal se mě. "UUUUU, tak to je vážný Nia...." nedořekl Louis protože na něj Niall zaječel "Sklapni Louis!" todle se mi nelíbilo, protože fakt zařval. To nebyl ten usměvavý Niall, který se na mě usmíval z plakátů. "A ty prosím pojď." řekl už s klidnějším hlasem. "Nebudeš na mě řvát, že ne?" zeptala jsem se strachem a v hlase to bylo dost slyšet. "Ne." řekl už skoro opravdu v klidu. Tak jsme šli k němu.
"Zlato, co se děje? Proč si tak zvláštně zamyšlená?" zeptal se mě jakmile jsme došli k němu do pokoje a zavřeli jsme za sebou dveře. "Nic. Jen mám strach o Liama." přiznala jsem se hned. "Proč? Dyť on se vrátí, neboj kotě." řekl, ale já se o něj pořád bála. "Já prostě němám s tim dobrý zkušenosti. Prostě když pít nemá tak pít nemá!" zvíšila jsem hlas. "Klid prosim! Dyť se vždycky vrátil." řekl a objal mě pevně. Ale i tak jsem se od něj odtrhla. "Chci jít domů. Hned!" "Dobře zlato. Odvezu tě." "Ne! Neodvezeš. Pujdu pěšky. Nebo si stopnnu taxika. Prostě mě neodvezeš." "Ale..." chtěl zase protestovat, ale já ho umlčela polibkem. "Dojdu to sama. Neboj." řekla jsem a on jen rezignovaně přikývl.
Hned jsem šla dolů. "Kluci už musím jít. Tak čaaau!" zakřičela jsem a otočila se na Nialla. "Tak pa zlato. Hned jak dojdu domu tak ti zavolám, že jsem v pohodě." "Dobře. Pa. Miluju tě!" řekl a políbil mě. "Já tebe." řekla jsem když jsme se odtáhli. Ještě mi dal pusu na čelo a já vyrazila. A rozhodně jsem neměla v plánu jít domu. Chtěla jsem najít Liama. Až takovej strach jsem o něj měla. Šla jsem okamžitě tam kam kluci říkali, že chodí. Šla jsem rovnou na bar. Rozhlídla jsem se okolo sebe a zahlídla ho. Točil se okolo nějaký hubený blondýnky.
