Liam
Tři dny. Tři dny od toho co Niall podvedl Nikol. Tři dny od toho co se s ním Nikol rozešla.
Teď Nikol stojí na podiu s holkama a užívá si konzert. Práce, práce a zase jen práce. To je jediný co jí pomáhá od bolesti. Když má někdy třeba pul dne volno tak je na hotelovým pokoji a já tam jsem s ní. Povětšinou sedí na mem klíně schoulená a brečí mi do ramene a já jí utěšuji. Bolí jí to. A hodně jí to bolí. za ty tři dny stačila shodit nějaký to kilo, protože nejí. Skoro nic. Ničilo mě se na ní takle koukat, ale co můžu dělat? Právě že vubec nic. Ona si nedá říct. Ale zpátky ke konzertu.
Jen na podiu vypadal šťastně. Snažila se všechen vztek dát do práce. Ne jako dát, ale prostě to vybít na podiu. Snad chápete jak to myslím. A byla vždy užasná. Ale pak večer to bylo to samí. Uplakaný oči. Davy šíleli. Jsou užasný holky! Když zkončil konzert a bylo interview s autogramiádou. Všechno šlo dobře. Otázky se řinuly jedna za druhou. Až jeden novinář uhodil hřebíček na hlavičku.
"Nikol, jedna otázka přímo na vás. Dlouho jsme nešli o Niallovi. Copak se děje? Rozešli jste se snad? Nebo jen nemá čas?" jen ta otázka padla tak jsem věděl, že je zle. Koukla na holky a pak nenápadně na mě do "zákulisí". Pak v klidu řekla do mikrofonu "No coment." a dál už se k tomu nehodlala vyjadřovat. Ale novináři nedali pokoj. Když padla už asi pátá otázka ohledně Nialla a Nikol, tak se beze slova zvedla a odešla.
Hned jak přišla ke mě padla mi okolo krku a začala zase brečet. "Liame.... Já.. Já už nemužu. Jednou jsem řekla, že no coment a oni s tim nedaj pokoj. Proč?" vzlykala mi do ramene. Najednou jsem viděl lidi z jejího managementu. "Liame pusť jí a ty Nikol mazej zpátky!" řekl naštvaně. "Nevidíte jak je na tom? Ona se tam nemůže zpátky vrátit." řekl jsem držíc Nikol pořád v náručí. "A co my s tim jako že se rozešla s Niallem." "Řekněte, že je jí špatně. Nebo to udělám sám. Ale ona prostě nikam nepujde." řekl jsem naštvaně. "Fajn, fajn. Ale ještě si to s tebou vyřídím Payne-e." řekli naštvaně a odešeli.
"Honey klid. Všechno bude dobrý! Slibuju ti to zlatíčko moje. Pojď pojedeme do hotelu." řekl jsem tiše a pomalu s ní šel do auta. Nic nenamítala. Jen poslušně šla. Ta by v tudle chvíli nevnímala ani kdyby na nás spadla atomovka. Odvedl jsem jí tedy do auta a řekl řidiči ať jede do hotelu. Cestou Niky usla. Je tak moc a moc roztomilá, když spí. Proč jí to ten Niall udělal? Mám chuť mu dát do držky. Ona si todle nezaslouží! Nialla už k ní nesmim pustit. Už tak jí ublížil. Prostě Niall a Nikol spolu už nikdy nebudou. O to se postarám. Niall na ní nemá po tomdle nárok.
Jak jsem tak přemýšlel o Nikol po cestě na hotel, zazvonil mi telefon. Sophie. Asi má strach. Sice vím kde jsem, ale asi o mě chce vědět, že jsem v pořádku a chce vědět kdy přijedu. "Prosím?" zvedl jsem to. "Ahoj lásko, jak se máš?" zeptala se hned. "Ahoj, mám se fajn co ty?" odpověděl jsem jí bez oslovení, protože v mojí situaci už jí zlato asi ani jednou neoslovím. "Jo ujde to. Co New york? Líbí se ti tam? A kdy vůbec přijedeš?" vychrlila další spleť otázek. "NY jako vždy skvělý! Ale kdy přijedu to nevím. Ještě chvíli se sdržím. Ale až přijedu, potřebuju s tebou mluvit o něčem duležitem. Takle po telefonu to nejde." řekl jsem jí. "Aha.. noo... dobře." zdá se mi to nebo znervozněla? Kdo ví proč a co mi tají. No zatím se tím nehodlam zabývat. Jsem tu teď s Nikol. "Soph musím jít. Tak zatím pa." rozloučil jsem se. "Pa." řekla a zavěsila. Uf!
Mezi tím jsme dojeli na hotel. Chtě nechtě jsem to spící stvoření musel vzbudit. "Lásko vstávej. Už jsme na hotelu. Pak si můžeš zase lehnout." jemně jsem na ní promluvil a dal jí lehkou pusu na tvář. Světe div se ona se brobudila. "Nialle?" zmrmlala. "Nene. Já jsem Liam. Niall se u tebe dlouho neukáže. To ti slibuju. Ale teď už pojď." řekl jsem a pomohl jí vystoupit z auta. Byla vyčerpaná. A to jen z toho, že nějakej debilní novinář si vymyslel tak stupidní otázky. Nemám rád novináře. Došli jsme k ní na pokoj a já jí uložil do postele. Chtěl jsem odejít z pokoje, ale ona mě chytla za zápěstí. "Copak? Neboj budu hned vedle." řekl jsem a chtěl zase odejít. Jasně říkám jí lásko, ale myslím, že s ní v ložnici asi být nesmím. Jenže to jsem se asi zmílil. "Liame? Nemohl by jsi tu zůstat? Prosím." řekla dosti potichu. Ale já byl rád. Jen jsem přikývl a lehl si k ní pod peřinu.
Na chvílli se ke mě přitulila a zabořila hlavu do mé hrudě. Ale pak se odtáhla a koukala mi do očí a já do těch jejích. Do těch krásně šedomodrých očí. Nevím co to do ní vjelo, ale začala mě líbat. Bez jaké koli romantiky. Jen mě prostě začala líbat. Chvíli jsem jí to oplácel, ale pak jsem se odtáhl. "Myslim, že to není správný!" řekl jsem Niky. "Proč by to nemělo byt správný? Já jsem už nezadana." odporovala mi. "Dobře. Ty nejsi, ale já ano. Zatím." řekl jsem a slovo zatím jsem zaseptal tak aby to neslyšela. Ale asi marně. "Zatím. To je přesně to. Prostě už je to všechno dobrý. Ale jen s tebou se cejtím dobře. Liame Niall byla chyba!" vyhrkla ze sebe a zabořila zase hlavu ke mě do hrudě. "Co že jsi to říkala? Zlato myslíš to vážně?" zeptal jsem se. "Myslim." zamumlala mi do hrudi. "Koukni na mě zlato." řekl jsem a zvedl jsem si jí za bradu tak aby mi koukala do očí. "Řekni mi to do očí." řekl jsem jí. "Ano. Niall byl chyba Liame. Ty si měl bejt ten můj princ. Ne Niall." řekla a celou dobu se opravdu dívala do očí. "Miluju tě víš to?" řekl jsem první věc co mi padla na mysl když to řekla. "Vím." šeptla a začala mě znovu líbat. To už jsem se nebránil.......
DALŠÍ DÍL JE TU. JEN MĚ TROCHU MRZÍ, ŽE NAMAM MOC ČTENÁŘŮ. ALE I TĚM CO MÁM MOC DĚKUJU, ŽE ČTOU. PROSÍM O VOTE A KOMENT. :) DĚKUJU MOC! LOVE YOU! :)
