Je konec naší tour a já se po půl roce vracím domů. Jak je to mezi mnou a Liamem? Chodíme spolu. Jsem s ním šťastná. Nebyla to chyba se s ním vyspat. Jsem ráda, že moje poprvé bylo zrovna s ním. Miluju ho. Opravdu o něm po tom půl roce mohu říct, že ho miluju!
No a co já a Niall? Naprostej opak od Liama. Nemluvíme spolu. I když já bych si s ním ráda promluvila, ale on z nějakého, mě neznámého, důvodu mě ignoruje. Neodpovídá na mé zprávy na FB ani na sms a hovory nezvedá. Je mi to strašně líto. Chtěla jsem si s ním v klidu promluvit o tom co se stalo. Dlouho jsem se z toho hrabala, ale nakonec jsem to zvládla a teď bych to chtěla všechno slyšet znovu. V klídku a pohodce. Ale on asi ne.
Těším se na Liama. Neviděli jsme se minimálně dva měsíce. Hrozně se mi po něm stýskalo. Jen mě poprosil, abych s nim chvíli bydlela, aby jsme si sebe užili. Ale toho jsem se trochu bála. Do jeho domu chodí v poslední době dost často Niall. Ano, sice si s ním chci promluvit, ale když se mnou nechce mluvit on, tak nevím jak by to mohlo dopadnout.
"Holky mějte se krásně! Já jedu!" zavolala jsem na ně hned jak jsem na letišti našla svůj kufr.
"Čaaau!" zavolaly holky nazpět.
Vyšla jsem ven a už na mě čekal černý Range Rover a v něm seděl můj princ. Když jsem nastoupila, tak si mě přitáhl k sobě a dal mi pusu.
"Ahoj, zlato. Jak si se měla?" pozdravil mě s širokým úsměvem.
"Ahoj. Měla jsem se fajn, ale chyběl jsi mi." odpověděla jsem mu.
"Teď už jsme spolu. Bude nám fajn." pořád se na mě usmíval.
"Už se na to těším." řekla jsem a konečně jsme vyrazili.
Cesta nebyla dlouhá. Má to opravdu jen chvilku od letiště. Dojeli jsme k baráku a co nás nečekalo za překvapení. Niall nervózně přešlapoval před vchodovými dveřmi.
"Ty si mu řekl, že se mam vrátit dnes?" zeptala jsem se ho.
"Ne. Neřekl, ale občas ke mě přijde neohlášeně. Nezlob se. Nemůžu za to, že tu je." začal spěšně vysvětlovat.
"Nezlobím se, neboj. Jen mě to překvapilo." řekla jsem a vystoupila.
Když mě Niall zbystřil, vypadal ještě nervoznějc než před chvilkou. Vyndala jsem si kufr z auta a šla jsem ke dveřím.
"Ahoj." řekla jsem s ledovým klidem.
"Ah-oj." zakoktal se.
"Jak se máš?" zeptala jsem se ho.
"Nic moc." bylo na něm vidět, že je hodně nervózní.
"Ahoj Nialle." vkročil nám do našeho mini rozhovoru Liam a začal odemikat, "Jdeš dovnitř?" dodal k pozdravu.
"Ahoj, já myslel, že tu budeš sám. Netušil jsem, že budeš mít návštěvu. Já přijdu jindy." řekl smutně a chtěl odejít.
"Ne Nialle. Pojď dovnitř. Aspoň na chvíli. Chci si s tebou promluvit. V klidu. Už mě nebaví, jak mě furt ignoruješ." řekla jsem a zněla jsem naštvaně, aniž bych chtěla.
"No dobře." rezignoval Niall.
Niall šel rovnou do obýváku zatímco Liam mi šel odnest kufr do ložnice. Konečně s Niallem na chvíli sama.
"Neni to dobrej nápad s tebou mluvit. Už ti nechci víc ublížit. Navíc neni o čem mluvit." snažil se vykroutit z rozhovoru.
"Opravdu není? Ty mě podvedeš a řekneš, že není o čem mluvit? Já myslim, že je až moc." oponovala jsem mu.
"Nikol, jestli se ke mě nechceš vrátit, tak neni o čem mluvit." řekl přísným hlasem.
"Já s tebou chci aspoň vycházet. Chci, aby jsme byli přátelé." už jsem byla opravdu zoufalá.
"Na co to bude? Já ti ublížil a nikdy si to neodpustim. A nechci, aby si ty odpustila mě." pořád a pořád se z toho vykrucoval. Bylo na něm vidět, že chce už být pryč.
"Prosím. Nechci se rozejít, takhle ve zlým." hlesla jsem.
"Nikol, já nedokážu bejt v tvý blízkosti a nedát ti ani pusu." přistoupil ke mě a chytil mě za boky.
"Nech toho Nialle." snažila jsem se od něj odtáhnout.
"Nemůžu! Buď budeme spolu a nebo nic. Já to prostě jinak nedokážu." naklonil se nad moje ucho a pošeptal.
"Hej! Nech ji!" ozvalo se za námi a Niall mě okamžitě pustil.
"Promiň brácho." řekl a spěšně odešel.
Tak todle bylo hodně divný. O co mu šlo? Myslel si, že mě dostane zpátky tak snadno? Byla jsem z toho dost vyjukaná. Uplně naprosto mimo. Chtěla jsem si s ním jen normálně promluvit a ne todle. Rozhodně jsem nechtěla, aby se mě jakkoliv dotýkal. Rozběhla jsem se k Liamovi do náruče a rozbrečela se............
Po dlouhej době je tu další díl. Je krátkej, ale prostě k tomuhle mě nějak už nic nenapadá... :( Moc se omlouvám... Kdyby někdo měl zájem mi s tímto příběhem pomoct, tak ať se ozve do SZ :) Love you all! :)
