POHLED LIAM
Byl jsem v Londýně. O tom, že jsme se s Nikol dali dohromady jsme nikomu neřekli. Proč? Má to dva dost logický důvody. Zaprví: bylo moc brzy po tom co se s Niallem rozešli. Zadruhý: když se druhej den ráno Nikol probudila vysvětlila mi, že den před tim byla trochu v šoku z těch otázek a že si neni jistá svými slovy "Niall byl chyba.". Chápal jsem ji. Opravdu byla dost mimo. Sám bych si nebyl jist kdyby se mi todle stalo. Ale co mě potěšilo bylo, že na tom, že se mnou chce bejt nechce nic měnit. Ta holka je perfektní a doufám, že já nic nezvořu. Ostatně už jsem vlastně zvoral, když jsem se s ní vyspal na začátku vztahu Nialla s Nikol. Nikol tím ospravedlňuje Nialla, že byl v právu, když jsme mu todle provedli a bohužel musím uznat, že je to asi pravda.
Když jsem odjížděl, nechtělo se mi jí opouštět. Ale musel jsem. Prý, podle managementu, jsem nadělal už víc škody než užitku. A taky jsme dneska měli mít konzert. Jo jo práce je práce a já jí dělat musím, protože bych asi byl jinak na mizině.
Byl večer a už jsme jen čekali na na to až bude správnej čas vlítnout na jeviště. A do téď se na mě Niall ani nepodíval ani se mnou nemluvim. Až teď za mnou přišel. "Liame, jak je na tom Niky?" zeptal se. "Jak myslíš, že na tom je?" zeptal jsem se na oplátku. "Já jen, že jsem viděl to video s tim rozhovorem jak se jí ptali na mě. Je mi jasný, že na tom asi neni nejlíp což?" řekl sklesle. "Kdyby aspoň "neni nejlíp" jí je přímo hrozně a příšerně. Hrozně si to dává za vinu. A já vlastně taky. Kdyby my dva..." Niall mě nenechal domluvit. "Liame, prosím. K tomu se nevracej. Co bylo bylo. Já nežiju minulostí, ale přítomností. Todle byl muj vlastní skrat a ne tvuj či Nikol. Já jsem to teď posral a to dost. Prostě za to mužu já a ne ona." řekl a bylo vidět, že se mu hrnou slzy do očí. "Nialle, nebreč." snažil jsem se ho uklidnit. "Jenže ono to prostě bolí. Já jsem jí podvedl. A když jsem jí viděl v tvý náruči... Prostě to... Bololelo to a moc. Já ne že bych jí to vyčítal nebo tak, ale..... Prostě.... Liame máte teď spolu něco?" vyhrkl mezi vzlyky.
A já byl v koncích. Nečekal jsem, že se zeptá. Fakt, že ne. "Ni já..... " "Jo nebo ne?" dožadoval se smutně odpovědi. "Jo." odpověděl jsem mu. "Dobře. Já... Jsem rád... že je s tebou. Vím, že ty jí neublížíš. Ne jako já. Víc vědět nechci." řekl a začal se uklidňovat. "Faaaajn. Lidi jdem na to..." zařval Louis a přišel ke mě a Niallovi. "V pohodě?" zeptal se Nialla. Ten jen němě kývl. "Budeš s náma mluvit. Že jo? Ne jako minule?" snažil se Louis odlechčit atmosferu. "Jo neboj Louis." řekl a pousmál se. "To jsem rád." zasmál se.
Objali jsme se a šlo se na to. Jak byl Niall smutnej v šatně, tak na podiu si to užíval. Byl stejnej jako Nikol. Všechen vztek dal do práce. Ale užíval si to jen do Little things. Zpívali jsme v pohodě a když měl Hazza solo tak už bylo slyšet, že Niall do toho nedává ten vztek, ale všechen svůj smutek. Řekněme si to narovinu: prostě začal brečet. Okey. Nialle ty nám, ale dáváš zabrat. Když zpíval svoje solo byl naprosto mimo. Šel jsem si tedy sednout k němu, abych ho podpořil. Jasně asi si říkate neni to dobrej nápad. Zrovna já, ale já Nialla znám. Ten jak brečí, tak potřebuje podporu a v tu chvíli je mu jedno kdo to je. A pořád je to muj malej bráška.
Odzpíval jsem s ním solo a na konci jsem řekl: "Jestli se tu rozbrecis, tak já začnou taky a jakmile to uvidí Hazza, bude bulet jako skolacka a začne nás tu všechny objimat a to nechceš!" a on se začal smát. Konečně zase. A byl to i upřímnej smích. Snad mu to vydrží.
Po konzerte nas propustili domu. "Liame?" zastavil mě Niall, když jsem odcházel z šatny."Hmm??" "Já jen... No prostě... Díky za to Little things." řekl. "V pohodě bro. Kdykoli." odpověděl jsem mu. " A děkuji za Niky. Ona si mě nezaslouží. Ma na lepší a to jsi ty." řek sklesle. "Nialle. Popravdě. Jo jsem s Nikol, ale i tak vidím jak se trápí a to hodně. Já s ni jsem, ale v podstatě doufám, že se dáte zase dohromady. Já ji miluju a proto to chci aby jste se k sobě vrátili." řekl jsem mu. Brečel. Naplno se rozbrečel.
"Jsem debil! Nehoraznej vůl! To není ani možný že někdo takovej vůbec existuje! Zab me Liame! Prosim!" řval na celou šatnu a přitom se svalil na zem. Sklonil jsem se k němu a zvedl ho do náruče. "Nialle jiš ty vůbec něco? Jsi hrozně lehkej." zeptal jsem se ho a odpovědí mi bylo záporné zakroucení hlavou. Achjo. Kam jsme se to dostali? Niall, nás slavnej jedlik nejí. Tak to je vrchol. "Nialle měl by si." řekl jsem a položil ho na pohovku co máme v šatně a sedl jsem si k němu. "Liame. Já dělám jednu kravinu za druhou a ty o me stejně staras. A to jsem ublížil Niky. Sakra proč to děláš? Měl by si bejt naštvanej." řekl už klidnějším hlasem. "Protože jsi muj brácha." řekl jsem mu pohladil ho povlasech. "Děkuju! Děkuju ti strašně moc a za všechno." řekl. Byl v podstatě celou dobu hrozně mimo. Tak jsem se rozhodl, že ho odvetu ke mě domu, aby se z toho vyspal a nebyl doma sám...........
OKEY. TO BY JSME MĚLI DALŠÍ KAPITOLKU. DOUFAM, ŽE SE BUDE LÍBIT. PROSÍM VOTE A NĚJAKEJ KOMENT K TOMU!! LOVE YOU! :-*
