Ráno jsem se probudila dřív než Liam. Byl tak moc sladkej, když spal. Chvíli jsem se na něj dívala. Pomalu otevřel oči. "Dobré ráno honey." řekl a dál mi pusu na špičku nosu. "Dobré." odpověděla jsem mu se smutným tonem. "Promiň." začal "jsem hroznej hajzl. Neměl jsem to dělat. Je to hrozně sviňácký." dořekl a posadil se na okraj postele a nohy hodil dolu.
"Neomlouvej se. Ty za to nemůžeš. Já jsem podlehla. Já za to všechno můžu." řekla jsem a doplazila jsem se k Liamovím zádům, objala ho okolo jeho pasu a začala mu dávat motýlí polibky na jeho nahá ramena. Zachvěl se. "Nech toho." řekl. "Proč? Nelíbí se ti to?" zeptala jsem se nechápavě. "Líbí se mi to. Právě že se mi to líbí." řekl a otočil se na mě a podíval se mi smutně do očí. "Ale nemůžu to mít. Ty chodíš s mým nejlepším kamarádem. A to jsem nikdy udělat nechtěl. Pochop to. To co jsme udělali je hnusárna." řekl se zvýšeným hlasem a při poslední větě se prudce zvedl až jsem se lekla. Začala jsem plakat. Jedna slaná kapka za druhou mi stékala po tváři. Liam byl ke mě zády, takže to neviděl. Snažila jsem se nevzlykat, ale neubránila jsem se a propukla v opravdu silný pláč. Jakmile si toho Lee všiml, tak si sedl ke mě a pevně mě přimáčkl ke své hrudi.
"Ššššš, zlato už neplakej. To bude dobrý." řekl mi. "Jdi... Jdi prosím domu." řekla jsem mezi vzlyky. "Zvládneš to tu sama?" zeptal se. "Jo. Zvládnu. Ale už prosím běž." řekla jsem a odtáhla jsem se od něj. "Dneska nemáme zkoušku. Přijdu k vám odpoledne. Tedy pokud nemáte něco vy." dopoověděla jsem ještě mojí myšlenku. "Dobře. Ne, nemáme. Uvidíme se odpoledne." řekl dal mi pusu na čelo a odešel.
*Odpoledne*
Byla jsem plně rozhodnutá co udělám. Když jsem došla ke klukům, patřičně mě přivítali. "Ahoj lásko." přišel ke mě Niall a chtěl mi dát pusu, ale já se odtáhla. "Copak se děje?" zeptal se nechápavě. "Můžeme k tobě do pokoje? Nechci to probírat tady." "Jistě kotě. Pojď." řekl a vydal se ke schodišti. Když byl zády ke mě, já se koukla smutným pohledem na Liama. Ten mi pohled oplatil a Louis, Harry a Zayn nechápavě koukali na celou tu scenu. Vydala jsem se za Niallem.
"Tak copak se děje?" zeptal se Niall, když jsem vešla do jeho pokoje, a posadil se na postel. Já zůstala stát u dveří. "Nialle já se s tebou musím rozejít. A to hned a bez váhání." řekla jsem okamžitě bez nějkých slovních oklik. "Co? To.... To ne! Prosím, to ne! Co jsem udělal špatně? Já to naprávím, prosím nedělej mi to princezno moje! Prosím!" začal vyvádět. "Ne. Nialle! Ty ne. To já. Podvedla jsem tě." řekla jsem zase narovinu. "Kdy?" Zeptal se Niall už klidněji. "Dneska v noci." odpověděla jsem. "A s kym? Znám ho?" začalo to v něm vřít. "Znáš ho až moc dobře." řekla jsem. "Liam! Ten hajzl. To bych do něj neřekl. Jdu ho zabít a to hned." řekl a rozešel se ke dveřím kde jsem stála. "Ne! Nialle. Prosím nech ho být!" začala jsem panikařit. "A proč bych měl?! Uhni mi z cesty!" zařval a doslova mě odhodil ode dveří. Zaječela jsem na celej barák. "Drž hubu! Neječ tady!" zařval a odešel z pokoje. "Nialle!" zařvala jsem. Za chvíli u mě byl Louis a pomáhal mi vstát. "Co se stalo Nikol?" zeptal se vyděšeně. "Jdi za Niallem. On ho zabije!" "Koho zabije?" "Liama." "Co se stalo?" zeptal se znovu. "Já Nialla podvedla. Já se vyspala s Liamem." začala jsem brečet. "No tak, klid. To se spraví." "To to naše přátelství hezky začíná." řekla jsem a pomalu jsem se za pomoci Louího zvedla.
Když jsem došla dolu Liam s Niallem se nehorázně hádali. Řvali po sobě. "Louis, ahoj. Jdu pryč. Už jsem to tu pohnojila dost. Slib mi, že zabráníš tomu, aby se pozabíjeli." "Slibuju." odpověděl a dal mi pusu na čelo a já odešla.
Tak to jsem totálně pos**la. Fakt jo. No nic. Nebudu se s nima vídat. Nemůžu. Už ne. Kromě Zayna. Ten bude hodně s Perrie. Ale to nějak přežiju.
*Další den na zkoušece*
"Ahoj holky." řekla jsem na oko vesele, ale vubec mi vesele nebylo. "Ahoj Niky. Co se včera stalo?" vyvalila na mě Perrie. "Neříkej, že ti to Zayn neřekl." řekla jsem. "Ale jo řekl. Ale chtěla bych to slyšet i od tebe. Opravdu si to udělala?" "Jo udělala. A ani nevíš jak toho lituju. Prostě s nima už nechci mít nic společnýho. Už takle jsem jim ublížila. A to je pořádně ani neznám." "To se ti moc dařit nebude, když k nám bude chodit Zayn." řekla. "Já vím. Já nevím co mam dělat." řekla jsem a svalila jsem se vedle Perrie na pohovku."Neboj, to bude ok." odpověděla mi. "Kež by."
Uplně totálně moc a moc krátká kapitola. Ale aspoň něco. Nejsem s tím uplně spokojená. Snad se polepším. A mám prosbu. Každej kdo si tudle kapitolu přečte tak ať nechá koment. :) Abych věděla kdo to čte. :) Děkuju :) A vote prosím :)
