Zaynův pohled
Šel jsem na zkoušku za svojí myšičkou. Na jednu stranu jsem se těšil na Perrie, ale na druhou stranu jsem se trochu bál, jak to bude s Niky. Jak se bude chovat ke mě? Ale což to, ale Niall mě poprosil, abych si s ní promluvil. Ale už neřekl o čem přesně. Prostě jen řekl, že si s ní mam popovídat. Když mi to říkal, jen jsem přikyvoval.
Vešel jsem do studia. Zrovna zpívala Niky, takže Perrie byla před sklem. "Ahoj kotě." přišel jsem k ní ze zadu, objal jí okolo pasu a hlavu si položil na její rameno. "Ahoj zlato." řekla a usmála se. "Tak jak se chová?" zeptal jsem se a hlavou kývnul k Niky. "Je dost skleslá a je na ní vidět, že toho lituje a že neví co má dělat." odpověděla mi a v mej náruči se otočila čelem ke mě. "Niall mě poprosil, abych si s ní popovídal. Jen tak přátelsky. Ne o tom, ale jen tak. Sice nevím jaký to bude mít smysl, ale tak zkusit to můžu." řekl jsem s úsměvem. "Jo to můžeš, pokud ona bude chtít. Chce vám zmizet všem ze života. Ne odejít ze skupiny, protože jsou nějaký smlouvy a tak vubec, ale chce se vám jako 1D vyhýbat." řekla s povzdechem a Nikol zrovna přišla. "Ahoj." řekla a dál si mě nevšímala. Sedla si na pohovku a dala si sluchátka do uší.
"Ahoj Niky." řekl jsem když jsem si k ní sedl na gauč a vytrhl jí jedno sluchátko z ucha. "Co potřebuješ?" řekla nevšímavě."Nic, jen pokecat." řekl jsem jí. "Takže nic. Tak zase čau." odsekla a chtěla si zase dát sluchátko do ucha. "Ne, Niky prosím." řekl jsem se smutným výrazem a chytl jí ruku se sluchátkem. "Mě se vyhýbat nemusíš. Mě si nic neudělala. Mě do toho nic neni. Já to s tebou nechci řešit. Jen ti chci být oporou a chci aby si věděla, že tu jsem pro tebe jako kámoš. Jako tvoje vrba do který se můžeš kdykoliv s čímkoliv vymluvit." pověděl jsem jí a pustil jí ruku. Koukla se na mě s prázdným výrazem pak se rozbrečela a padla mi okolo krku. Pevně jsem jí objal a ona mi smáčela triko slzami.
"ŠŠŠŠ to bude ok." utěšoval jsem jí. Perrie na nás soucitně koukala. Jsem tak rád, že není tak moc žárlivá. Niky se najednou prudce odtáhla. "Proč?! Proč mi všichni jen říkaj, že to bude dobrý?! Ty, Liam, Perrie! Dobrý to nebude! Jak to muže bejt dobrý?" zařvala až jsem se lekl. "Protože to prostě dobrý bude. Musíš tomu věřit." "Já.... Já udělala kravinu a nevím jak jí napravit." začala znova vzlikat. A mezi vzliky mi sama od sebe začala povídat jak to bylo. Nevěděl jsem to. Jak jsem řekl Nikol, mě do toho nic není, tak jsem se moc nezajímal a nechtěl jsem do toho moc vměšovat, aby si to vyřešili sami. Ale ona se opravdu dost rozpovídala. A přestala i brečet. Za což jsem byl rád. Po chvíli ani nevím jak mi usla na rameni.
"Pezz, co s ní? Mám jí vzbudit?" zeptal jsem se když skončila jejich zkouška. "Zavoláme Nialla. On jí odveze. Protože v tomdle stavu myslim nemůže jít sama." řekla a já přikyvl. Vzal jsem do ruky mobil a vytočill Niallovo číslo. Po pár zazvonění to vzal. "Nialle, vím, že s ní asi nechceš ani mluvit za to co udělala, ale potřebujeme jí odvézt domu. Usla tu a myslíme, že není ve stavu aby někam chodila sama." vychrlil jsem na něj. "A co já s tím?" odsekl. "Jen jestli by si pro ní nepřijel." "A to jí nemůžeš odvézt ty?" "Asi těžško, když nevím kde bydlí." řekl jsem mu a bylo chvíli ticho. "Tak zavolej jejímu miláčkovi!" řekl a típnul to.
Liamovi jsem fakt volat nechtěl. Tak jsem znova zavolal Niallovi. "Nialle prosím." řekl jsem hned jakmile mi to zvedl. "Jo, dobře už jedu." odsel a znova to zavěsil.
Niallův pohled
"Jo, dobře už jedu." řekl jsem Zaynovi a zavěsil jsem. Nasedl jsem do auta a vyrazil do studia. Já Nikol pořád miluju, ale ona asi mě ne. Jsem z toho zmatenej. A proč mi to udělal Liam? Proč? Je to brácha!
"Kde je?" vyhrkl jsem na Zayna okamžitě jak jsem vešel. "Je na gauči a spí. Myslím, že opravdu není schopná jít domu sama. Je na dně Nialle." řekl a já na něj koukal s prázdným výrazem. Po chvíli jsem se otočil a viděl jí ležet tam kde Zayn řekl. Byla jako anděl. Vypadala tak nevinně. Ale opak byl pravdou. Přišel jsem k ní a pohladil jsem jí po tváři. Ani se nepohnula. Nechtěl jsem jí budit, tak jsem jí vzal do náruče a odnesl beze slova do auta. Položil jsem jí na přední sedačku a zapnul pás. Sám jsem si vlezl na místo řidiče a vyjel. Co mám dělat? Mám s ní zůstat přes noc, nebo mám odjet domu? Chci být s ní, ale na druhou stranu tam nechci být za to co mi udělala. Dojel jsem k ní k baráku a chvíli jen tak seděl a koukal na ní. "Co mi to děláš? Sotva se poznáme já se do tebe zamiluju a ty mi zlomíš srdce." zašeptal jsem do prázdna. Vystoupil jsem a chtěl jí odnést nahoru. Ale než jsem stačil obejít auto, už vystupovala sama.
"Nialle, co se dělo? Proč si mě odvezl domu ty?" zeptala se zmateně. "Usnula jsi ve studiu a Zayn mi zavolal, že tě nechce pustit samotnou." odpověděl jsem jí. "Aha. A to musel otravovat tebe? Proč mě nevzbudil a neodvezl mě sám?" "Právě, že tě nechtěl budit, takže....." řekl jsem a ona přikývla. Rozešla se ke dveřím. Šel jsem jít za ní, ale ona se otočila. "Stůj! Nikam nechoď. Už sem ti ublížila dost. Nechci ti ublížit víc. Už ne! Na to tě moc miluju!" řekla a vyhrkli jí slzy z očí. "Miluješ?" zašeptal jsem směrem k ní. "Jo, miluju, ale asi jsem kazisvět nejvyššího kalibru. Sbohem Nialle." řekla a vešla do baráku. Já tam asi tak ještě 10 minut stál. Pak jsem jel domů.
"Tak jak je jí? Je v pohodě?" zeptal se Zayn, když jsem vešel do vily. "Jo, je v pohodě. Jen už mě nechce ani vidět." "To půjde asi těžko. Zítra mají holky vystoupení a my máme jít jako hosti." "Cože?" vyhrkl jsem ze sebe. "Jojo, už je to tak." řekl a já jen nevěřícně na něj koukal. Tak to bude ještě vostrý. Jsem fakt zvědavej jak to zvládneme. *"Na to tě moc miluju!"* zněla mi její slova v hlavě. Měl bych jí odpustit. Asi to neudělala schválně. Prostě se jen nechala unést. Navíc Liam byl opilej. Promluvím si s ní o tom zítra.
Tak jo. Další kapitola je na světě. Je to v celku o ničem. Ale i tak doufám, že se líbí. A chci vaše názory. Jak to bude dál? Co myslíte?
Jinak na boku je video s písničkou, kterou jsem poslouchala, když jsem tuto kapitolu psala. :) Miluju vás :)
