Můj svět se hroutí, propadá se do nekonečných, temných hlubin kruté reality. Žil jsem svůj sen i sen mnoha jiných a svojí vlastní hloupostí ho proměnil v noční můru. Přál jsem si být zpěvákem, přál jsem si stát ve světle reflektorů a pociťovat adrenalin, způsobený bouřlivým potleskem, proudící v mých žilách. Mé přáni se vyplnilo, bylo mi dáno mnohem víc, než o co jsem žádal a já začal být chamtivý.
Sníval jsem o lásce. O skutečné, čisté lásce. V mých představách jsem vídal dívku se zářivým úsměvem, který byl věnován jen a pouze mě. Držela moji ruku, tak lehce, že jsem to téměř necítil, bylo to jako dotek motýlích křídel. Tak křehká a zranitelná byla. Trvalo to dlouho, tolik probdělých nocí, strávených v prázdné, chladné posteli, ale mé představy se nakonec naplnily a to ve chvíli, kdy do mého života způsobila ona.
Dělala ze mě lepšího člověka, aniž by to tušila. Dávala mi vše, po čem jsem tak prahl, svoji lásku, své úsměvy, své doteky. Každičký detail, který jsem si u své princezny vysnil ona měla, přesto mi to nestačilo.
S cizí dívkou v cizí posteli s vysokou hladinou alkoholu v krvi. Tak vypadala má předešlá noc. Měl jsem být rytířem na bílém koni, měl jsem pro ni být vším tím, co potřebovala a co si zasloužila, ale zvoral jsem to nehorázným způsobem. Odpustí mi někdy? Ne, neměla by to dělat, nic takového si nezasloužím.
Lituji toho? Kdo by nelitoval chvíle, kdy zničil anděla a utrhal mu křídla? Samozřejmě, že jsem litoval. Vidět ji v Liamově náruči byl přiměřený trest za to, co jsem provedl, nebo snad ne? Ne, byl to příliš mírný rozsudek. Uvnitř mě planul neuhasitelný žár, vztek směřovaný na mou osobu. Bezmoc se vkrádala do mé hlavy i do mého srdce. Nemohu to tak nechat, ale co dělat? Na koho se obrátit? Jak získat zpátky srdce, které jsem zlomil a pošlapal svoji sobeckostí?
Druhá polovina hned teď!! :) Je od Navitty :) Děkuju lásko!! :) Je to dokonalý!! :) Miluju tě!! :)
