Pohled Nikol
Byla jsem zdrcená z toho co se stalo. Když jsem viděla, jak se Niall hroutil a panikařil, ničilo mě to. I tak jsem musela odejít. Miluju ho. A neodešla jsem kvuli němu, ale kvuli Liamovi. S jediným s kým se budu stýkat bude Zayn.
Byl další den a já zase zkoušela s holkama. A zase přišel Zayn.
"Ahoj, Zayne. Ahoj holky." řekla jsem s mírným úsměvem. "Nikol, mužu s tebou mluvit?" jen jsem přikývla a za jsem vyšla na chodbu. "Nikol co si to provedla? Zrovna jste s Niallem oznámili, že jste spolu, tak mu zase odejdeš?" "Zayne, já... Za to může Liam. To co mi řekl minulou noc když byl opilej... To, že mě Niall mlátí a tak.... Nic z toho neni pravda...." začala jsem zase vzlykat. "Nikol, Niall pořád jen brečí a neni k utišení, nemluví a co je nejhorší nejí. A když na něj Liam jen promluví tak máme co dělat, aby mu Niall nedal přes hubu. Jak dlouho hodláš bejt pryč? Pryč od něj?" zeptal se. "Já nevím. Taky bez Nialla dlouho nevydržim. Zayne já opravdu nevím. Prosím tě pozdravuj ode mě Nialla a vyřiď mu, že ho miluju! A že se mu vrátím hned jak to budu mít všechno srovnaný v hlavě." řekla jsem a Zayn přikývl.
Dál už jsme spolu nemluvili. Jen a jen jsme zkoušeli a nahrávali.
Pohled Zayna
Po jejich zkoušce jsem šel okamžitě domu. "Kluci jsem doma." zakřičel jsem. Nikdo se mi neozval. Tak jsem šel za Niallem do pokoje. Ležel zachumlanej v peřinách. "Nialle?" oslovil jsem ho tiše. Otočil se na mě, ale nic neřekl. Sedl jsem si na kraj postele k němu. "Nialle, mám tě pozdravovat od Nikol a vyřídit, že tě miluje a že se ti brzo vrátí. " řekl jsem. Pořád na mě jen němě koukal. Byl to pohled bez výrazu. Ničilo mě jak jsem ho takle viděl. "Chlape, už se vschop. Nemužeš bejt takle pořád." řekl jsem. Zase nic neřekl. Jen prostě mlčel. Bylo mi ho líto.
Šel jsem zase dolu do obýváku a pustil si televizi. Kde sakra všichni jsou? A proč tu nechali Nialla samotnýho? Sakra maj rozum? Z mého přemýšlení mě vyrušilo šlapaní bosých nohou na schodech. "Nialle?" zavolal jsem. Po chvíli přišel do obýváku a sedl si ke mě. "Nialle. No tak prosím klid. Už to bude dobrý. Slibuju!" "Věřím ti Zayne." řekl mi dost chraplavým hlasem a schoulil se mi do náručí. Promluvil. Konečně. Pevně jsem ho stiskl k sobě a jemně ho kolíbal. Jako malý dítě. "Nialle dej se do hromady. Zejtra máme konzert. Musíš to zvládnout." řekl jsem mu. "Já vím Zayne." řekl pořád s chraplákem. Usli jsme tam.
Probudilo mě až když někdo bouchl vchodovými dveřmi. Niall mi spal na hrudi. Pomalu abych ho nevzbudil a vymanil jsem se z pod něj. Šel jsem do chodby. Byli tam kluci. No kdo jinej. "Jste magoři?" vyjel jsem na ně místo pozdravu. "Co?" zeptal se překvapeně Harry. "Ty se ještě ptáš? A to že jste tu nechali Nialla samotnýho ti divný něpřijde, že ne?" pokračoval jsem ve stejně naštveným tónu. "Nechtěl s náma na večeři." oponoval mi Louis. "Sakra viděli jste v jakym je stavu? Jste si vědomí toho, že on nemůže bejt doma sám? Fakt nemáte rozum." řekl jsem a odešel jsem zase za Niallem.
Ten už se sice vzbudil, ale pořád ležel a byl jak bez života a z očí mu tekli slzy. "Nialle, no tak." přišel jsem ke gauči a klekl jsem si k němu. "Zayne, já na to nemám. Nemám na nic bez ní." řekl pořád chraplákem, ale už trošku hlas tam byl. "Jééé, Niall nám konečně po pár hodinách promluvil." Přiřítil se Hazz. "Harry! Buď už zticha!" zařval jsem na něj. Sakra proč musim všechno řešit já? "Zayne, řekni jim ať jdou pryč." řekl a já nechápal proč to po mě vzkazuje, když jsou vedle. "Zlato, já tě odvedu nahoru do pokoje." jen přikývl a pomalu vstával a já ho podpíral. "Nialle prosimtě, proč s nima nechceš mluvit a se mnou jo?" zeptal jsem se, když jsem s ním přišel do pokoje. "Protože jsi jedinej komu věřim." řekl a já zalapal po dechu. "Nialle jim taky mužeš věřit." "Ne ne ne. Já nemužu." řekl a začal zase panikařit. "Ne. Nialle prosím klid." "Dobře." zase sklidnil. "Buděš schopnej zejtra na ten konzert?" zeptal jsem se. "Jo budu. Dám se dohromady. Ale prosím stůj při mě!" řekl. "Dobře. Budu u tebe stát! Slibuju, že tě neopustím." řekl jsem mu.
Take zdrcenýho jsem ho ještě neviděl. To musí přestat. Udělal jsem to co se udělat musel.....
