Sukuba: Mrcha z podsvětí

#Zvadlá růže, levná čokoláda a krabička cigaret-Valentýnska povídka

Oficialně zvřejněná sbírka povídek na tému Valentýn. Specialní kapitola.

Stála jsem před zrcadlem a nakrucovala se ze všech strán. Tmavěmodré nové džíny mě dřely na bocích. Zas jsem přibrala, povzdechla jsem si a zhodila ze sebe světle ružové tílko které jen podporovalo špeky co mi protíkali přes kraj ryflí. Vybrala jsem z kopy čistého oblečení tmavě zelené triko které mě splývalo přes boky. Ulevně jsem si vydechla a ještě jednou se skontrolovala jestli někde netrčí nějaký faldík.

Dnešek se prostě musel povést. Vše musí být dokonalé, pokud ne dopadne to celé katastrofou. Dnes je svatého Valentýna a můj přítel si mě pozval na rande. Neskutečně se na něj těším. Je to vlasně můj první valentýn s klukem. S Matthewem nejsem spolu dlouho a vlasně on se ani tak o mě nezajimá jak bych chtěla. Ze začátku jsem ani nechtěla veřit že zrovna on chce být se mnou.

Přišlo mi to jako vtip. Oblibenec celé ženské populace školy s atletickou postavou a skončí s obtloustlou knihomolkou která se zajimá jen o historií a ne o modní trendy. I když mám kamarádku, která mi pomohla zbavit se těch neskutečných jebaků i přesto jsem to do ted nechápala.

Procitla jsem ze svého rozjímaní před zrcadlem a mrkla na hodinky. Sakra. Pokud si nepohnu, budu mít zpoždění. Popadla jsem nacpanou kabelku a zběhla schody do chodby. Nazula jsem si boty a popadla bundu. V rychlosti jsem zachytila do ruky šál a ledabyle omotala kolem krku. Ještě jeden pohled do zrcadla a už jsem zamykala dům.

Mám být za patnáct minut v parku, kde se máme potkat. Bud poběžím a stihnu to na čas, ale dojdu tam jak spocená čarodějnice nebo půjdu normalním tempem a budu meškat. Nakonec jsem se rozhodla pro zlatou střednou cestu. Zvládnout dojít na čas a nespotit se jak čuně. Procházela jsem ulicemi a pozorovala valentýnsky ozdobené kavárny. I když jsem pokrytecky každý rok nadávala na tento americký svátek, tajně jsem vždy v srdci doufala, že se najde někdo, kdo mě pozve do takové kavárny a stravime tam krasné odpoledne.

Došla jsem do parku akurát včas. Nemeškala jsem a dokonce jsem nebyla ani zpocená. Nebýt park plný předvedu vítězný taneček. Posadila jsem se teda na lavičku a čekala na Mattewa. Nervózně jsem si podupkávala nohou a pozorovala okolí kde by se mohl objevit. Bude moc trapné, když bych se mu hned hodila kolem krku? Ježiši nemůžu se chovat jak pojašená puberťačka v říji. Jenže i po nějaké době přemitaní nad tím jaké by bylo vhodné přivitaní na našem první oficialním rande jsem nepřišla na řešení.

Automaticky jsem koukla na mobil, jestli mi někdo nepsal a zamračila jsem se nad hodinami. Už měl čtvrt hodiny zpoždění. Frustrovaně jsem se opřela o lavičku a začínala sem být ještě nervoznější. Jestli se mu něco stalo nebo na mě zapoměl. Poslední myšlenku jsem zahnala uplně do kouta mysle a snažila jsem se nějak si zkrátit čekaní hraním her na mobil.

Ale když už ani po dalších 10 levlech Angry Brids se neukazoval tak jsem jednoducho vytočila jeho číslo. Asi po pěti zazvoněních to zvedl. „Halo?" ozvalo se mi do telefonu a ja jsem v dalce slyšela smích. Zarazila jsem se a ještě jednou koukla na displej, jestli jsem vytočila spravné číslo. „Halo?" ozvalo se po druhé a já jsem si nervozně zakašlala.

„Ahoj Matthewe, já jen že jsme byli domluvení, že se potkáme v parku a čekám tu na tebe už nějakou dobu. Tak jsem jen chtěla vedět jestli se opozdíš nebo ti do toho něco vlezlo." Nervozně jsem se zeptala a žmoulala jsem okraj bundy. V telefonu se rozhostilo ticho, které nasledovalo mumlaní. Mračila jsem se čím dal víc a přemyšlela co to má znamenat.

„Jo jo Sáro. Už jsem na cestě jen jsem se trošku zdržel. Tak za deset minut tam budu." Řekl mi a mě se celkem v tu chvýli ulevilo. Přece jenom v tajném koutu mé duše jsem se bála že to je nějaký krutý žert na mou osobu. Hodně lidí si rádo ze mě ve škole dělalo žerty, ale Mattovi jsem už tak nějak veřila. Jenže starého psa novým kouskům nenaučíš, takže jsem opět čekala ránu.