Sukuba: Mrcha z podsvětí

Kapitola číslo 9

Opoždeně témeř po 20 dnech ale přece. Pokusila jsem se trošku víc přibližit Sárinu minulost a doufám že si to prožijete zároven s ní. Takže nemám k tomu co víc říct jen, děkuji za vaši podporu a přeji přijemné čtení.

Stála jsem opřená o rám okna a v rukách držela hrníček s kávou. Tekutina uvnitř už dávno vychladla a nezahřívala moje prsty, ale přesto jsem se nemohla pohledem odtrhnout od té krásy města. A ještě jsem přemýšlela. Jak jsem se zvládla do toho všeho, tak rychle namočit a ani nebojovat.

Poté co jsem podepsala smlouvu, se Drake někam zdekoval, že potřebuje ty papíry založit a že přijde tak za hodinu, že mám na něj počkat. Ukázala jsem mu křečovitý úsměv a řekla, že to je v pořádku. Po chvíli nudy jsem si objednala u sekretářky kávu a teď pořád stojím tady a pozoruji tohle prokleté město.

Kolik vůbec muže být tady prokletých lidí? Nezaleží, jestli pekelných nebo nebeských, všichni mi přijdou prokletí, věčným životem. A já si už zvolila stranu, bez rozmyšlení jako vystrašené káčátko jsem podepsala smlouvu, která mě má chránit, ale i využívat. Nejvíc se bojím toho, že se to dozví Edmund a řekne, že to byla blbost, že mi mohl pomoct i on. Proč mu vůbec věřím? Ale on mi vlastně pomáhá od začátku, tak proč vlastně ne.

Mračila jsem se na vlastní odraz ve skle a přemýšlela o tom, komu bude výhodnější mě zneužít pro svůj vyšší účel. Nevím, komu věřit a vlastně, jestli chci vůbec věřit jednomu z nich. S povzdechem jsem si usrkla studené kávy a opřela čelo o studené sklo. Proč se zrovna musel podělat život mě. S prací jsem byla spokojená a ani moje postava mi už nějak nevadila, prostě jsem si časem zvykla. Šikana na střední škole člověka naučí se zocelit a mě moc nedávali na výběr tím neustálým ponižováním.

Musela jsem jim ukázat, že jsem silná a nenechám se zlomit a teď byl ten samý okamžik. Abych se projevila jako silná žena, která to zvládne. Když jsem byla v posledním ročníku, tak jsem překonala i Mathewa. Bože, to byl ale idiot. Trpce jsem se zasmála nad vlastní pošetilostí, že jsem si tehdy mohla myslet, že mě miluje a jak mě jen využil.

Prudce jsem odstoupila od okna a zahleděla se na svůj odraz. Nebudu na to myslet. Zakázala jsem si to. Udělala jsem tehdy chybu a tentokrát ji neudělám, znovu. Sladké řečičky Drakea mě nezlomí ani neobměkčí a ani Edmundova přehnaná péče. Zvládnu to sama, nejspíš.

Bouchli dveře a já se s leknutím otočila, až mi vypadl hrnek s kávou a celá jsem se polila. Mezi dveřmi stál Drake a upíral na mě své šedé oči.

„To mi je nadělení. Zavolám Cecile, aby to uklidila." Zrudla jsem až ke kořínkům vlasů a obešla louži, co jsem způsobila. „Je skvělé, že jsi mi neodešla. Půjdem do jednoho menšího klubu, mám tam schůzku a většinou beru sebou nějakou sukubu, nebo démonku, a tak jdeš se mnou," mrknul na mě a začal si seřazovat nějaké papíry na stole.

„No, dobře, ale musím se jít převlíct a říct mamce, že přijdu až později." Drake po mě hodil pohled a pokračoval ve skládání papírů.

„Tak se převleč a zavolej ji," pohodil hlavou směrem k telefonu. Nervózně jsem přešlápla na místě.

„Ale já se nemám do čeho převlíct," nejistě jsem pípla. Drake si promnul čelo a zahleděl se na mě.

„Seš sukuba," řekl, jak kdyby to bylo nad slunce jasné. „Zaměř se na to, co si chceš obléct a prostě to budeš mít na sobě, a udělej si něco s vlasy, ať je máš rozpuštěné." A dál mi nevěnoval ani pohled.

Rozpačitě jsem si mnula ruce a zavřela oči. Říkal, že jdeme do baru, tak jsem si začala představovat, jak mám na sobě jeden z těch oblečků, co mi navrhla Adelynn. Černé boty na podpatku se šněrováním po kolena a v půli stehen začínající černé šaty bez ramínek s červeným pruhem vepředu. Představovala jsem si, jak mi vlasy padají na ramena v jemných vlnách a rty se mě třpytí červeným leskem a oči mám orámované černou linkou.