Sukuba: Mrcha z podsvětí

Kapitola číslo 8

Po delší odmlce další díl. Omlouvám se ale skrátila jsem to z týdne medzi povídkami na 4 dny pokrok!  Zase začiná lézt na mě chřipajzna a k tomu se vše bortí. Ale svoje výlevy si nechám.

Kapitolu věnuji všem co se do srdíčka dostala Sára. Upřímně je to jedna z mých nejoblibenější postav které jsem vytvořila hlavně protože se podobá na moji první hrdinku Agátu.

Uraženě jsem seděla u stolu v jedné z těch drahých restaurací a pozorovala jak moje mamka zbožně hledí na Drakea. Ten chrlil šarm na všechny strany. Když k nám došla servírka, abychom si mohli objednat tak se málem skácela k zemi, když ji věnoval jeden s těch svých dech beroucích úsměvů.

Podezíravě jsem si ho měřila a rýpala se ve svém jídle. Mamka mu celou dobu visela na rtech a zpovídala ho, co to šlo. Ale kvůli ní jsem se dozvěděla, že má dvě vysoké školy a podniká ve městě téměř ve všem. Ani jsem se nenadala a přišla otázka, kde jsme se poznali. Bohužel mamka mi nemínila nic dát zadarmo a ta otázka směrovala na mě.

Párkrát jsem zamrkala a trošku vykolejeně na ni hleděla. „No, víš, mami, jak dělám v tom muzeu, tak tady Drake se rozhodl financovat naši příští cestu do Chille.“ Drake mi přikyvoval.

„To je pravda paní Kinclová díky vaší dceři jsem se rozhodl financovat trochu tuhle expedici a zase na oplátku mám to, že se jí zúčastním v té nejlepší společnosti.“ Zrovna jsem se chtěla napít, tak mi zaskočila voda.

„Kam že jedeš?“ mírně hystericky jsem zatáhla a hleděla na něj. „Ne, ty nikam nejedeš,“ řekla jsem narovinu a s překříženýma rukama jsem se opřela do židle.

„Sáro! Měla by si být ráda, že se svým přítelem můžeš strávit čas a ještě k tomu v tropickém Chille!“ okřikla mě máma a přesunula svůj pohled na Drakea. „Omlouvám se, ale takhle jsem ji nevychovala,“ smutně prohodila.

Protočila jsem očima a mrzutě dojedla ten zbytek jídla.

„Paní Kinclová, nemáte se za co omlouvat. Sára umí být někdy nevrlá a nepříjemná, ale zase má nádhernou duši, která by donutila i ďábla si ji všimnout,“ teatrálně prohodil a mě zamrazilo na místě. Já jsem donutila ďábla, abych si mě všiml? Co mi zas neřekli? Drake se na mě zářivě usmíval a já jsem se čím dál víc mračila. Budu si muset nějak zařídit, aby se mnou mluvil a vysvětlil mi to.

Zbytek oběda jsem se je snažila ignorovat, protože pořád se bavili o něm. O jeho práci, o tom co studoval, všude Drake. Celkem se mi ulevilo, když jsme zastavili před naším domem. Drake se naklonil k mé mámě a galantně ji políbil na hřbet ruky.

„Camillo, bude ti vadit, kdybych si dnes na zbytek dne půjčil tvoji dceru?“ Vyjukaně jsem hleděla na oba. Kdy si potykali? Něco mi ušlo. Moje mamka jen mávla rukou a už byla venku z auta a než jsem stihla protestovat, už jsme jeli pryč.

Zabodla jsem svůj naštvaný pohled do Drakea.

„Co to má k sakru být?“ vyštěkla jsem na něj. Poposedl si blíž ke mně a upřel na mě ty své stříbrné oči. Měla jsem pocit, jak kdyby to bylo plavoucí stříbro, ještě jednou jsem zamrkala, ale zas to byli jen šedé oči.

„Víš, Sáro,“ zavrněl jemně a projel mi rukou po paži, „myslím si, že je hodně věcí, které bychom měli probrat sami dva.“ Zhypnotizovaně jsem mu hleděla do očí a přikyvovala zároveň s ním. Všimla jsem si, jak si jazykem navlhčil rty, a mě vyschlo v puse.

Sklonil se ke mně a naše rty se propojily. Byl to jen letmý dotek a pak se ode mě odtáhnul. Seděla jsem jak přikovaná a tep mi bušil v uších. Rozšířenýma očima jsem ho sledovala. Natáhnul ke mně