Sukuba: Mrcha z podsvětí

Epilog

A je konec. Tímto chci poděkovat všem, atd... více se rozpíšu dole nech vás nezdržuji od čtení.

Sluneční světlo se odráží od mých nových brýlí, přes které pozoruji blížícího se Nephila. Modré bermudy mu sluší stejně jak opálení, v rukách nese dva drinky, po kterých stékají pramínky vody, jak se sráží to studené pití s horkým vzduchem. Natažená na lehátku v bikinách si užívám tropického počasí.

Už jsou to tři týdny, co jsem opustila rušné město, práci, všechno a všechny. Stačilo pár telefonů a vše bylo vyřízené, mámě jsem řekla že si jdu trošku užít cestovaní, jelikož potřebuji práci v pauzu. Šéfovi jsem po dvou minutách třískla telefonem a poslala do háje. Nejhorší byl telefonát s Adelynn. Vysvětlit ji proč jsem to udělala, ale nakonec mě pochopila a podpořila. Slíbila, že ani Drakeovi a ani Edmunodvi nic neřekne.

Joshua si přisedl na vedlejší lehátko a podal mi drink. „Netušil jsem, že ti změna prostředí až natolik prospěje." Místo odpovědi jsem se na něj uculila a všímala jsi, jak pohledem zkoumá moje tělo.

„Zaujmulo tě něco?" pobaveně se zeptala, obzvlášť když máme společný pokoj a snad není věc, kterou by neviděl. Poprvé když mi vlítl do koupelny jsem ani na chvilku nezaváhala a svoje tělo proměnila na pěkně obtloustlou skoro sto třiceti kilovou holku. Čtyři dny po mě prskal, že prej kvůli takové ohavnosti nemůže spát.

„Zdáš se mi jiná, jak kdybys zářila." Zamyšleně zkonstatoval a já se tomu musela zasmát. Prstem jsem mu naznačila, aby se ke mně naklonil. Ukázala jsem směrem za něj.

„Vidíš toho pikolíka?" zeptala jsem se a on přikývnul. „Tak včera když jsi meškal na naši večeři, jsem si s ním pěkně zašoustala." Hrdě jsem řekla a on na mě chvíli nevěřícně zíral, než se mu po tváři rozlil spokojený výraz.

„Slečno Kinclová, mám pocit, že mám na vás velice neblahý vliv." Rejpnul si do mě a já ho pleskla po ruce.

„Nepovídej. Radši mě natři, než se spálím." Hodila jsem po něm krém a on ho stihl v letu zachytit.

„A i pod plavkami?" laškovně se zeptal a já protočila očima, lehla jsem si na břicho a chvíli na to ucítila na svém těle jeho ruky. Opatrně mi rozvázal plavky a na horké záda mi vyšplíchal trochu celkem studeného opalovacího krému.

„Míváš kouzelné nápady." Zabručela jsem do osušky, co jsem měla pod hlavou. Nad mými zády se ozýval smích.

„Jak tě to napadlo, že půjde na Bali?" zeptala jsem se a natočila hlavu tak abych na něj viděla. Všimla jsem si jak pokrčil rameny.

„Příště můžeme klidně do Norska, je tam nádherná polární zář, když tam jedeš ve správném období." Zasněně mluvil a já si sama sebe představovala, jak sedím zabalená v teplém oblečení a opírám si hlavu o jeho rameno, hledíme na barvenou zář linoucí se po obloze a je nám stejně skvěle jak tady v tropech.

„A co Benátky?" otázala jsem se zvědavě, a on jen přikývnul.

„Můžeme, kam jen budeš chtít, říkám ti to pokaždé." Starostlivě mi řekl a lehl si na vedlejší lehátko tak aby na mě viděl.

„Co když mě to jednou omrzí? To cestovaní a všechno kolem." Zamyšleně jsem vyslovila věc, která mě trápila už od začátku.

„Tak přestaneme cestovat." Jednoduše odpověděl.

„Ale co pak?" naléhala jsem dál

„Pak budeme dělat cokoliv budeš chtít. Můžeš se kdykoliv vrátit do toho svého stereotypu."

Zavrtěla jsem hlavou a natáhla se pro knížku vedle lehátka. „To radši to Norsko." Řekla jsem kysele a nalistovala si knihu tam, kde jsem skončila. Znovu jsem na něj pohlédla, jenže on upíral oči někam jinam. „Co je?" zeptala jsem se, když ze mě nespouštěl oči.

„Trčí ti prso." Pobaveně mi ukázal a já hned do ruky nabrala hrst písku a hodila ho po něm. Jenže co čert nechtěl. Popadl moji studenou limonádu, naplněnou ledem a vylil mi ji na rozpálené záda. Okamžitě jsem vyjekla a vyskočila na nohy. Kouzlem jsem si zavázala plavky a skočila na něj s tím, že ho utluču k smrti.

Oba jsme se váleli v písku a chechtali se jak dva pomatenci.

Nebyl to špatný risk. Letět s ním do neznáma, za dobrodružstvím, za životem. Bavím se, dokud nepřestanu tak s ním budu cárat po světě a zkoušet nové věci.

Je to tak, je konec tohto příběhu. Možná jste si někdo na fb všimli pár mých emočních výkivů ale i přesto jsem celkem spokojená s příběhem. Hodně lidí mi psalo, že je ten příběh sklamal. Bohužel mě ne, nebyl můj původní záměr se rozepisovat o sexu a takových věcech. Nikdy jsem a takové díla nebyla a ani mi nějak nejdou psát. Chtěla jsem spíš vykreslit hlavní postavu, o její zmeně z šedé myšky na sebevědomou dračici. A myslím si že se mi to celkem povedlo, nevím.

Chci poděkovat všem ale uplně všem. Jak různým korektorkám, tak babám co mi jsou ochotné ve dvě ráno říct Ebino je to totální hovadina. Tak lidem co mě tady podporují, davají votes, píšou svoje teorie, projeví se a řeknou mi co se jim libí a co ne.

Jsem ráda že jsem to dopsala a tento příběh mě moc bavil, a snad i vás.

A co víte? Možná někdy v daleké budoucnosti se do něj pustím znovu. Jenže to je ještě ve hvězdách.