Sukuba: Mrcha z podsvětí

Kapitola číslo 14

Máme tady další kapitolu, pomalu finišujeme. Čeká nás pár zlomových bodů a zavěřečné rozhřešení. Snad se vám povídka libí a možná bude druhá kniha ale to teď předbihám. Užijte si čtení, a omlouvám s eza hluchou pauzu ale nestihla jsem ju sem dát před dovolenou.

Proběhla jsem kolem vrátnice v muzeu a už teď jsem věděla, že meškám. Fuňěla jsem jak parní lokomotiva protože jsem byla ve svém původním těle, lil ze mě pot a cítila jsem zpocené kola pod pažemi. Vyšlapat do druhého patra nebyla žádná sranda a tak, když jsem zapadla do své kanceláře, jsem úlevně oddychla.

Takhle to vážně nejde, zamračila jsem se na svůj odraz v zrcadle a ubrala si pár kilo. Vypadala jsem o něco líp, ale nemohla jsem udělat razantní změnu se svým zevnějškem, jinak by se okolí příliš vyptávalo. Ozvalo se razantní zaklepaní na mé dveře a já zakřičela dále. Díky svým novým schopnostem jsem už byla převlečená a dokonce ani ze mě nestékal pot, bylo to velice příjemné.

Dovnitř vešla Colette a v rukou měla štosy papírů, nejprve se zarazila a prohlížela si mě ale nakonec poskládala lejstra na můj stůl. „Donesla jsem něco na podpis ohledně té expedice a pak ti mám vzkázat, že Al chce s tebou něco probrat a poté je tvoje účast povinná na pracovním obědě se sponzory." Když mluvila tak nahlížela do rozvrhu, co měla připlý na deskách.

„Jo a mam pro tebe rozpis na tento týden, máš tam docela dost akcí, na které si byla vyžádána, ale to celé s tebou projde Al." S tím se zvrtla ke dveřím.

„Colette, děkuji." Křikla jsem za ní, ale ona se už vytratila ke dveřím. Zasedla jsem teda ke stolu a začla vyplňovat další a další formuláře ohledně expedice. Od zdravotních lejster až po rutinní papíry, které se prostě vyplnit museli. Asi hodinku jsem si lámala hlavu nad harmonogramem pro expedici, když mi padl pohled na jiný harmonogram a to můj pro tento týden a dokonce i ten příští.

Překvapeně jsem zalapala po dechu, když jsem očima projížděla časové kolonky a nevěřícně kroutila hlavou. Čekají mě minimálně dva pracovní obědy, pak meeting ohledně expedice aby se tam domluvil harmonogram, zahájení nové výstavy o které jsem do teď nevěděla a dokonce mě šoupli jako zástupce muzea pro charitativní ples co se koná v pátek. V sobotu mě čeká reorganizace celého patra a v pondělí sanitární den a pak další inventura?

Popadla jsem harmonogram a vybrala se rovnou do Alove kanceláře. Dvakrát jsem zabouchala na dveře a pak nekráčela dovnitř, abych mu hodila harmonogram přímo na stůl. „Tohle nejde!" překvapeně se na mě kouknul a vzal si papíry před sebe. Párkrát je prolítl očima a pak je položil zpátky, opřel se do křesla a založil si ruce na hrudi. „Proč ne? Jsi za to placená."

„Doby kdy jsem dělala sanitární dny a inventury mám už dávno za sebou, a domluvili jsme se že na společenské akce v rámci muzea nemusím. Vždy jsem měla na starosti jen zahajovačky a nové výstavy a organizovaní." Rozzlobeně jsem mu připomněla naši dohodu spřed dvou let, když mě povýšil a přijmul jiné lidi na tyhle drobné věci.

„Časy se mění. Pokud stojíš o tu výpravu tak to musíš zvládnout, jestli to nebude hotové, pro tebe se ta akce tím pádem nekoná." Zkonstatoval a natáhl ruku s harmonogramem zpátky ke mně. „Nebo támhle jsou dveře a můžeš jít jestli se ti něco nelibí. Naštvaně jsem zaprskala a vydrapla mu papíry z ruky. Bručící jsem chtěla odejít, když mě zastavil.

„Tam jsou dvě složky, jedna je ohledně čtvrteční výstavy. Potřebuji, aby ses domluvila s tím nezávislým fotografem a pak v té druhé je o reorganizaci patra. Řeknu Colette, aby ti donesla ještě podklady k tomu plesu a zbytku týdne." Zamumlala jsem něco jako fajn a vybrala se s dalšími dvěma šanony na odchod. Tohle celé dopadne fiaskem a pojedu leda tak do háje a ne na expedici, zajímalo by mě, jestli jsem si to pokazila tím minulým týdnem, jak jsem se nasocnila do té expedice.