Sukuba: Mrcha z podsvětí

Kapitola číslo 1

Děkuji za skvělé ohlasy ohledně nové povídky. Doufám že tuhle dívenku si zamilujete stejně jak ty dvě předchozí. Užijte si čtení.

Kráčela jsem po ulici a všude vládlo ticho až na pár aut co kolem projeli. Do restaurace kde jsem se měla potkat s Connie a s její bandou to byl kousek tak jsem se neobtěžovala s voláním taxíku. Po dalších dvou ulicích jsem se vynořila před řeckou restaurací. Vevnitř jsem podala číšníkovi kabát a ten mě nasměroval do soukromého salónku.

Vevnitř to bylo už v plném proudu. Connie seděla v čele stolu a celý sůl se smál. Zaslechla jsem větu, ten John ho měl jak kládu. Otřásla jsem se a nasadila falešný úsměv.

„Čau holky,“ sborově jsem je pozdravila a od stolu se ozvalo mumlání pozdravů. Koukám, že se na mě všichni těšili. Trpce jsem si pomyslela, ale to už se ke mně hnala Connie a mačkala mě v náručí. „Jsem tak ráda že jsi dorazila.“ Byla mírně rudá ve tváři a oči se jí už leskly. Měla na sobě zlaté minišatičky a vysoké podpatky. A co jsem si vlastně prohlídla zbytek tak byli na tom podobně. Jenom já jsem zase byla tele v riflích, tílku a balerínách.

Už jsem říkala, jak se tyhle oslavy přeceňují? Sedla jsem si na poslední volné místo a objednala si u číšníka. Dala jsem si pěkné kuřecí medailonky se sýrem a brambory s anglickou slaninou. Pár uchechtnutí od stolu mi neušlo.

„Sara, jak si to můžeš dát? Tolik tuku?“ pohoršeně se ozvala bruneta naproti mně a ještě k tomu pokračovala, „Jako pochopila bych, kdybys byla vdaná a měla děti.“ Pár se jich na tom zasmálo a já jsem zamračeně stáhla obočí.

„A to jako myslíš jak?“ zamručela jsem.

Pohodila ke mně jiná nedbale rukou.

„Však víš. Vzhledem k tvojí postavě.“ Začala jsem rudnout, a kdyby se do toho nevložila Connie tak asi zdrhnu na záchod. Nenechám se urážet od kravek, co se cpou vatou. Všem nám donesli jídlo. Samozřejmě samé saláty až na mě. Hold nejsem perfektní. Neumřu hlady kvůli tomu co si o mě jiní myslí. Vřava se tak celkově utišila. Pak přišli na radu dárky pro nevěstu. Většina bylo různé rajcovní prádlo a erotické balíčky. Já jsem jí dala kuchařskou knihu pro rodinu. Samozřejmě celá parta to vzala jak vtip.

Že prej má bohatého chlapa, proč by měla vařit. Čím dál mě ty jejich komentáře začaly štvát. A hlavně čím víc byli opilejší, tak byli urýpanější. Bylo mi to velice nepříjemné. Už se mi dlouho nestalo, že by byl na mě někdo takhle vyloženě hnusný. Connie byla vždy moje dobrá kamarádka, snad už od základní školy a měla mě ráda takovou, jaká jsem. Samozřejmě vždy jsem chtěla být jak oni ale jaksi postupem času jsem se s tím začala víc smiřovat. Teď mi táhne na 25 a už jsem se celkem s tím vyrovnala. Jen jsem nečekala, že se budou chovat jak na střední.

Třešničkou na dortu bylo, když jsme vycházeli z restaurace a zaslechla jsem Taru a Sylvii jak se o mě baví.

„Ona musí jít s námi?“ prohodila Tara a nenápadně na mě ukázala.

„Nech ji.“ Celkem se mi ulevilo, co řekla Sylvie až na to že pokračovala.

„Aspoň uvidíme, jaká bude sranda, když ta její celulitida se bude natřásat na parketu,“ zlomyslně šeptla Tare.

Odchytla jsem Connie a oznámila jí, že s nimi už do klubu nejdu. Ta samozřejmě začala fňukat a holky se do mě začali navážet, že přece jí nezkazím rozloučení se svobodou. Takže nakonec jsem rezignovala a odjela s nimi do klubu.

Před klubem se táhla velká fronta a až ven bylo slyšet dunění hudby. Protlačili jsme se kolem vyhazovače a zabrali si velký box v jednom ze sektorů. Holky objednaly šampaňské a začali se kupovat panáky. Nikdy jsem nebyla dobrý piják. Ale byla jsem rozhodnutá, že před těmihle husičkami se neztrapním. Všichni se víceméně povídali a jen já jsem pomalu usrkovala z drinku.

„Co kdybychom si zahráli hru?“ celou partii prošel vzrušený šepot.

„Poslouchejte, každá na lístek napíšeme číslo, s kolika chlapy jsme spali a hodíme to na hromadu. Pak Connie bude losovat a tipovat která kamarádka to je podle čísla,“ nadšeně prohodila jedna umělotina a už psali své čísla na lístky. Nacpali mě do ruky papír a tužku.

„Dělej, Saro, piš! Nebudeš kazit všechno,“ zasyčela blondýna po mé pravici.

Napsala jsem tam číslo a vhodila ho do misky. Bože že já jsem nelhala. Pak to začalo. Padali čísla 5, 8 a pak 14. To začali znít komentáře jako, ty couro a všechny se tomu děsně smáli. A pak to přišlo.

„Jedna,“ řekla Connie a všechny tváře se upřely na mě.

„To je Sara,“ zašeptala Connie a holky si hned začali nahlas šuškat, jaká jsem hrozná a že se diví, že nejsem panna. Shrábla jsem svojí tašku a vyběhla ven z klubu. Nezajímalo mě, jestli jsem do někoho vrazila nebo jestli se někdo rozhodl mě následovat. Bylo mi to fuk. Chtěla jsem od nich pryč!

Procházela jsem se po ulicích a ploužila jsem se pomalu domů. Když jsem šla kolem ulice s restauracemi tak jsem se natolik zamyslela, že jsem vrazila do někoho. Samozřejmě mě to odhodila a přistála jsem zadkem v kaluži, co ještě zbyla z poledního deště. Začala jsem z plného hrdla nadávat a přehlídla jsem pomocnou ruku. Když jsem se vyhrabala na nohy, stál naproti mně muž vystřihnutý jak z fantasy světa.

Černý dlouhý kabát mu sahal do půl lýtek a ještě černější vlasy mu padali do očí. Proč většina chlapů si teď barví vlasy, aby vypadali jak z toho nového filmového trháku? Nechápala jsem. Stáhnul zpátky nabídnutou ruku.

„Můžu vám nějak pomoct?“ oslovil mě mírným chraplákem.

„Ne děkuji, jsem v pořádku,“ zavrtěla jsem hlavou a zvedla si mezitím ze země kabelku. Jenže on napřáhnul ruku ke mně.

„Jsem Edmund. Rád bych vás pozval na kafe?“ vyslovil to jak mírnou otázku a já jsem si ho znovu nejistě přeměřila.

Pochybný chlap uprostřed ulice, s kabátem jak s matrixu a zve mě na kafe? Ne, na kafe se nechodí, co když dopadnu jak Anna z 50 odstínů a on je stejný úchylák jak Grey. Vůbec. Podala jsem mu ruku a potřásla mu s ní.

„Těší mě, Edmunde. Ale já s cizími na kafe nechodím a dokonce ani kafe nepiju.“ Pustila jsem mu ruku, a co nejrychleji jsem se vybrala pryč. Když jsem se na konci ulice ohlídla, tak tam vyvoraně stál a díval se mým směrem. Rychle jsem se otočila a zamířila jsem si to domů.

Dnes mám divný den na chlapy. Proč se najednou se mnou chce někdo seznamovat? Dejte mi všichni pokoj. Jsem zvyklá byt zalezlá ve své hluboké díře v zemi tak mě z ní ven netahejte. Hodila jsem svoje špinavé věci do koše na prádlo a zanaříkala nad tím, že se to samo nevypere. Po rychlé sprše a smazaní šesti odkazů od Connie jsem zalehla do postele. A když jsem se chumlala do peřiny, tak jsem nevěděla, jaké divoké sny mě čekají.

Co zatím říkate na Sáru? Tušíte někdo už jak se bude příběh odvíjet?