Sukuba: Mrcha z podsvětí

Kapitola číslo 3

Další kapitola v pořadí. Děkuji za všechny votes a motivační komentáře.

Vyděšeně jsem si přetáhla přes hlavu mikinu, v které jsem ráno přišla do práce a na kousek papíru načmárala správu, že se mi udělalo zle. Popadla jsem batoh a snažila jsem se nepozorovaně vyplížit z práce ven. Proběhla jsem nenápadně kolem sekuriťáka a zastavila se až na autobusové zastávce. Co se to do pekla děje. Šíleně mě svědilo předloktí. Doslova jak blázen jsem vběhla do autobusu a netrpělivě podupávala nohou a chtěla už být doma.

Pár lidí kolem po mě házelo ustarané pohledy, ale já jsem je ignorovala a odpočítávala zastávky do té doby, než budu vystupovat. Až budu doma tak si to můžu v klidu probrat v hlavě a najít reálné vysvětlení. Ne, pro tohle asi neexistuje reálné vysvětlení, buď jsem se zbláznila, nebo svět se blíží ke konci.

Téměř panicky jsem vyběhla z autobusu a letěla k svému bytu. Před mým barákem stálo drahé černé auto a o něj se opíral pan Drake. Bohužel jsem si ho všimla, až když jsem byla před vchodem. Panicky se mi klepali ruce a snažila jsem se vrazit klíč do dveří. Jenomže on si mě už všimnul a vybral se ke mně. Vystrašeně jsem vykřikla a chtěla se kolem něj prosmýknout, jenže on mě chytl za předloktí a přirazil mě ke dveřím. Vytrhnul mi klíče z ruky, nečekaně rychle odemknul a strčil mě do baráku a šel za mnou.

Táhnul mě ke mně do druhého patra a automaticky otevřel, jak kdyby tady nebyl poprvé. Postrčil mě do bytu a já jsem zavrávorala. Začala jsem se klepat, jak kdybych měla zimnici. Bylo mi zle od žaludku a točila se mi hlava. Zabouchnul dveře a usadil mě na postel. Nemohla jsem pomalu dýchat. Pálilo mě na prsou a strašně mě začalo svědit předloktí. Stáhla jsem ze sebe mikinu a stočila se do klubíčka na posteli. Začala jsem si škrábat předloktí a až pak jsem si všimla, že mám na zápěstí nějaký znak.

Od dlaně mi šla asi pěti centimetrová černá čára, která procházela přes kruh. Když jsem se koukla na druhé zápěstí, byla tam taky ta samá čára, ale přes ni šly šikmo dolu tři čáry. Panebože, co to je. Já jsem ocejchovaná. Začínala mě propadat znova panika. Klepala jsem se zimou a bylo mi na zvracení. Po chvíli jsem se sesunula k zemi.

Probudila jsem se do tmy. Jediný zdroj světla byl z kuchyně. Bolelo mě celé tělo, ale čím víc jsem se probouzela, tím míň bolelo. Bože to byl šílený sen. Pak jsem se protočila a na prsa mi spadl pramen dlouhých červených vlasů. Ano, na ty obří prsa. Frustrovaně jsem sebou flákla zpátky do postele. „Panebože,“ zavrčela jsem a prohodila jsem si ruku přes obličej. To snad vážně není možné. Komu jsem co udělala. Z kuchyně vykoukla černá hlava a já jsem nechápala.

„Co ty tady děláš?“ zavrčela jsem na něj a začínalo mě to štvát vše kolem. Vždyť tu byl Drake, co tu dělá tenhle podivín? Z kuchyně totiž vyšel Edmund. Ten divný týpek co mě zval na kafe. Svět se zbláznil. Promnula jsem si čelo a myslela jsem jen na to, kdy mě zavřou do cvokárny. Jenže Edmund se na mne zazubil a plácnul sebou do křesla.

„Shrnu to takhle. Byla jsi mimo dva dny. Tvé tělo si prošlo nesmrtelnou proměnou,“ mávnul na mě rukou a já jsem otvírala ústa jak kapr na suchu.

„Ano, v pohodě nemáš zač, že jsem tě označil, i když může za to Drake. No, prostě když tě označí dvě bytosti opačné podstaty, stane se z tebe tohle,“ pokynul rukou k mé maličkosti. „ Vlastně teď jsi na tom vydělala. Je z tebe sukuba, gratuluji k povýšení z obyčejného smrtelníka.“ V ten moment jak jsem to slyšela, jsem po něm vystartovala a začala ho mlátit hlava nehlava. Já ho zabiju.

Snad se vám to libilo.