Sukuba: Mrcha z podsvětí

Narozeninový speciál

Speciál kde se stane nečekané, proto si myslím, že by měl být tady když tam najdete postavy z této povídky.

Běžela jsem, jak mi to jen moje krátké nohy dovolovaly. V rukách svírám papírové desky a slyším, jak vesele cinkají propisky s klíči v pekelné díře, kterou nazývám kabelkou. Uhýbám pár lidem, kteří na mě překvapeně hledí. Možná je to pro to, že mě nikdy neviděli běžet, a nebo kvůli tomu, že v našem malém městečku se moc povyku nestrhne.

Šátek za mnou mírně vlál a mě píchalo v boku. Vlastně kecám, tak rychle běžet neumím, jen mě pálilo v plicích, až jsem sípala. Proběhla jsem přes cestu a zabočila do jedné z uliček, kde jsem věděla, že je schovaná menší kavárna.

Venku přede dveřmi jsem se zhluboka nadechla, něco mě donutilo se rozkašlat. Ledový vzduch mým rozpáleným plicím neudělal moc dobře. Popotáhla jsem si legíny, které mi opět sklouzávaly a pokusila se nasadit co nejodhodlanější sebevědomý výraz. Za chvíli budu čelit své téměř jisté smrti. Nádech, výdech a otevřít dveře.

Místo hlasité vřavy mě ohromilo ohlušující ticho.

Jediným zvukem vlastně byla ztlumená televize, která byla připevněná na zdi. Kývla jsem na pozdrav barmance a stanula před stolem smrti. Pohledem jsem sklouzávala po partii dvanácti lidí. Takhle různorodou sortu můžete vidět málokde. Jediné co mě zarazilo, bylo to, že seděli tak jak měli, povídali si maximálně mezi sebou.

Úplně vlevo seděla Timea, tmavé kaštanové vlasy se ji vlnily kolem tváře a hypnotizovala pohledem hrníček, který svírala v rukách. Její růžový svetr mě mírně pobavil, hlavně že měl na sobě mnoho malých černých smajlíků. Její smutný výraz mě ale zarazil.

Pohledem jsem probodla Lethy sedící vedle ní, která jen pokrčila rameny a protočila na mě oči. Dnes měla vysoký culík a červenou halenku, která jen podtrhovala bělost jejích vlasů. Těsně vedle ní seděl Raoul, jehož tmavé obočí bylo spojené a mračil se na Daniela s Rayanem sedících naproti stolu, toužebné vibrace rezonovali ve vzduchu a mně se z toho dělalo mírně nevolno.

Joshua hleděl na televizi s překříženýma rukama na hrudi a o jeho rameno se uvolněně opírala Sára, která cosi ťukala do telefonu. Zamračila jsem se, když jsem si všimla, že její rezavé vlasy nahradily krátké černé.

Ale co mě nepřekvapilo nejvíc, byla trojice Natali, Anita a Kat, které si vesele něco štěbotaly i když celkem potichu, házeli přitom spiklenecké pohledy na Alaiona, který se snad mračil na každého krom Meredith, která toužebně svírala hrnek kávy a tvářila se jako kdyby před sebou měla božstvo.

Povzdechla jsem si.

Tohle bude těžký den.

„Čau všichni, určitě víte, proč jsem vás všechny zavolala," oznámila jsem jim do éteru, zatímco jsem si dávala dolů bundu.

„Protože zas nemáš co dělat?" ozval se otráveně Joshua a já zatím před sebou rozprostřela papíry.

„Ale vůbec, mám toho na práci dost," důležitě jsem mu oznámila poté, co jsem si objednala stejnou kávu jakou má Meredith, která mi za to věnovala milý usměv.

„Chci vám teda říct, že dnes..."

„Máš narozeniny," ozvalo se sborově od všech.

„Fajn, když jste takový chytrolíni, tak určitě víte, co nás čeká," oznámila jsem a dala důraz na to, aby pochopili, že nepřijmu žádný odpor.

„Speciál," nadšeně zavýskla Anita. „ Budeme tam my dvě s Natali, hodně chlapů, kopa třpytek, skvělá párty," nadšeně začala gestikulovat a já se jen pobaveně zašklebila na Natali, která se tvářila, jako kdyby spolkla citron.