Sukuba: Mrcha z podsvětí

Kapitola číslo 4

Tak máme tu další kapitolku. Mam vas rada a tak v nejbližší době si napravím resty jak jen to půjde. Doufám že se vám bude vývoj udalostí líbit. Bude tam pár vysvětlení :D

Děkuji všem za podporu !

Seděla jsem ve své kuchyni na lince a pozorovala Edmunda, jak si přikládá led na tvář. Měl ji mírně opuchlou a místy už se začali dělat modřiny. Cítila jsem se provinile. Vlastně jsem ho téměř umlátila, a on se dokonce ani nebránil. Občas jsem ale i přesto po něm šlehla ošklivým pohledem. Nelíbilo se mi, že za jeden večer se v mém bytě vystřídali dva chlapi. Ale stále to nemá na to, jak se změnilo moje tělo.  Edmund odhodil led na stůl a zaměřil na mě svůj pohled.

„Můžu ti už vysvětlit, co se stalo?“ zeptal se mě dotčeně ale i přesto se mu poté na tváři vyloudil úsměv. Pochroumanec jeden. Nestojím o tohle.

„Uráčit? Ty mě to vysvětlíš! Jinak tě dobiju,“ nejistě jsem se rozhlédla po kuchyni a hledala nějakou věc na útok, „klidně i kávovarem a piš si že se ho nebojím použít!“ hrdě jsem vyhlásila a v duchu se mi rozlil pocit sebeuspokojení. Když jsem viděla, že to mělo účinek.

Edmund se trošku protáhnul a pohodlněji se usadil na židli. „Udělej kafe, já zatím vysvětlím, co můžu.“ Vzala jsem teda konvičku a strčila ji do překapávače.  „Takže někdy ses musela potkat s démonem, který tě označil,“ ukázal na moji ruku, „tři čáry jsou znak pekla, a kruh je znak nebe neboli nebeská brána. Když přes to se udělá čára, znamená to, že se tyhle dva světy propojily.“ Zamračil se a já jsem ho nejistě sledovala od kávovaru.

„No tak nějak, není to přímé propojení. Prostě označil tě démon a poté anděl a tak se to nějak celé propojilo. Nejsem v tomhle moc zběhlej,“ frustrovaně si zajel rukou do vlasů a mně se ty nedostatečné odpovědi vůbec nelíbily. Sakriš jaký démon? A anděl? Prostě ho asi fakt musím vyslechnout. I když mě jako racionální ženě se to vůbec nelíbilo.

„Takže když se tyhle znamení spojili tak vzniká z toho něco jako démon a anděl zároveň. Andělsky krásná a pekelně smrticí. Chytáš se aspoň trošku?“ skepticky se na mě zahleděl a já jsem jen přikývla.

„Zaleží i na tom od koho ty znamení byli vložené. Každá kombinace vytváří jiné stvoření. Z tebe je sukuba,“ usmál se na mě, ale mě to usměvavé vůbec nepřišlo.

„Takže si to zesumarizujeme. Potkám dva blbečky, kterým přijde vtipné mě označit nějakým prapodivným způsobem. Díky tomu se stanou nějakou bájnou sukubou a přijdu o smrtelnost a budu…jak to jen říct?“ zahleděla jsem se na své mohutné poprsí, „nadměrně obdařená? Kde to má háček?“ podezíravě jsem se na něj zahleděla a hledala jsem v tom díru. V každé takovéhle věci musí být ale. Vždy je tam.

„No má to háček.“ Frustrovaně jsem zavyla a ne moc šetrně postavila před něj hrnek s kafe. „Sukuba je nesmrtelná žena to asi víš.“ Otráveně jsem na něj protočila oči a nalila si hodně mlíka do kafe. „Jenže abys neumřela tak musíš doplňovat energii,“ nejistě řekl a kontroloval mě pohledem. Co? „Cože? Jak doplnit energii, vždyť jsi tvrdil, že jsem nesmrtelná!“ naštvaně jsem na něj vyštěkla.

„Ano nesmrtelná seš ale, když přijdeš o svou energii tak prostě seš jak oživlá mumie, nebo spíš obyčejný člověk, ale čím dýl seš bez energie tak tím dýl to v tobě bublá. Je to něco jak rakovina u lidí. Prostě po čase umřeš,“ významně na mě kouknul, ale se mnou to ani nehlo.

„Každý jednou umře,“ suše jsem poznamenala. „Ale my už ne. Však si to skus, sama uvidíš, jestli to vydržíš.“ Pohrdlivě řekl a bez mrknutí oka si nasypal půl cukřenky do kafe.

„A jak mam teda doplňovat energii?“ zvědavě jsem se zeptala a on na mě kouknul jak na blázna.

„Seš sukuba, hádej,“ ušklíbnul se na mě a jsem se na něj nepřestala dívat se zvednutým obočím „A co jako? Čtu Doyla ne Meyerovou.“

Edmund si promnul čelo. „Víš, odkud se berou děti? Dojde čmeláček ke kytičce a…“ Zvedla jsem ruku a zastavila ho v mluvě.

„Dost. To nemyslíš vážně! Já mám s někým spát jen pro to, abych zůstala naživu?! Hystericky jsem zaskřehotala, až mi poskočil hlas. To nemyslí vážně. Panebože jen to ne. Vždyť jako by nestačilo, že jsem si vždy utřela ostudu s chlapem, protože nedokážu s nimi mluvit, natož ho sbalit a nedej bože se s ním vyspat!

Celou tvář mi polila červeň. Edmundovi se na tváři rozlíval škodolibý úsměv.

„Nejseš snad panna?“ pobaveně se zeptal a mě červení zapláli i uši.

„Nejsem, proč se mě na to každý v poslední době ptá?“ otráveně jsem si zamumlala sama pro sebe, ale on mě evidentně slyšel.

„Tak kde vidíš problém?“ nechápavě se mě zeptal, ale ten úšklebek mu nezmizel z tváře.

„Problém je v tom že neumím sbalit chlapa, natož se s ním jen tak vyspat,“ rychle jsem ze sebe vychrlila a snažila jsem se nepropadnout se pod zem od hanby. Jenže Edmund se tomu jen zasmál a mávnul rukou. Vytáhnul mobil a rychle na něm vyťukal číslo.

„Vše vyřešíme. Počkej.“ Chvíli bubnoval prsty po stole, než promluvil. „Ahoj, Adelyn. Mám tu u sebe novopečenou sukubu a máme menší problém. Vem si kufřík a dojed.“ Chvíli se ještě dohadovali a pak telefon položil.

Přeměřil si mě pohledem a pak si překřížil ruce na prsou. „Za chvíli dojede jedna moje kamarádka a naučí tě jak být Sukubou na plný úvazek. Ale,“ vztyčil ukazováček směrem ke mně dřív, než jsem stihla něco říct, „ale nebudeš odmlouvat!“

Co řikate na vývoj udalostí? A co Edmund je vam sympatický nebo ne? Máte nějakou představu co bude Adelyn učit ohledně sukubovaní ? A co řikate na tenhle konkretni druhy mytické postavy?