Sukuba: Mrcha z podsvětí

Prolog

Začína nový příběh. Nejen pro mě ale i pro vás. Doufám že se vám bude líbit a vstoupíte se mnou do podivného paranormalního světa který se vám pokusím přiblížit. A s tím i život Sáry.

Kopla jsem do plechovky a ta přede mnou poskakovala. Když jsem zas k ní došla, tak jsem znovu do ní kopla. Ta odlítla několik metrů ode mě. Povzdechla jsem si a přitáhla si kapuci víc do obličeje. Venku se bouřilo celé nebe. Kapky deště mi padali na bundu a já už jsem byla pomalu promočená. Rifle jsem měla nasáklé vodou a tenisky ty už byli dávno durch. Domů jsem to měla ještě půl hodiny pěšky.

Bohužel autobus, kterým jezdím z práce, mi ujel. Dostala jsem dnes poslední varování v práci, jinak letím. Přemýšlela jsem nad tím, jak si udržet práci a cítila jsem se, čím dál mizerněji.

Pitomá práce.

Pitomý počasí.

Kolem mě projelo auto a celou mě oblilo vodou z kaluže, co byla u chodníku. Vztekle jsem si zabručela pro sebe.

Pitomí lidi.

Stoupla jsem si pod zastávku a kontrolovala jsem, jestli nejdůležitější dokumenty z práce jsou stále v suchu. Naštěstí byli. Úlevně jsem se sesunula na lavičku a byla jsem ráda, že ta zastávka je krytá. Dnes byl vážně mizerný den. Až na jednu událost.

Když jsem seděla v kanceláři a zakládala poznámky o nových artefaktech do kartotéky. Někdo mi zaklepal na dveře a dovnitř vešel nádherný muž. Přímo úchvatný.  Dlouhé blond vlasy mu spadaly na ramena. Byl oblečený v modrém kvádru. Působil takovým dojmem sexy businessmana.

„Slečno, můžu se zeptat, kde najdou ředitele?“ zamrkal na mě a mně kompletně vyrazili dech ty jeho šedé oči.

„Zavedu vás tam,“ vykoktala jsem a vyhrabala se zpoza stolu. Uhladila jsem si sukni a nervózně si ho prohlédla. Otevřel mi dveře a pokynul mi rukou, abych ho vedla. V duchu jsem si nadávala, že jsem si vzala tu nemožnou olivovou sukni, v které mam dvakrát větší zadek. Ale tihle typy chlapů si nevšímají ženy, jako jsem já. Co si v restauraci dají čokoládový dezert a mají kila navíc.

Ukázala jsem mu kancelář ředitele a zaklepala.

„Pane řediteli, máte návštěvu,“ oznámila jsem Alovi. Sexman se na mě usmál a potřásl mi rukou.

„Rád jsem vás poznal, slečno Kinclová. Těším se, až se znovu uvidíme.“ A zavřel za sebou dveře do kanceláře. Myslela jsem, že odpadnu. Takový sexy chlap. Ale určitě chtěl být jen milý.

Nejlepší na tom celém dni je to že moje kamarádka Connie má večer rozloučení se svobodou. Prej, že mě seznámí s kopou skvělých chlapů. V překladu to znamená, že je trapné, že jsem jediná družička, která nemá doprovod. A hlavně, kterou každý kamarád jejího snoubence odmítl. Čeká mě pomalá smrt mezi těmi perfektními ženskými, co mají dokonalý prsa a snad vydepilované celé tělo a každý vlas na hlavě v komplikovaném účesu má svoje přesně určené místo.

Zato já? Obtloustlá holka, která maká v muzeu a její nejkratší sukně je po kolena. Nemůže nosit legíny, protože ten květák na stehnech se klepe při každém kroku a funguji jak teploměr protože jakmile je vedro a zpotím se tak mám na tváři červené upocené fleky. Kde bych já došla na sexy chlapa? Pardon, ne sexy. Jakéhokoliv?

Dnešní večer bude peklo.

Jak se vám zatím líbi hlavní postava? Dnes jsem si prošla dlouhou-kratkou hadkou ohledně jejího jména ale nevadí na jménu si trvám. To vám odhalím v přiští kapitole. Máte se na co těšit

Jak se vám libí název a obálka ? Doufám že natolik aby vás to zaujalo a dočetli jste to až sem.