Sukuba: Mrcha z podsvětí

Kapitola číslo 17

A je to tady. 26.112014 jsem poprvé napsala prolog, 3.12.2014 se tady objevila první kapitola a dnes je poslední. Jediné co nás čeká je Epilog, který přibudne přiští týden. Doufám že se vám táto kapitola bude líbit a že to pro vás bude, možná, příjemné zakončení. Užijte si čtení a poslechněte si hudbu která je v mediích.

„Jsem nephil, pokud víš co to je sukubo." Po tomto vyhlášení mi sánka padla téměř až na zem.

„Neděláš si srandu?" ujišťovala jsem se.

„Nedělám." A to bylo poprvé co mi věnoval úsměv.

Zaraženě jsem na něj hleděla, už jsem to nebrala jak vtip. Je to možné? I když ptám se na to zrovna já, která propadla hrdlem a je z ní sukuba. Jestli je to pravda, tak přede mnou sedí potomek nebe a země. Zplozen andělem a lidskou ženou, vyskytovali se po mnohé generace v umění, literatuře a ted jeden sedí přímo přede mnou. Kolik historiků a fanatiků by za to dali cokoliv, aby mohli mluvit s touto hříčkou přírody, nebo spíš boha.

„Kolik ti je?" dychtivě jsem se zeptala a zapomněla na jakékoliv poznámky ohledně výstavy. Klokotavý smích mi byl odpovědí.

„Tolik že si pamatuji, jak se krysy proháněli Londýnem." Pusa mi zůstala otevřená dokořán. Panebože vždyť, a já jsi o něm myslela, že to je nějaký arogantní cucák. Přemýšlela o nějaký komplexech a jeho zaujatostí vůči mě.

„Proč mě teda nenávidíš, když jsi taky nesmrtelný?" otázala jsem se narovinu.

„Do toho ti nic není, chtěla jsi rozhovor ohledně výstavy." Zaraženě jsem na něj hleděla, všechna vřelost a vtípky byli zas bokem. Během mrknutí oka vůči mě ochladl a schoval se za tu svoji masku co jsem viděla předtím. Sklopila jsem hlavu do notýsku a už se na něj nekoukla.

„Fajn." Procedila jsem mezi zuby. „Víš co, nic nechci, napiš Collette co a jak tam chceš, já to zařídím." S tím jsem mu podala číslo na šéfovou asistentku, odmítám s ním mluvit. Během dvaceti čtyř hodin už podruhé utíkám z restaurace, a ano opět kvůli chlapovi. Hrdinsky jsem se zvedla ze židle a začla si házet věci do kabelky tak naštvaně že jsem si nevšimla osoby, která stála vedle našeho stolu.

„Ahoj Sáro, dlouho jsem tě neviděla. To je tvůj přítel?" otočila jsem se a teď v nejnevhodnější dobu se tu objevila Connie. Momentálně si podávala ruku s Joshuou, který se zrazu tvářil jak sluníčko. Přesunula pohled na mě a celou mě naskenovala pohledem.

„Ty jsi zhubla, že jo kočko?" laškovně se mě zeptala a já na ni koukala, jak kdyby byla padlá na hlavu. Každý by jsi přece všiml, že jsem vyměnila velikost skoro o 8 čísel a ona se mě na to ještě ptá. Naštěstí Joshua situaci zachránil a hned si stoupnul, aby přistoupil si ke mně.

„Jmenuji se Joshua, my se ještě neznáme, ale Sára o tobě velice hezky mluvila." Řekl uhlazeně a přitáhl si mě k sobě, aby mi mohl položit ruku kolem pasu. Nervózně jsem se ošila a hleděla z Connie na něj.

„Vážně?" zeptala jsem se zároveň s Connie s tím rozdílem že ode mě to znělo hodně přiškrceně.

„Jsem ráda že tě poznávám, zato Sára o tobě nikdy nemluvila. Ale zdá se, že malá změna jí prospěla." Uštěpačně řekla a sledovala naši reakci. Ale zdálo se, že Joshua doslovně padl z nebe.

„To víš, poznali jsme se v fitku. Hned jsem věděl, že je jedinečná." Říkal to s takovým zápalem, že jsem mu to málem i já věřila. „Byla trošku neohrabaná ze začátku, ale teď vím, že je ta nejlepší žena jakou jsem si mohl přát. Vždyť to znáš." Spiklenecky na ni mrknul a já se přichytila při tom jak mu přikyvuji.