Sukuba: Mrcha z podsvětí

Kapitola číslo 5

Dáme si další kapitolu. Snad se bude libit. Možná něco málo vysvětlí a asi i vyvolá další otázky. Děkuji vám že to čtete a za všechny votes a komentáře a hlavně že máte se mnou a s mým nepravedlným přidavaním trpělivost. PS historicky moje první kapitola přes den :D

Seděla jsem stále u kuchyňského stolku a dopíjela už téměř studené kafe. U mě v obyváku se Edmund domlouval s dlouhonohou blondýnou jménem Adelyn.  Prej, je taky sukuba a měla by mi pomoct. Jenže k čemu? Stejně za všechno může Edmund. A taky Drake. Vůbec mě neměli označovat. Co si to vůbec dovolili. Co jsem nějaký volně dostupný majetek?

Do kuchyně nakoukla Edmundova hlava.

„Můžeš?“ zeptal se mě a ani nečekal na odpověď a stáhnul se zpátky do obyváku. S povzdechem jsem spolkla poslední doušek kávy a vložila hrnek do umyvadla. Co mě teď čeká? Vešla jsem do obyváku a tam byli všude roztahané krámy. Šminky, hadry, boty. Zaúpěla jsem. Nenávidím módu. Nestačí, že se mám společensky oblékat do práce? I když je pravda, že i s tím mi musela pomáhat Connie.

Connie, když si na ni vzpomenu tak mi je zle. Jak se na mě vykašlala a nechala mě napospas všem jejich husám. Ne nebudu na to myslet. Už tak je mi na zhroucení z pomyšlení, že je ze mě nějaká pekelná bytost. A to jen proto, že si to nějaký blbečci zamanuli.

Adelyn stala uprostřed místnosti v třpytivých šortkách a mini tílečku. Znechuceně si prohlížela moje staré vytahané tepláky a bílé triko s pár dírami. Mě to oblečení přišlo pohodlné, ale ona se tvářila, jak kdyby to bylo nechutné.

„To mě je nadělení,“ ironicky řekla a začala mě obcházet.

„Můžu vidět tvoji fotku, jak jsi vypadala před,“ naznačila rukou k mojí postavě a já jsem překotně začala hledat nejnovější fotku. Vytáhla jsem ji zmuchlanou ze stolku a podala ji Adelyn.

„Tak koukám, že u tebe to byla spíš výhra,“ zasmála se a mě se přestávala líbit, čím dal víc.

„Ale to nic zlatíčko naučím tě žít s novým já a těžit z něho to nejlepší,“ usmála se na mě zářivým úsměvem a já jsem si vůbec nebyla jistá, jestli byl upřímný.

„Takže jelikož seš nabitá,“ u slova nabitá naznačila uvozovky, „tak nebudeme tě proměňovat pomoci tvé síly, ale normálně. Myslím si, že na to jak používat sílu přijdeš sama. Vlastně je to jednoduché jen si pomyslíš, jak bys chtěla vypadat nebo mít na sobě a ono se to zjeví. Hlavně mysli na to že čím vzdálenější je proměna od tvého já tak tím je náročnější,“ důležitě se na mě koukla, „a hlavně když se vybiješ, tak se vrátíš do původní podoby,“ vykládala hlavně tu poslední část, jak kdyby to byla nejhorší muka. Chytla mě za ruku a posadila mě na židli bez opěrky.

„Takže s tvými vlasy nebudeme dělat nic, jsou krásné a hlavně barva k tobě jde. Jen tě nalíčím, udělám manikúru a dáme menší vysvětlení, co si kam oblíkat.“ A začalo zdlouhavé mučení.

Po téměř 14 hodinách jsem byla nalíčená černými stíny, které zvýrazňovaly moje hnědé oči. Na nohou jsem měla snad milion centimetrové podpatky a černé minišaty, které se tak zvláštně leskly. Rty jsem měla přetřené leskem a už jsem dostala třikrát seřvané, že ho nemám jíst. Vlasy se mi mírně vlnili a bylo mi zle od žaludku. Měli jsme jít do baru a já jsem se měla předvíst. Nikdo nebral ohled na mé úpěnlivé prosby, že jsem nikdy nikoho nebalila.

Doma jsem měla kopu nového oblečení, už dokonce nachystaného k sobě, aby pěkně ladilo a pověšeného v skříni. Ke každému outfitu jsem měla nový pár bot. Prostě šílené. A ta obrovská krabice s doplňky. Odkud jam a vědět že když mám kamínky na tričku tak nesmím k tomu zlaté náušnice? Nebo jaký je rozdíl mezi leopardem a sněžným leopardem?

Teď kráčíme k jednomu z barů a mně se tam vážně nechce. Adelyn vyměnila šortky a triko za neonově růžové šaty bez ramínek a vysoké kozačky. Nevzala bych si to na sebe. Nejhorší je zvyknout si že už se nemusím bát si něco obléct. Adelyn visela Edmundovi na rameni a něco se domlouvali. Do teď ji chválil, jakou skvělou práci na mě odvedla. Vážně tahle situace mi nebyla příjemná.

Vyhazovač u baru se na nás jen kouknul a nechal nás vejít dovnitř. Vevnitř hrála ohlušující hudba. Všude jsem cítila pot a popřípadě zavála mým směrem nějaká voňavka. Adelyn pustila Edmunda a zatáhla mě k baru.

„Co si dáš?“ rozzářeně se na mě usmála. Zakývala jsem hlavou, že nic ale ona jen mávla rukou. „Barmané!“dlouze zařvala a naklonila se přes bar tak že byla půlkou těla za barem. Došel nějaký mladý kluk a zářivě se na ni usmál.

„Jé, Joshua. Miláčku, já a moje kamarádka si vezmeme lahev vodky a nějaký džusík,“ vrkala na něj a hrála si s jeho vázankou.

Spod hnědé kštice se do mě zabodly tmavě zelené oči.

„Zase seš tu se svojí pakáží?“ zavrčel na ni a se mnou to cuklo. Jenže Adelyn se nad tím ani nepozastavila.

„Bereme si stůl 6 ano?“ vrkla na něj a sklouzla s baru. Potáhla mě za ruku a táhla mě přes parket k boxu 6. Ještě jsem se stihla ohlídnout na toho barmana. Opíral se o bar a neskutečně se na nás mračil. Udělala jsem něco?

Posadila jsem se na kraj boxu a tam se už roztahoval Edmund. Kolem něj byla slabá záře a bavil se s nějakou dívkou. Dívka jak si všimla mě a Adelyn tak se rychle vytratila.

„Tak co Saro? Jdem tančit?“ vrkla na mě Adelyn a lila do mě panáky.

„Nebo počkáme, až budeš mít hladinku?“ spiklenecky se s Edmundem zachechtala a já jsem do sebe vlila druhou vodku.

 „Myslím si, že mi to nebude dlouho trvat, ale pak prosím, odtáhnete mě domů ano?“

Očima jsem si prohlížela bar a i taneční parket jestli najdu někoho zajímavého na sbalení. Jenže oči mi pořád sklouzávaly k barmanovi. V bílé košili poletoval za barem. Ladně se vyhýbal ostatním barmanům. Občas s někým prohodil slovo nebo vyhodil do vzuchdu láhev a poté ji plynule chytnul a nalil obsah do skleničky.

Někdo do mě z boku ždouchnul.

„Copak někdo se nám zamiloval?“ mrkla na mě Adelyn a mě se hned po tváři rozlila červen. Edmund se procpal kolem mě z boxu.

„Omluvte mě, za chvíli se vrátím,“ zavrčel a zmizl v davu.

„Co mu je?“ zeptala jsem se Adelyn ale ta jen pokrčila rameny.

„To víš, andělé a ty jejich majetnické sklony. Časem si zvykneš.“ Zamíchala si svým drinkem a upřela taky oči na plac.

„Tak kterého si bereš?“ sebevědomě se usmála a já jsem nervózně polkla, protože k nám mířila dvojice kluků.

Tak dojmy názory? Máme boom postav. Tak co ktorá postava se vám zatím libi nejvíc? Máte představu co se bude dít v baru? Jak by jste se smiřovali vy s tím že by jste byli zrazu někdo jiný ?