Sukuba: Mrcha z podsvětí

Kapitola číslo 13

Omlouvám se, zlobil notas do toho pár problemů a no bouřlivý víkend. Momentálně jsme skoro v půlce příběhu. Doufám že se vám bude kapitola líbit.

Vešla jsem do baru a zamířila hned na toalety, abych se změnila do své původní podoby. Poté jsem zamířila hned na barovou židli. Nedočkavě jsem se rozhlížela, jestli neuvidím Adelynn ale nepoštěstilo se mi, nevadí, dám si drink a počkám na ni. Mírně jsem pohupovala nohami na židli a klepala prsty o bar. Číšníka jsem nikde neviděla tak jsem studovala nápojový lístek, měli kopu míchaček a různý druhy alkoholu.

Vlastně když nad tím přemýšlím tak jsem nikdy moc neholdovala alkoholu. Něco vedle mě bouchlo do stolu a já sebou polekaně trhla. To totiž barman vedle mě s hlasitým třísknutím položil tác. „Co tady zas chceš, sukubo?" podrážděně zavrčel, mile jsem se na něj usmála a ukázala na nápojový lístek. „Dala bych si Daiquiri." Spokojeně jsem se znovu zaculila a pozorovala ho, jak naštvaně odešel ode mě.

Proplouval poza bar a doslovně kouzlil, ani ne po chvilce přede mnou stál drink. „Tady to máš, zaplat a běž." Zamračila jsem se na sklenku a pak naštvaně vystřela bradu. „Nikam nejdu, chci ochutnat pár koktejlů." Překvapeně se na mě zahleděl jak kdyby barmani věděli rozeznat pijáky od abstinentů. „Dělej jak myslíš." Pokrčil rameny a odešel pryč.

Zvědavě jsem si přičichla ke sklenici a pak si trošku ucucla, bylo to sladké a hlavně dobré. Ani ne během chvilky jsem měla v sobě další dva. Oči mi znovu bloudili po nápojovém lístku. „Dala bych si Margaritu." Rozhodně jsem vyhlásila a za momentík přede mnou stála sklenička s uzoučkou stopkou a kolem skla byli nalepené krystalky cukru a limetka.

Vypadalo to velice lákavě, nedočkavě jsem zvedla pohár k ústům, a jakmile jsem se napila jsem to málem celé na něj vyprskla. „Bože to je hnus!" jenže on přede mnou stál a chcechtal se na celé kolo. „Slečně evidentně Tequilla nechutná." Pokrčila jsem rameny a znovu se zahleděla na lístek. „Víš co, mě ty názvy stejně nic neříkají, skoro pokaždé jsem nepila, něco vyber a hlavně nech je to sladké." S tím jsem od sebe odložila nápojový lístek.

On se otočil na odchod, že mi jde něco namíchat a já v hlavě chvíli pátrala, jak se jmenuje. „Ty, Joshua, nejmenuji se slečna ale Sára." Zkusila jsem znovu milý úsměv, ale jeho chladný zelený pohled mě utvrdil, že o to nejeví ani štipku zájmu. „Já vím." Řekl mi a odešel.

Vytáhla jsem si mobil a rozjela na něm jednu z mnoha her, kterými si většinou krátím čas. Ale nakonec jsem zakončila u seznamu kontaktů. Když to tak vezmu tak si ani nepamatuji, kdy se mi naposled ozvala Connie, přemýšlím jestli bych jí měla zavolat, ale asi takhle v noci to není nejlepší nápad. Obzvlášť po tom posledním excesu s jejími kámoškami. Při představě že se budu muset zúčastnit její svatby s těmi kravkami, se mi udělalo nevolno a hlavně že budu muset jít ve svém těle.

Což mi připomnělo, že zítra musím do práce. Co se to se mnou děje, kašlu na povinnosti, práci a své známé a obzvlášť jsem si vůbec neužila mamku. Vždy když je tady trávíme spolu všechen čas a teď? Jsem ji ani pořádně neviděla. Podložila jsem si hlavu rukou a hleděla na seřazené ozdobné flašky. Nikdo mi neřekl, že s mým tělem se začnu měnit i uvnitř.

„Copak, nabiječ se ti neozval nebo už máš dost alkoholu?" zeptal se mě Joshua a vyrovnal, předeme čtyři různé míchané drinky. „Mám moc problémů a málo alkoholu." Suše jsem zkonstatovala. Rychle mi popsal v kterém drinku je, co a znovu odešel. Postupně jsem vyzkoušela všechny drinky, ale ten kokosový byl prostě nejlepší. Hlava se mi už slušně točila a přemýšlela jsem, že když se vydám na záchod, jestli slítnu z té barové židle.

„Koukám, že jsi to přepískla." Zkonstatoval Joshua, zamračila jsem se na ně a chytla se baru, abych mohla se dostat z té zatraceně vysoké židle. „Co že to tebe zajímá? Celou dobu seš hnusný a urýpaný, tak si hled svého písečku a nech mě na pokoji, stejně se s tebou nedá bavit." Po mém vyhlášení se mu rty stáhli do úzké linky a ruce si zkřížil na prsou. „Jak je libo." Opatrně jsem došlápla na zem, a když jsem stála obomi nohami na pevné podlaze, teprve pak jsem se odhodlala se pustit.

Vrávoravým krokem jsem se vybrala na záchod, párkrát jsem do někoho vrazila, až se mi konečně povedlo zavřít se do kabinky. Posadila jsem se na záchovu místu a celá kabinka se se mnou točila. Po úspěšně vykonané potřebě a umytí rukou bez pozvracení jsem se vrátila zpátky na tu pekelnou židli. Nemíním se dnes vzdát tak lehko, tolika lidem vychází zapíjení problémů alkoholem tak proč ne mě?

„Pořád nemáš dost?" zavrtěla jsem hlavou a hned v ten moment zbledla, protože místnost se rozhoupala ještě víc. „Dej mi ten kokosový, a nějaké chipsy, nejlépe solené." Když mi opět donesl další pití, neodešel. Překvapeně jsem ho sledovala a detailněji studovala, například to že v zěch zelených očích byl sem tam žlutozelený flíček nebo že hnědé vlasy odrážely světlo do zrzava.

„Co jsem ti provedla?" zamyšleně jsem se zeptala. „Vlastně vidím tě po druhý a jediné co děláš je to, že utočíš a kopeš kolem sebe. Proč?" lokty se opřel o bar a zahleděl se na mě. „To není o tom, že nenávidím tebe, já vás nenávidím všechny, nesmrtelné. Myslíte si, že vám může všechno patřit, nedbáte na pravidla. Jen se na sebe koukni, záříš jak nová žárovka. Stál ten sex za to? Že ten chudák umře o několik let dřív? Že jeho děti a vnoučata přijdou o něj jen kvůli tomu, že v mladí udělal tu blbost a vyspal se s tebou?" naštvaně mi chrstnul do tváře a já zrudla.

„Já si to nevybrala! Myslíš si, že mě to baví?! Spát s cizími jen proto, abych ještě existovala? Protože dva pitomečci se rozhodli, že mi převrátí život na ruby a ještě k tomu se mi začli srát do osobního i pracovního života a změnili moji existenci na nesmrtelnost. Podepisovat nějaké dohody a balancovat mezi andělem a démonem a k tomu chodit do práce?" naštvaně jsem fňukla a objala sama sebe.

„Já chtěla jen dobrou kariéru, a aby mě alespoň pár lidí mělo rádo pro to, jaká jsem a ne aby ve mně viděli špekáček." Joshua šokovaně na mě hleděl. „Ty sis to nevybrala?" zeptal se s nazdviženým obočím. Nevěřícně jsem na něj hleděla a vyhrabala peníze z peněženky. „Tady máš prachy za ty koktejly, měl jsi pravdu, nebudu sem už chodit." Hodila jsem po něm ty peníze a vrávoravým krokem se vybrala pryč.

Venku na čerstvém vzduchu se mi celkem udělalo líp, až teď jsem si vzpomněla, že jsem ta nebyla zapíjet problémy ale najít Adelynn. Unaveně jsem si sedla na lavičku a přemýšlela, jestli je lepší jít pěšky nebo si zavolat taxík. Ale možná když se projdu tak to trošku rozdýchám, bolelo mě to co mi řekl. Já si to přece nevybrala. Posbírala jsem se na nohy a vydala se na dlouho štreku směrem k mému bytu. Celou dobu jsem uvažovala nad tím jak se zítra vrátím k normálnímu životu, k tomu svému a bez toho aby to narušovali bájné bytosti.

Takže v této kapitole jsme se seznámili blíž s Joshuou. Jsem zvědavá kdo uhodne prč má takový problém s nesmrtelnými a v přiští kapitole se popereme s všedním životem, máte se ještě na co těšit. I když jsme skoro v půlce to neznamená že pro vás už nic nemám.

Otázka kdo chce přiští věnovaní ?