Sukuba: Mrcha z podsvětí

Kapitola číslo 6

Takže posouváme se zas o kousíček v ději dál. Ani ted to budu zaplétat a zaplétat a možná raz za čas udělám šokovou terapií uvidíme jak mi to vyjde. Děkuji vám všem za podporu!

Seděli jsme u boxu s Tomem a asi Paulem? Nevím nevnímala jsem je. Celou dobu se na nás lepili a snažili se, aby si „šáhli“. Jejich dotěrnost mi vůbec nebyla příjemná obzvlášť po rozhovoru ohledně toho kdo, kde dělá. Protože mi bylo řečeno, abych nezapadala prachem v nějakém zbytečném muzeu. Zbytečném! Jak se opovažují znevažovat moji práci a stavět ji pod svoji.

Adelynn na mě házela rozčílené pohledy a já jsem se radši tvářila, že ji nevidím.  Odmítala jsem se jakkoliv sbližovat s těmi manažerskými paky. Chlap si mě má vážit za to, jaká jsem a i s mojí prací a ne jen si mě vybrat jak maso na trhu. Víceméně se tam bavili beze mě. Prohlížela jsem si lidskou masu v klubu, jak se smějí a baví. Na mě tu bylo příliš smradu a hlavně zábavu si představím jinak. Například s lahví červeného vína a dobrou knihou. Měla bych si jít asi něco dokoupit, protože mi docházejí žánry, ale asi to nechám po výplatě.

„Sáro!“ zmateně jsem se rozhlédla.

„Co?“ odtrhla jsem pohled od muckajícího se páru a pohlédla do naštvaných očí Adelynn. Jenže ta na mě jen mrkla a víc se zamračila. Chlapi se na mě divně dívali a tak jsem jen pokrčila rameny, vůbec jsem nevěděla o čem je řeč. Adelynn uteklo protočení očí, ale hned byla zas jak med a cukr jakmile se s ní začali znovu bavit. Vytáhla jsem teda mobil a hledala nějaké nové knihy, co bych si mohla koupit.

Ani ne po chvíli do mě znovu strčila. „Já odcházím a tak za dvě hoďky tě vyzvednu, jo?“ mrkla na mě a bez jakéhokoliv rozloučení odešla s oběma nabušenci. Evidentně někam s nimi bušit. Panebože. Naštvaně jsem hodila mobil do kabelky a zamíchala se zbytkem obsahu ve skleničce. Ani ten alkohol jsem do sebe nedostala. Měla jsem asi třetí skleničku. Pálilo to v hrdle jak čert a ten džus tomu vůbec nepomohl.

Kopla jsem do sebe zbytek vodky a znechuceně stáhla tvář.

„Když ti to nechutná tak proč to piješ?“ ozval se nade mnou uhlazený hlas, který mi byl povědomý. Zahleděla jsem se do tváře s ostrými rysy, ze které vykukovaly šedé oči, které plály zajímavým světlem. Drake.

„Co ty tady k sakru děláš?“ vyštěkla jsem na něj a nezastavovala jsem, „jak se opovažuješ po tom všem se mi ukázat na oči. Kdo ti dal právo, abyste mi tohle provedli?“ řvala jsem po něm a nevšímala si, že lidi v okolí po nás koukají.

Drake mě drapl za zápěstí, které v tu ránu pálilo jak čert, a zatlačil mě hlouběji do kouta boxu. Než jsem se co i jen stihla nadechnout, abych pokračovala v palbě urážek na něj, tak mi chytl i druhé zápěstí a přitisknul své rty na mé. Strnula jsem šokem a hleděla do těch podivných bouřkových očí. Cítila jsem, jak mi jazykem projel po spodním rtu a pro mě to byla, jak rána elektrickým proudem. Odstrčila jsem ho od sebe jak to jen šlo.

„Ty…!“ zasyčela jsem na něj. „Seš nechutnej egoistický rozmazlenej spratek, který si myslí, že může lidem zasahovat do života. Vypadni!“ poslední slovo jsem už jen štěkla a cítila jsem, jak rudnu v tváři.

Drake ale jak kdyby se nechumelilo, vytáhl cigaretu z krabičky, a plynulým pohybem, který získáte jen po letech kouření, si zapálil cigaretu. Pozorovala jsem ho, jak labužnicky si potáhl.

„Jenže já můžu.,“ zkonstatoval a já jsem na něj civěla.

„No to, teda nemůžeš. Jak se opovažuješ!“ znova jsem začala řvát.

„Je tady nějaký problém? S radostí na vás zavolám vyhazovače.“

Vedle boxu stál barman, se kterým se bavila Adelynn. V ten moment jsem byla ráda, že je tady.