Sukuba: Mrcha z podsvětí

Kapitola číslo 12

Překvápko ! Stihám zatím, mám nadděláno takže zveřejnuji další kapitolu a tentokrát peprnější. Přeji přijemné čtení a budu moc ráda za komentáře a votes a moc moc děkuji za podporu.

Ležela jsem na své posteli a přemýšlela jsem, kam se vydám, potřebovala jsem doplnit energii, jak mi radil Drake. Jenže kam? Nikdy jsem po barech moc nechodila a těch pár, kterých znám nemíním navštívit. Chce to nějaké temnější místečko, kde budu mít šanci někoho sbalit.

Vyprskla jsem smíchy sama nad sebou, nedokážu si představit, že bych měla někoho dostat do postele. Převalila jsem se na záda a hleděla do stropu, nic mě nenapadalo, cítila jsem už od včera únavu. Myslela tohle Adelynn, že budu malátná a bez energie, a to doslova? Natáhla jsem se pro mobil a vyhledávala různé bary v okolí. Nakonec jsem si vyhlídla jeden v centru, protože jsem nechtěla sbalit chlapa u svého bytu.

Po další půl hodině přemlouvaní jsem stála před zrcadlem a přemýšlela, co s sebou provedu. Vlasy jsem si změnila na tmavě hnědou a oči protáhla do více mandlového tvaru a změnila barvu na modrou. Vždy mi to přišlo u holek atraktivní a atypické, dokud jsem neviděla že je většina jsou přebarvené blondýny.

Nakonec jsem ze svého bytu vykročila jako o mnoho vyšší a míň oblejší, v černých pouzdrových šatech a červených lodičkách, s kterými mi ladilo i prádlo. Jak jsem vycházela z domu, z vesela jsem pozdravila našeho domovníka a až když vykoktal překvapenou odpověď, došlo mi, že vypadám úplně jinak a tak mě nezná.

Po pár minutách jsem vystupovala z taxíku před barem, na mobilu jsem zkontrolovala, jestli jsem správně. Našla jsem si bar poblíž bussnies centra kde je hodně kanceláří proto jsem se nahodila tak formálně, moje alibi je jednoduché jsem prostě sekretářka. Kolik chlapů už naletělo sekretářkám a teprve v kolik jich bylo v pornu. Sebevědomě jsem vkročila do baru a s hlubokým nádechem se narovnala.

Bar byl průměrný, matně osvětlený s kopou boxů ale s tím rozdílem že tady byla nadpoloviční většina kravaťáci. Pohledem jsem projela po osazenstvu a vydala se co možná nejladnějším krokem k baru. Zabrala jsem si jednu z barových židliček a prohodila si nohu přes nohu. Při objednávce jsem se zarazila a přemýšlela co si dát ale nakonec jsem skončila u ginu s tonikem. Nikdy mi tohle pití nechutnalo, ale můžu si s ním hrát ve sklenici a čekat až se rozpustí led.

Natočila jsem se mírně od baru a pozorovala lidi na okolo, většina z nich tady byli v partičkách ale našlo se tady i pár osamělých jedinců. O dvě místa vedle mě seděl mladý chlap. Tmavé rozcuchané vlasy, zelené oči upřené do skleničky s whisky, mírné strniště na tváři vypadlo sexy, povolená kravata přes tmavě zelenou košili. Fascinoval mě tím svým výzorem zraněného štěňátka a tak jsem popadla skleničku a přisedla si k němu.

„Neruším?" zeptala jsem se zdvořile a letmo na něj pohlédla, nevěnoval mi ani za mák pozornosti a jen pokrčil rameny, vlil do sebe obsah skleničky a svíral ji v dlani. Jak kdyby na té skleničce záleželo, jestli se mu rozpadne svět nebo bude v celku. Pošoupla jsem svoji sklenici k němu, a to ho donutilo na mě vzhlédnout, překvapeně zamrkal jak kdyby si až teď uvědomil, že si k němu někdo přisedl. Bylo to divné, ale opilý nebyl, to bylo poznat.

„Myslím si, že ji potřebuješ víc než já, a stejně gin moc nepiju."blbotala jsem nesouvisle a on se na mě prostě usmál a podal mi ruku. „Omlouvám se, slečno, byl jsem nezdvořilý." Smutně řekl a bylo vidět, že ho to vážně mrzí. Oplatila jsem mu úsměv a stiskla mu ruku. „To je v pořádku každý máme raz za čas den blbec, jinak jmenuji se Michell." Všimla jsem si, jak mě projel pohledem a spokojeně se sama pro sebe usmála.