Sukuba: Mrcha z podsvětí

Kapitola číslo 10

Po neskutečně dlouhé době mám pro vás kapitolu. Taky ještě nějakou dobu potrvá než se vratím do starého sedla. Hektické období, nemoc, povinnosti, znáte to.

Doufám že vám touhle na 4x psanou kapitolou objasním něco ze Sárineho života a jsem zvědavá co na to řeknete.

„Co to k sakru bylo?"

Nejistě jsem pohodila rameny.

„Mlčela jsem, to jsi chtěl, ne?" jízlivě jsem poznamenala.

„To, ano, ale ne, že zdrhneš! Chtěl jsem tě seznámit s příštím adeptem, to za prvé a za druhé, to byl pro mě důležitý obchod!" Zarazila jsem se a pohlédla na něj s otázkou v očích, protože jsem se bála zeptat. „Neboj se, ten stařec to nebude, tvůj příští bude Matthew Corwell."

„Cože?" nevěřícně jsem se na něj koukla jak kdybych špatně slyšela. ůTo nmůžeš myslet vážně !" vyjíkla jsem až se mi zlomil hlas jenže Drake mi věnoval opovržlivý pohled.

„Vzbud se holka, první job a ty už se tady skládáš? Jak si myslíš že to bude probíhat do budoucna? Raz za čas pro mě uděláš prácičku a zbytek měsíce si můžem jít každý po svém." Odbyl mě jak kdyby se nic nestalo. Jenže mě se rozklepali kolena a musela jsem se posadit.

Prudce jsem se nadechla a celé mé tělo se začlo nekontrolovatelně klepat. Cítila jsem ja po těle mi probihá husí kůže. Stisla jsem víčka k sobě abych neupustila ani jednu slzu. Ty dvířka které byli pořád zavřené se pootevřeli a škvírou vylézala ta temnota ven. Nemohu jí to dovolit.

Studená slza mi stekla po tváři a cítila jsem jak si mě Drake přitáhl k sobě. „Co se děje? Šššš." Šeptal mi a hladil mě přitom po zádech ale já jen zavrtěla hlavou. „Já nemůžu." Zachraptila jsem a ještě prudčeji stisla oči k sobě. „Co se stalo?" zašeptal znova a já se do něj zakvačila jelikož to byla moje jediná opora tady.

V tomhle stavu mě nesmí nikdo vidět. Znovu jsem zakroutila hlavou. Něco si zabručel a položil mi ruky na spánky. „Co děláš?" zeptala jsem se ho jenže on jen zavřel oči a když je otevřel byli vážně střibrné, přímo zářili. Když jsem se do nich dívala cítila jsem jak mě pohlcují Jak kdybych padala, někam do hluboké prázdnoty.

Jenže nepřišel pád. Stála jsem před obchodem kde jsem brigádovala. Co tady dělám zmateně jsem se rozhlídla když jsem zamrzla uprostřed pohybu. Kousek předemnou si to vykračovalo moje osumnáctileté já. Hodněkrát se mi o tom dni zdálo ale tohle nebyla noční můra, byla to přímo ta vzpomínka.

Co to provedl? Musela jsem vykročit za svým já jak kdybych byla na nataženým laně. Odevzdaně jsem kráčela za ní přes park. „Drake přestaň! To není vtipný!" zařvala jsem někam směrem k nebi ale celý svět vypadal jak kdybych tam nebyla. A taky jsem nebyla, nezanechávam za sebou stopy a jen odevzdaně kračím. Čím víc jsme se bližili k hřišti tím víc jsem se snažila s tím bojovat.

Dokonce když jsem si sedla na zem tak jsem za ní-mnou šla. Došli jsme k jeho autu. Moje já vyskočilo na kapotu a vytáhlo si knihu. Musela jsem nechutně sama nad sebou ohrnout nos. Jaká jsem byla naivní, hloupá a důvěřivá. A co dělám ted? Nechavám nějakého démona se mi hrabat v hlavě. Naštvaně jsem sebou hodila na zem jenže okolí nezaznamenalo změnu.

 Z šaten vycházeli kluci a já si jich všímala víc než tehdy. Kdybych se v té době koukala mohlo mi to dojít. Ty zakeřné pohledy a dokonce pár lítostivých. Šuškali si a vážně si na mě ukazovali prstem. Moje já se poté zvedlo a šlo dovnitř. „Nechci tam, nebudu to prožívat znovu. Pust mě odsud!" jenže nebylo to nic platné.

Přešli jsme šatnou, dokonce jsem se pokusila své já zastavit ale nešlo to. Uplně si pamatuji jak jsem si všimla Matthewovy tašky a pak uslyšela ten holčičí smích. Vešla jsem do sprch a tam byl on s Tracey a nazí si to rozdávali pod sprchou.

Vzlykla jsem a upustila batoh. Až teprve ted si mě všimli. Matt se hned natáhl po ručníku ale ona si drze stoupla předemě. „Co tady chceš?" štěkla po mě jenže já ji nevěnovala ani pohled a koukala se na Matta „Proč?" zeptala jsem se šeptem a slzy mi telky proudem. Jenže on mi ani nevěnoval pohled. Tracey do mě strčila až jsem spadla na zadek.

„Proč asi ty huso hloupá? Koukni se na sebe, jseš malé uslzené nedochůdče, které má nos věčně v knihách? Vždyt ani na sex tě nemohl mít protože jseš jak bečka!" ryla do mě dál. Přestala jsem jí poslouchat, nadávala mi a dokonce do mě kopla, když chtěla kopnout znovu zastavil ji Matt. Myslela jsem že se mě zastane, jak hořce jsem se mýlila. „Nech ji chuděru."

V ten moment mi srdce stvrdlo na kámen. Zařvala jsem jak zraněné zvíře a prostě jsem se na ni vrhla. Mlátila jsem jí hlava nehlava co to šlo. Škubala jsem jí vlasy kde jsem jen mohla. Sklouzávala jsem z jejího těla díky té vodě kolem nás ale já ji nemínila pustit. Zasadila mi ránu pěstí a já ji to oplatila. Zaslechla jsem tupý náraz a napřáhla se k další ráně když mě někdo za tu napraženou ruku chytl a odhodil mě od ní.

Zády jsem narazila do protilehlý zdi. Matt mě totiž od ní odhodila ted se nad ní skláněl. „Sáro jseš šilená." Zamračil se na mě a utíkal ven. Přistoupila jsem k ní blíž ale přes všechnu krev nebylo ani pořádně vidět její obličej. Zakryla jsem si tvář rukami a rozzvlykala jsem se.

Slzy mi pořád stékali po obličeji a ani jsem si v první moment neuvědomila že už nejsem na střední ale že sedím s Drakem v tom baru. Vzlykala jsem jak malé dítě. Uchopil mě jemně do náruče a ja si skryla hlavu do jeho ramena.

Ani nevím jak ale ocitli jsme se u něj v autě. Drake mě upásal a bezeslova se rozjel pryč. Pořád jsem brečela a v hlavě mě vírili vzpomínky na tu děsivou věc jsem provedla. Někde jsme zastavili ale já to vnímala jenom okrajově.

Procitla jsem teprve až jsme byli na chodbě před výtahem. Zachrastili klíče a on mě doslova vnesl do svého bytu. „Pust mě." Zašeptala jsem ale on mě nesl dál. Vytrhla jsem se z jeho náruče a málem dopadla na zem. „Jak jsi mi to mohl udělat! Žádala jsem tě dokonce prosila a přesto jsi. Ty jsi znásilnil moje vzpomínky!" řvala jsem po něm a on tam předemnou stál se sklopenou hlavou a mlčel.

„Tohle si nemůžeš dovolit. Je mi jedno že jseš nějaký hlavný démon, arcidémon papež nebo cokoliv! Je to moje hlava a to si laskavě uvědom. Tohle jsi udělal naposledy protože i kdybych měla obrátit peklo na nebe tak tě příště za tohle vykuchám!" ječela jsem jak zmyslů zbavená a pomaly mě opouštěl vztek když jsem viděla jak mlčí.

„Řekni něco." Pobídla jsem ho ale on neodtrhnul pohled od podlahy. „Drake, no tak." Udělala jsem k němu pár kroků a čekala jestli se na mě koukne. Po chvýli na mě pohlédl a jeho oči měli pořád barvu těkutého stříbra. Fascinovaně jsem k němu natáhla ruku. „Jak?" byl pro mě jak světlo ve tmě.

Pomaly jsem se k němu blížila a pořád hleděla do těch očí co si žili svým životem. „Sáro mrzí mě to, nechtěl jsem. Nedokážeš si představit co pro mě jseš." Nechápavě jsem se zamračila. „Planeš svým ohněm. Když jsi byla člověk tak to bylo slabé ale ted jseš jak rozžhavená vatra která nás přitahuje. Každá tvá emoce je pro mě magická, nepolapitelná a to mě donutilo se zachovat tak nerozumě." Nechápala jsem nic z toho.

„Sáro polib mě. Ráno ti vše vysvětlím." Nechala jsem se vtáhnout do objetí a jemně přitisla rty na ty jeho. Jak kdybych to neudělala tak umřu. Projel mnou elektrický šok a prudce jsem otevřela oči. Drakeove stříbrné oči na chvýlu modře zazářili a pak jsem upadla do spánku.

Doufám že se kapitola líbila. Jaký máte názor na to co se stalo Sáre? A co Drake a jeho čím dál prapodivnější chovaní?