Split || Avengers

Kapitola 27.

Pouze jsem opatrně vrátila papír vedle psacího stroje a lehce stiskla jednu z klapek. Ozvalo se cvaknutí tichou místností. Nikdo nic neříkal, pouze si všichni tiše prohlíželi místnost. Uchopila jsem židli za opěradlo, s vrznutím po podlaze ji odsunula a posadila se ke stolu. Byl zde dřevěný šuplík přišroubovaný ze spodu k desce. Otevřela jsem ho a vyhrnuli se na mne desítky papírů.

"Co to je?" prolomil chvilkové mlčení Bucky a otočil se mým směrem i s židlí. Jenom jsem to zběžně pročetla a vytáhla jeden papír. Byl psaný ručně jako jediný. Škrtaných slov zde bylo mnohonásobně více jak čistého psaného textu.

"Je jen jedna duše, co smí překročit širé pláně, pouze jedna smí spatřit zlaté světlo. Jedna duše znamená naši spásu, ona jediná však může být i zkázou. Jedno tělo se s životem i smrtí spojí. Jedna mysl bude mít tolik síly, jakou nikdo živoucí nepoznal. Bohové se budou klaněti až k zemi ve dne, kdy mrtvý s živými povstanou na záchranu tohoto světa. Bytosti vesmíru zas budou svobodné, až se na trůn světa vrátí král."

"Tohle nezní jako Howard," poznamenal Steve, když jsem dočetla nepřeškrtanou část papíru. Sama jsem byla překvapena, co se na papíru nachází.

"To také není jeho písmo. Nemám absolutní ponětí, co to je a ani kdo to psal," odvětila jsem mu a prohlížela si text neustále dokola. Oči mi létaly mezi řádky. "Jednotlivá slova dávají smysl, ale jako celek nikoliv, přesně jako knihy prastaré magie na Asgardu. Musíme tam, ale..."

"Stephen říkal, že to zvládneš," odvětil Steve. Zaraženě jsem se na něj podívala, neboť jsem netušila, kam touto poznámkou míří. "Kate, samozřejmě, že to ví, že máš prsten. Doktor ti věří, jenom Fury s Thorem byli proti, ti o ničem neví. Jsme tu oficiálně kvůli tomu, abychom tě přivedli domů. My jsme připraveni. Včetně Tonyho."

Vytáhla jsem z kapsy prsten, který jsem ukradla Wongovi. Steve si došel pro štít a na Tonyho se nabalil oblek z nanočástic. Postavila jsem se na chodbu a natáhla pravou ruku před sebe. Lehce jsem zavřela oči a zhluboka se nadechla. Levou rukou jsem začala kreslit kruhy do vzduchu. Při absolutním vyčištění své mysli jsem opět otevřela oči a mohla zahlédnout jiskřičky, které vylétávaly z prázdna. Po chvíli tvořili souvislý kruh, jenž se neustále zvětšoval. Vytvořila jsem portál do jiného světa. Obě ruce se mi klepaly, že jsem byla sotva schopna bránu udržet otevřenou. Při pohledu na zbytek Steve pochopil, že mají projít jako první. Nejraději by se tam nahrnul Tony, ale Steve byl rychlejší. Jako poslední jsem vešla já, brána se za mnou uzavřela a my se objevili ve tmě. Na temném Asgardu, jak ho živá duše nikdy nespatřila. Sama jsem nikdy takovou temnotu nezažila. Prsten jsem si pro všechny případy nechala na ruce a řetízek s kamenem byl schovaný pod mým tričkem. Kabát mé tělo udržoval při konstantní teplotě, neboť zde klesala teplota k bodu mrazu. Musela jsem se zorientovat, kde se právě nacházíme. Nepoznávala jsem toto místo. Na své rodné planetě jsem nebyla již věky. Lehce jsem prsty přejela po chladných kamenných stěnách a lehce se naklonila za roh. Svou telepatii jsem se neodvážila používat z důvodu Thanose. Byla to věc, ve které jsem si nevěřila zdaleka tak, abych riskovala životy ostatních. Na hlavní chodbu dopadalo alespoň nějaké světlo. Poznala jsem nejkratší chodbu do mého pokoje. Podívala jsem se na ostatní přítomné.

"Cestu pouze tuším, ale co nás čeká je otázka," hlesla jsem tak, abych byla slyšet alespoň mezi přítomnými. Steve pouze kývl na souhlas a já se opět ohlédla za roh zkontrolovat, jestli se k nám někdo neblíží. Opatrně jsem se přesunula k oknům, které kdysi bývali zasklené barevnou mozaikou a propouštěli do prostoru duhu. Nyní byla obloha venku temná a dovnitř prostupovalo minimum světla. Naklonila jsem se přes okraj a shlédla dolů na nádvoří. Z naskytnuté scény se mi zatajil dech. Ostatní se podívali též, Bucky pouze na okamžik, aby mohl hlídat chodbu. Na kamenném prostranství stála Thanosova a Hely armáda, sami byli na vyvýšeném místě, kde za nimi ležel miláček Fenrir. V pozadí jsem viděla uvázaného Sleipnira a kolem něj několik stráží. Dva černí havrani byli v nedohlednu. Thanos měl proslov, který šel v naší výšce pouze špatně slyšet. Nefoukal ani žádný vítr, pouze se jeho hlas ztratil na otevřeném prostoru u Asgardského moře. Bifrost ztratil své obvyklé barvy. Ani hvězdy na nebi nebyli vidět.