Split || Avengers

Kapitola 6.

Netuším, co se okolo mě děje. Jenom jsem zírala na skleněná okna, kterými, i přes jejich špínu, prostupovaly paprsky světla ze slunce. Středobod naší sluneční soustavy, okolo kterého se točí osm planet a spousty dalších vesmírných těles. Můj mozek stále přemýšlel nad onou myšlenkou, která mne nenechávala klidnou.
Po několika hodinách tryskové letadlo přistálo na náměstí uprostřed Stuttgartu. Byla zde už tma a venku převládala panika. Místní i hosté se hrnuly ven z obrovské budovy nějakého divadla a rozutíkávali se s křikem po okolí. Opřela jsem dlaně o sedadlo, pomalu vstala a došla za ostatními. Posléze vyšla ven jedna osoba, měla zeleno černé oblečení, které bylo částečně přikryté zlatým brněním. V ruce svírala žezlo stejné barvy jako zbroj s modrým kamenem na špičce. Jakmile spatřila Starka, Rogerse a třetí osobu, o které jsem se dozvěděla, že je agent Clint Barton, vystřelila podivný paprsek, který se okamžitě odrazil nazpět od Stevova štítu. Stark jenom protočil oči, nandal si helmu svého obleku a rozletěl se proti němu. Za chvíli okolo létaly nejenom paprsky z žezla, ale i Starkovi takřka neřízené střely a Bartonovy šípy, které většinou po zasažení vybuchly.

"Hni se a chcípneš kozo!" rozeřval se na něj Stark a natáhl k němu ruku s dlaní zbarvenou do modra. Bylo úžasné pozorovat, co jeho oblek umí. Konstrukčně to bylo něco neskutečného. Dnešní technologie, by se dalo říci, je oproti tomuto vynálezu zaostalá o několik desítek let. Kdyby namísto zbraní vyráběl roboty, pomohlo by to ty zmařené životy jeho zbraněmi spasit. Někdy bych se v tom chtěla proletět. Zkusit si ten pocit být volný.
Osoba, proti které bojovali, se na nás otočila. Nikdy jsem ho neviděla, ale když nás přejížděl pohledem a zastavil se u mě. Jeho pohled byl už od prvního okamžiku prohnilý a neskrýval žádnou známku dobra. Jenom se usmál a zvedl ruce nad hlavu. V tu chvíli zmizelo celé jeho brnění a žezlo leželo vedle něj. Další, kdo v sobě uchovával jakýsi druh magie, napřed já sama a teď on.

"Vzdávám se. Jsem váš," promluvil chladným hlasem, jako kdyby vyrůstal kdesi na mrazivém severu, kdesi, kde neznají teplo ohňů a zpěv ptáků. Byl i neuvěřitelně klidný. Jeho pronikavě zelené oči byly stále zabodnuté do mého obličeje. Stále se nepřestával smát. Stále se nebál.

Otočil se s úsměvem na mne vysoký tmavovlasý a hubený chlapec. V ruce držel kytici rudých růží. Jenom jsem se vysmátá podívala i na druhého příchozího s balíčkem v ruce. Oba dva e na mne mile usmívali.
"Všechno nejlepší!"

"To bylo jednodušší, než jsem si myslel," konstatoval Stark a dal ruku dolu. Stevovi se tohle celé však nezdálo. Nikdo se takhle jednoduše nevzdává, všichni až na Starka tušili nějaký podraz. Jeho ledově chladný obličej nedodával klid ani mně. V poutech jsme ho odvezli na základnu. Nedokázala jsem se smířit s jeho pohledem, ani mu uvěřit, že se doopravdy vzdal. Jeho žezlo skončilo v rukou Starka a Bruce Bannera, onoho, trochu introvertního, muže. Já se potulovala po chodbách a přemýšlela nad tím, kdo je ten člověk, co sedí ve vězení SHIELDu, proč se tak díval na mne a proč je pro Avengers tak důležitý.

"Loki? Jako vážně?" podíval se Steve tázavě na Furyho, když nás obeznámil s faktem, koho tu máme za mřížemi. Seděli jsme v jedné místnosti na pohovkách a Rogers se, lehce nervózně, procházel před vyhaslým krbem.

"V čem je problém?" podívala jsem se tázavým pohledem na něj. Jenom se zastavil a založil ruce na hrudi.

"Loki je mytologická postava, stejně jako Thor anebo Odin. I Bifrost, takový ten duhový most, je mytologický," posadil se po dlouhé chvíli konečně do křesla.

"Duhový most?" při těchto slovech jsem se na něj dost zaraženě podívala. Duhový most... "Steve, to nebudou mýty."

Po dvou dnech přemýšlení jsem se rozhodla zajít za ním, za Lokim, Nezvyklé jméno, nikdy v životě jsem podobné neslyšela. Došla jsem do jiné části základny, do místnosti, kde byly pevné ocelové mříže. Podívala jsem se na židli, jestli tam někdo něco nenechal, a sedla si. Loki v cele žádnou neměl, takže byl usazený na zemi a zíral do betonové zdi. V rukou si hrál s jakousi mincí. Mlčel. Ani já jsem neměla odvahu se ho zeptat. Proto jsem zde pouze seděla a upřeně hleděla na jeho prázdnou tvář.