Split || Avengers

Kapitola 16.

Nasedla jsem společně s Pepper do Tonyho červené Audi, kufr hodila na zadní sedadla a zapnula motor. Ozvalo se tiché zavrčení a všechny kontrolní panely včetně budíků se rozsvítily po interiéru. Baterie byla plně nabitá.

"Vaše baterie vydrží na 600 mil, až se rozhodnete, kam pojedete, najdu vám na trase rychlonabíječky."

"Kam vlastně jedeme?" otočila se na mne Pepper, kterou jsem snad poprvé viděla v tričku a džínách. Vypadala úplně normálně, méně jak kurva. Hlavně neměla na obličeji už žádný make-up, protože by jí mohl zanítit její šrám přes obličej. Nasadila sice arogantní obličej, ale položila mi dobrou otázku. Kam vlastně pojedeme? Kde jsou ostatní Avengers? Ani jsem netušila, kde mám hledat pomoc. Normálně bych se poradila s matkou anebo svými profesory, kteří mi vždy  poradili dobře. Mojí jedinou reakcí bylo vypnutí nastartovaného motoru a opřela jsem se o sedadlo. Nic jsem jí na to neodpověděla, pouze jsem vystoupila z auta a třískla dveřmi. Netuším, kam máme jet. Netuším, kde jsou. Nevím nic. Moje chvilková euforie najednou upadla a proměnila se v depresi. Já ho nedokážu najít. Mám pocit, že jsem selhala ve všem, co jsem kdy měla udělat. Od té doby, co jsem se dostala z toho zvláštního poškození mozku od Hydry, nedokážu se ovládat. Nedaří se mi vůbec nic. Několikrát jsem se pokoušela někoho z Avengers zabít, ať už Tonyho, když jsem přišla splnit misi, a ostatní po incidentu s Hulkem. Nedokážu to, Howarde, nemám na to. Nejsem ta Katherine, kterou si znával. Ta statečná, která se vrhla do boje s úsměvem, ta odvážná, která bojovala v arénách Asgardu. Neoplývám tou silou jako dříve. Čím více čas plyne, tím více na tebe myslím a tím více jsem zoufalá. Svojí telekinesí ovládnu věci maximální velikosti nad deset centimetrů s přesností na centimetry. Dříve jsem dokázala navlékat malé korálky na velmi tenkou nit, zacházet s jehlou tak dokonale, že jsem mohla v arénách zašívat rány, terče jsem trefila šípem na milimetr přesně. Telepatii jsem měla tak dokonalou, že jsem dokázala proniknout do každé mysli a hovořit s mrtvými. Co z ní mám teď? Zmateně jsem viděla myšlenky cizích lidí a dostat se mi do hlavy s podobnými schopnostmi bylo velice jednoduché. A co bych dle proroctví měla umět, nad tím jsem raději nepřemýšlela. 

Howarde, kéž by si tu byl se mnou. Chybíš mi tak moc, že se to nedá vydržet. Mé tělo slábne a má moc upadá. Čím slabší jsem, tím jeho síla narůstá. Potřebuji tě tady, abys mi ji zase mohl dodat. Abys mi opět naplnil srdce životem. Abys mi ukázal, že můžu zase pro něco žít. Tys to pokaždé dokázal ve mne probudit.

"Kate, nemůžeš bojovat proti Thanosovi, pokud tvou moc vyvolává osoba anebo věc. Musíš ji mít v sobě anebo ji umět vyvolat. On pozná, že jsi jak časovaná  bomba a využije toho. Zkus se někdy podívat do svojí vlastní hlavy."

V tu chvíli mi hlavou projela obrovská bolest. Chytila jsem se rukama za ni a klesla s výkřikem na kolena. Nebylo to takové utrpení jako šokové rány Hydry. Ne. tohle bylo mnohem horší. Měla jsem pocit, jako kdyby mi měl bouchnout mozek. Jako kdyby do každé rýhu na něm se mi zabodly miliony jehliček. Poslední, co jsem slyšela, byly opět pronikavý výkřik Pepper, když jsem se skácela na zem. Bolest se šířila z mého mozku po páteři směrem dolu. Přestávala jsem cítit jakýkoliv dotek, jako kdyby mě moje vlastní svaly začaly zrazovat a já je nedokázala ovládat. Můj křik se nesl celou laboratoří a překonal i několik pater mrakodrapu. 

Stála jsem doslova uprostřed ničeho. Všude okolo byla tma. Stála jsem stabilně na betonové podlaze, která skoro splývala k okolím. Byla jsem osvícena světlem z neznámého zdroje. Bylo to známé místo, kde jsem se setkávala s Howardem. Najednou se přede mnou objevily dvě postavy. Jedna stála s nožem v ruce, byla ohromná, asi o pět stop větší jak člověk. Nedalo seto splést, byl to Thanos. Druhá bezmocně klečela u jejích nohou a on ji držel za vlasy tak, aby měl zvednutou hlavu. Byl to stoprocentně Tony. Měl na sobě celý svůj oblek kromě helmy, která ležela na podlaze laboratoře. Měl obličej celý od krve, rány prakticky všude po těle a nedokázal se pohybovat. Najednou onen nůž zabodl do srdce poddané oběti, která neměla šanci se ani bránit.